Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 49/2006-1150

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Křížem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou

sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, 286 01 Čáslav

proti

žalovaným: 1. název žalované, IČO

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

zastoupená advokátem JUDr. Jaroslavem Muroněm

sídlem Mikulova 1571/15, 149 00 Praha 4

2. celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o určení vlastnického práva k nemovitostem

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že žalovaný č. 1 je vlastníkem pozemků parc.

číslo parc. číslo vše v katastrálním území Kutná Hora, se zamítá.

II. Vzájemná žaloba, kterou se žalovaný č. 2 domáhá určení, že je vlastníkem pozemků parc.

číslo parc. číslo parc. číslo vše v katastrálním území Kutná Hora,

se zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 34 878,25 Kč.

V. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši

5 000 Kč.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že žalovaný č. 1 je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v katastrálním území Kutná Hora, se zamítá. II. Vzájemná žaloba, kterou se žalovaný č. 2 domáhá určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v katastrálním území Kutná Hora, se zamítá. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 34 878,25 Kč. V. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 5 000 Kč.

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. číslo parc. číslo (dále také jako„ předmětné pozemky“), vše v katastrálním území Kutná Hora, event. že vlastníkem těchto pozemků je žalovaný č. 1 (konečná verze žaloby po připuštěných změnách žaloby). Svůj naléhavý právní zájem na určení dovozoval z toho, že by bylo postaveno najisto jeho vlastnické právo.

Pro případ zamítnutí se domáhal určení, že vlastníkem předmětných pozemků je žalovaný č. 1.

2. Žalovaný č. 1 navrhoval zamítnutí žaloby v obou navrhovaných petitech.

3. Žalovaný č. 2 navrhoval zamítnutí žaloby.

4. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 12. 2017,

č. j. -746, kterým byla žaloba na určení, že žalobce, event. žalovaný č. 1, je vlastníkem předmětných pozemků, zamítnuta.

5. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2018, č. j. -810, potvrdil rozsudek soudu I. stupně v části, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby na určení, že žalobce

je vlastníkem předmětných pozemků. V ostatní části (určení, že žalovaný č. 1 je vlastníkem předmětných pozemků) byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dnem 22. 11. 2018.

6. Usnesením ze dne 6. 3. 2019, č. j. -899, byla zamítnuta žádost žalovaného č. 2

o ustanovení zástupce a současně rozhodnuto o tom, že se žalovanému č. 2 nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. -937, citované usnesení soudu I. stupně potvrdil.

7. Dovolací soud usnesením ze dne 4. 12. 2019, č. j. -946, dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2018, č. j. -810, odmítl.

8. Po zásahu odvolacího soudu bylo na soudu I. stupně, aby rozhodl o té části žaloby, dle které se žalobce domáhal určení, že žalovaný č. 1 je vlastníkem předmětných pozemků, když o ostatním nároku žalobce již bylo pravomocně rozhodnuto.

9. Žalobce poté, co byl vyzván usnesením ze dne 20. 2. 2020, č. j. -1037, k odstranění vad žaloby zejména v otázce vylíčení rozhodných skutečností, z nichž dovozuje vlastnického právo žalovaného č. 1, podáním ze dne 4. 3. 2020 (č. l. 1044) argumentoval, že má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalovaného č. 1 a dovozoval, že žalovaný č. 1 je vlastníkem předmětných pozemků. Svůj naléhavý právní zájem na určení shledával v tom, že

je vlastníkem staveb nacházejících se na předmětných pozemcích a že potřebuje mít jistotu, s jakým vlastníkem předmětných pozemků má jednat ohledně jejich užívání a komu má případně platit plnění za jejich užívání. Žalobce je přesvědčen, že předmětné pozemky byly žalovanému

č. 2 vydány protiprávně, konkrétně v rozporu s ustanovením ,

o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění ke dni vydání (dále také jako

„ “). Jinými slovy žalobce považuje dohodu o vydání věci ze dne 8. 2. 1999 za neplatnou. Důvod neplatnosti žalobce vidí jednak v rozporu se zákonem (viz ) a dále v rozporu s dobrými mravy. Žalobce v rovině tvrzení uvedl,

že předmětné pozemky byly odňaty původním vlastníkům v roce 1960 a že stavby po převzetí státem na nich byly postaveny v 70. letech 20. století (zejména stavba tříjednotkové kotelny s příslušenstvím). Žalobce je přesvědčen, že postup vydávající organizace (žalovaný č. 1), která uzavřela dohodu o vydání věci s žalovaným č. 2, je nesprávný.

