Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 337/2020-49
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 929 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.015,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.019,00 Kč ve výši 9,75 % ročně od 3.5.2019 do 25.2.2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.015,00 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do částky 1.914,00 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.015,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.019,00 Kč ve výši 9,75 % ročně od 3.5.2019 do 25.2.2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.015,00 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba co do částky 1.914,00 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 4.929,00 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 2.3.2016 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o sdružených službách dodávky číslo číslo, na základě níž žalobkyně dodávala žalované energie a související služby na odběrném místě žalované ulice a číslo, obec. Žalovaná se zavázal dohodnutou cenu. Fakturou číslo vyfakturovala žalobkyně žalované částku 200.00Kč za upomínku. Dále byla žalovanému na náklady spojené s přerušením dodávky elektřiny ve výši 807 Kč byla vystavena faktura číslo faktura číslo na náklady ve výši 1.815,00 Kč související s odpojením dodávky a připojením dodávky elektřiny, když žalobkyně požaduje toliko 907,00 Kč. Fakturou číslo vyúčtovala žalobkyně žalované dodanou energii ve výši 3.019,00 Kč za období od 11.1.2019 do 11.4.2019, na kterou žalobkyně započetla 4,00Kč. Žalovaná ani přes upomínky neuhradila žalobkyni ničeho.
2. Soud ve věci vydal dne 31.7.2020 elektronický platební rozkaz, který žalované nepodařilo doručit, proto jej soud dne 13.10.2020 zrušil.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 5.2.2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř. , neomluvila se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to smlouvu o sdružených službách dodávky ze dne 2.3.2016, faktura číslo ze dne 5.3.2020 na částku 200,00 Kč za upomínky, poslední výzva před přerušením dodávek ze dne 5.3.2019, faktura číslo ze dne 16.4.2019, kterou byla vyúčtována dodávka energie za období číslo – 11.4.2019 částkou 3.019,00 Kč, faktura číslo ze dne 21.3.2019 na poplatek ve výši 1.815,00 Kč za odpojení a opětovné připojení elektřiny, předžalobní upomínka ze dne 4.5.2020, podací arch ze dne 4.5.2020, všeobecné obchodní podmínky a ceník poplatků, faktura číslo ze dne 14.3.2019 na poplatek ve výši 807,00 Kč za přerušení dodávky elektřiny, prohlášení zákazníka, upzornění ze dne 20.2.2019.
5. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené ohledně dodávky elektřiny žalobkyní a výše dlužné částky za dodávku elektřiny v období od číslo – 11.4.2019 ve výši 3.019,00 Kč má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 50 zákona č. 458/2000 Sb. , energetický zákon a § 2079 a násl. občanského zákoníku , úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku .
6. Soud proto žalobě v rozsahu ceny dodané elektřiny vyhověl.
7. Pokud jde o částku 1.914,00 Kč (807,00 Kč 907,00 Kč poplatek za přerušení a odpojení a připojení dodávky energie a 200,00 Kč za upomínání) představující smluvní pokutu, byť ji žalobkyně označuje jako poplatek dle sazebníku a Všeobecných obchodních podmínek, nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, ujednání bylo sjednáno platně.
8. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky ze dne 12.3.2013, vyplývá, že žalovaná uzavřela smlouvu jako nepodnikatel – tedy v postavení spotřebitele. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu a zejména nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, v němž Ústavní soud ČR uvedl, že„ …Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vtahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku ). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velkosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci obchodních podmínek a sazebníku. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.
9. V této souvislosti soud dodává, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srovnej Cpjn 200/2013, R 102/2013 civ.) ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 6 OZ .
10. S ohledem na shora uvedené, soudu nezbylo než žalobu v rozsahu 1.914,00 Kč představující smluvní pokutu, zamítnout.
11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151od st. 1 o.s.ř. ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99 , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10 , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
12. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14 , právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.
13. Protože žalobkyně byla ve věci úspěšná jen částečně a v rozsahu 22 %, a žalované, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu )
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.