10. Žalovaný č. 1 původně navrhoval žalobu jako celek (petit hlavní i eventuální) zamítnout, později po doplnění žaloby (podáním žalobce ze dne 4. 3. 2020) navrhoval žalobě v rozsahu eventuálního petitu (určení, že žalovaný č. 1 je vlastníkem předmětných pozemků) vyhovět. Rovněž považoval dohodu o vydání věci ze dne 8. 2. 1999 za neplatnou.

11. Žalovaný č. 2 navrhoval žalobu v celém rozsahu zamítnout.

12. Žalovaný č. 2 podáním ze dne 16. 3. 2020 (č. l. 1065-1069) ve spojení s doplněním podání ze dne

26. 5. 2020 (č. l. 1132 verte) mimo jiné uplatnil vůči žalobci vzájemný návrh (dále také jako„ vzájemná žaloba“), kterým se domáhá„ konstatování“ (správně určení), že je vlastníkem pozemku parc. číslo parc. číslo parc. číslo vše v katastrálním území Kutná Hora (dále také jako„ dotčené nemovitosti“).

13. Při jednání nařízeném na 26. 5. 2020 byla žalovanému č. 2 objasněna podstata vzájemné žaloby dle včetně upozornění o poplatkové povinnosti a o právu úspěšného účastníka na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě. Současně byl žalovaný č. 2 vyzván, aby uvedl

svůj naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem dotčených nemovitostí. Hlavním argumentem pro odůvodnění naléhavosti právního zájmu na určení je dle názoru žalovaného č. 2

neustálé zpochybňování jeho vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. O tom svědčí řada probíhajících soudních sporů (například , ).

14. Žalobce i žalovaný č. 1 navrhovali zamítnutí vzájemné žaloby, když se domnívají, že

žalovanému č. 2 nesvědčí naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný č. 2 je vlastníkem dotčených nemovitostí, neboť jeho vlastnické právo k těmto nemovitostem je zapsáno v katastru nemovitostí.

15. Mezi účastníky bylo nesporné, že jméno příjmení, rozená příjmení, je matkou žalovaného č. 2 a jméno příjmení je otcem jméno příjmení, rozené příjmení, tedy dědou žalovaného č. 2.

16. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu o tom, že předmětné pozemky byly odděleny z původního pozemku parc. číslo (PK) v k. ú. Kutná Hora O oddělení také svědčí srovnávací sestavení parcel (č. l. 456).

17. Z dohody o vydání věci ze dne 8. 2. 1999 vyplývá, že anonymizováno 7 slov (vydávající) a žalovaný č. 2 (příjemce) uzavřeli dohodu o vydání pozemku parc. číslo (PK)

v k. ú. Kutná Hora žalovanému č. 2 (č. l. 444). Z této y je také patrné právní nástupnictví

ze právnická osoba anonymizováno, národní podnik, část obce na právnická osoba anonymizováno

obec, anonymizováno a následně na anonymizováno 7 slov (žalovaný č. 1). Za vydávající osobu jednal jméno příjmení Dohoda obsahuje úředně ověřené podpisy příjmení příjmení a celé jméno žalovaného (žalovaného č. 2). Dále je z této y zřejmé, že dva ze třech původních vlastníků pozemku parc. číslo (PK) v době vydání neměli právní subjektivitu (jméno příjmení zemřel dne 6. 4. 1960, jméno příjmení, rozená příjmení, zemřela dne 19. 6. 1981).

18. Ze sdělení Městského úřadu v Kutné Hoře (stavební úřad) ze dne 20. 7. 2015 vyplývá, že předmětné pozemky jsou součástí areálu adresa ulice ulice v obec, na pozemku parc. číslo v k. ú. Kutná Hora se nachází část budovy kotelny, na pozemku parc. číslo v k. ú. obec se nachází areálové zpevněné plochy a areálové rozvody inženýrských sítí. Historicky se v areálu nacházel objekt kotelny se zázemím. Úpravy staveb v areálu byly povoleny stavebním povolením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací. Užívání staveb bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací (viz y na č. l. 523, číslo, 527).

19. Ze sdělení Města Kutné Hory, odbor investic, technické oddělení, ze dne 16. 4. 2020 (č. l. 1083) soud zjistil, že na pozemku číslo v k. ú. Kutná Hora je umístěna stavba veřejně přístupné účelové komunikace v majetku Města Kutné Hory, která je napojena na místní komunikaci

II. třídy v ulici ulice.

20. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný č. 2 je vlastníkem pozemků parc.

číslo parc. číslo parc. číslo vše v k. ú. Kutná Hora (č. l. 1112, 1113, 1122). Situace předmětných pozemků je dobře patrná na letecké mapě (č. l. 1111, 1117). Z výpisu z katastru nemovitostí je dále patrné, že na pozemku parc. číslo v k. ú. Kutná Hora stojí část stavby ve vlastnictví žalobce.

21. Z knihovní vložky číslo pro k. ú. Kutná Hora soud zjistil, že dle smlouvy trhové ze dne

17. 4. 1944 bylo do pozemkové knihy mimo jiné vloženo vlastnické právo k pozemku parc.

číslo pro jméno příjmení na 2/3, celé jméno žalovaného na 1/6 a jméno příjmení na 1/6

(č. l. 1123a). Ze stejné y je pak zřejmé, že podle rozhodnutí finančního odboru Okresního národního výboru v Kutné Hoře ze dne 17. 11. 1960, číslo jednací, bylo vloženo k uvedené nemovitosti vlastnické právo pro Československý stát (ulice anonymizována tři slova, část obce

– viz č. l. 1124).

22. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že v den uzavření dohody o vydání věci

(datum) vystupoval příjmení příjmení jako osoba pověřená řízením žalovaného č. 1.

V té době za žalovaného č. 1 byl oprávněn jednat ředitel nebo jeho zástupce (tj. příjmení příjmení nebo jméno příjmení).

23. Z rodného listu žalovaného č. 2 má soud za osvědčené, že otcem žalovaného č. 2 je celé jméno žalovaného, datum narození, matkou žalovaného číslo je jméno příjmení, rozená příjmení, datum narození, a jejím otcem je jméno příjmení (č. l. 1138-1139).

24. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že otcem žalovaného č. 2 je celé jméno žalovaného, datum narození, který zemřel 20. 9. 1996. Matkou žalovaného č. 2 je jméno – příjmení neuvedeno, datum narození, datum úmrtí neuvedeno (viz č. l. 1054-1055).

25. Z dalších provedených důkazů nevyplynuly právně významné skutkové okolnosti pro předmět sporu.

26. Dle se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Soud shledal, že v situaci, kdy žalobce je vlastníkem staveb na pozemcích žalovaného č. 2, je v právní nejistotě, komu má plnit za užívání pozemků. Domnívá-li se žalobce, že vlastníkem předmětných pozemků je žalovaný č. 1 a v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsán žalovaný č. 2, je zde naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný č. 1 je (mohl by být) vlastníkem předmětných pozemků, neboť ke změně zápisu do katastru nemovitostí (nedojde-li k dohodě mezi účastníky) je nutné rozhodnutí soudu.

28. Naopak u vzájemné žaloby žalovaného č. 2 soud neshledal naléhavý právní zájem na určení,

že žalovaný č. 2 je vlastníkem dotčených nemovitostí, neboť v katastru nemovitostí je vlastnické právo žalovaného č. 2 deklarováno a případným vyhovujícím rozsudkem by ke změně zápisu v katastru nemovitostí nemohlo dojít. Žalovaný č. 2, který je vlastníkem dotčených nemovitostí, na jejichž částech se nachází stavby, má možnost prostřednictvím žaloby na plnění se domoci po vlastníku staveb náhrady za užívání pozemků. Z tohoto důvodu soud vzájemnou žalobu žalovaného č. 2 zamítl (výrok II.).

29. S ohledem na výše uvedené je věcně pro jednatel pouze žaloba žalobce (nikoli vzájemná žaloba žalovaného č. 2).

30. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že právním předchůdcům žalovaného

č. 2 byly ze strany Československého státu odňaty předmětné pozemky, jejichž původními vlastníky byli jméno příjmení (2/3), jméno příjmení, rozená příjmení (1/6) a celé jméno žalovaného st. (1/6). Žalovaný č. 2 jako jeden z oprávněných subjektů uplatnil restituční nárok, kterému žalovaný č. 1 vyhověl vydáním pozemků dle dohody o vydání věci ze dne 8. 2. 1999. Vydávané

pozemky byly v podílovém spoluvlastnictví původních vlastníků a žalovaný č. 2 je jedním z právních nástupců po jméno příjmení (děda žalovaného č. 2), po jméno příjmení,

rozené příjmení (matka žalovaného č. 2) a po jméno příjmení st. (otec žalovaného č. 2).

Dále má soud za prokázané, že předmětné pozemky jsou zastavěny stavbami (parc. číslo

částí budovy adresa, parc. číslo zpevněnými plochami – účelová komunikace a rozvody inženýrských sítí) po převzetí původního pozemku (parc. číslo PK) státem. V době vydání předmětných pozemků byli původní vlastníci mrtví. Žalovaný č. 1 při jednání konaném dne

26. 5. 2020 výslovně uvedl, že žalovaný č. 2 byl jediným subjektem, který uplatnil restituční nárok na vydání předmětných pozemků.

31. Dle je povinná osoba povinna neodkladně vydat věc oprávněné osobě na její písemnou výzvu.

32. Dle § 9 odst. 1 citovaného zákona je-li více oprávněných osob, vyplývá jejich podíl z § 3 tohoto zákona, pokud se písemně nedohodli jinak. Jestliže ve lhůtě podle § 9 uplatní nárok na vydání věci jen některé z nich, vydá se jim věc celá.

33. Dle § 10 odst. 4 citovaného zákona pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydává; oprávněné osobě přísluší peněžitá náhrada.

34. Dle § 3 odst. 1 písm. b) citovaného zákona se odňatá věc vydá dětem vlastníka a jeho manželovi, který žije ke dni účinnosti tohoto zákona; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona naživu, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti a není-li naživu některé z nich, jeho potomci.

35. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , Nejvyšší soud, nýbrž i Ústavní soud v minulosti dovodily, že , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), podle nějž se nevydává pozemek, na kterém je umístěna stavba zřízená až po převzetí pozemku státem, představuje ustanovení dispozitivní, nerespektování obsahu citované normy tak bez dalšího neplatnost dohody o vydání věci nepůsobí (viz kupř. nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 1998, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že je , část věty před středníkem, identického znění jako výše vzpomenutý , aplikují se nastíněné teze obdobně i tam, kde došlo k vydání zastavěných pozemků v rozporu s tímto ustanovením (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. ).

36. Další navrhované důkazy soud neprovedl, neboť zcela zjevně nemohly mít vliv na zjištěné právně relevantní skutkové okolnosti.

37. Soud dospěl k závěru, že dohoda o vydání věci ze dne 8. 2. 1999, kterou mimo jiné byla vydána louka (pozemek parc. číslo PK), byla platně uzavřena. Dohodu uzavřela osoba povinná s osobou oprávněnou ve smyslu v písemné formě, obsahovala úředně ověřené podpisy, za osobu povinnou vystupoval statutární orgán (který byl oprávněn jednat), dohoda je určitá, srozumitelná, vydávané nemovitosti jednoznačně identifikovány. Skutečnost,

že předmětné vydávané pozemky byly zastavěny, nezpůsobuje s ohledem na aktuální judikaturu neplatnost takové dohody (srov. ). V situaci, kdy dohoda o vydání věci byla shledána platnou, došlo k naplnění účelu a právní nástupce původních vlastníků získal zpět vlastnické právo k předmětným pozemkům. Takový postup nemůže být z povahy restitučního zákonodárství v rozporu s dobrými mravy. Pokud někteří účastníci namítali rozpor se zákonem, tato otázka již byla vyřešena judikaturou Nejvyššího soudu.

38. Výše uvedenými úvahami se soud řídil, když shledal žalobu jako nedůvodnou a proto rozhodl způsobem uvedeným ve výroku I.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, jelikož účastníci měli shodný procesní úspěch (určovací žaloba byla zamítnuta, vzájemná žaloba žalovaného č. 2 byla zamítnuta).

40. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 soud přiznal žalovanému č. 1 náhradu nákladů řízení. Žalovaný č. 1 měl ve věci úspěch, byla mu proto přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 34 878,25 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokáta podle , a (v posledním platném znění) ve výši 18 400 Kč (2 řízení v prvním stupni po 9 200 Kč), paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 9 600 Kč (32 úkonů

po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů cestovného ve výši 625 Kč podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a náhrada za promeškaný čas ve výši 200 Kč

(2 půlhodiny po 100 Kč) podle § 14 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %.

41. Ve věci proběhlo odvolací řízení, v němž byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 10. 2018, č. j. -810, zrušen rozsudek zdejšího soudu č. j. -746 ze dne 21. 12. 2012 ve výrocích II., III. a IV. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 se žalovaný č. 1 do protokolu o jednání výslovně vzdal náhrady nákladů odvolacího řízení (srov. č. j. -801).

42. Žalobce podal ve věci dovolání proti části výroku I., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen. Dovolání bylo Nejvyšším soudem České republiky usnesením č. j. -946 ze dne 4. 12. 2019 odmítnuto. Podané dovolání směřovalo pouze proti části výroku týkající se žalovaného č. 2. Pokud jde o náhradu nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1, žalovaný č. 1 nebyl účastníkem dovolacího řízení, a proto mu právo na náhradu nákladů vůbec nevzniklo.

43. Při rozhodování o nákladech řízení se soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu uvedeným v bodu 35. rozsudku sp. zn. ze dne 11. října 2018 a stanovil náklady řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , tzv. přísudkové vyhlášky, která byla zrušena k 7. 5. 2013 nálezem Ústavního soudu vydaným pod sp. zn. ze dne 17. 4. 2013.

44. Přestože Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. ze dne 15. 5. 2013 dospěl

k závěru, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom v stupni (srov. věta první )

se odměna za zastupování advokátem určí podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), je třeba zároveň posuzovat hledisko legitimního očekávání účastníků, zejména, pokud by rozhodnutí o náhradě nákladů podle advokátního tarifu znamenalo nepředvídatelné zvýšení nákladů oproti nákladům podle přísudkové vyhlášky (srov. nález ze dne 7. 6. 2016, rozsudek NS ČR

sp. zn. ze dne 26. 4. 2017).

45. Vzhledem k tomu, že je řízení vedeno již od roku 2006, je dle názoru soudu v zájmu spravedlivého uspořádání poměrů účastníků a v souladu se zásadou legitimního očekávání, aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle přísudkové vyhlášky, neboť žádný z účastníků nemohl rozumně předpokládat její zrušení.

46. Současně soud dovyměřil žalovanému č. 2 soudní poplatek za vzájemnou žalobu, který činí

5 000 Kč (položka 4 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.