Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 157/2020-73
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 29 625 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 140,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 29 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 8. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 14 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 140,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 29 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 8. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 14 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 98 750 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky běžícího od 1. 8. 2020 do zaplacení. Svou žalobu zdůvodnil tím, že dne 23. 8. 2012 podal proti právnická osoba, k Městskému soudu v Praze žalobu o zaplacení částky 1 039 946 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 26 Cm 92/2012 a skončilo dne 7. 4. 2020 doručením odmítnutí ústavní stížnosti. Délka řízení tak byla nepřiměřené, činila 7 let a 7 měsíců, ačkoliv se jednalo o obchodní věc, kdy pro podnikatele je nezbytné, aby soudy rozhodovaly v přiměřené době bez ohledu na výsledek řízení. Žalobce žalovanou vyzval k plnění dopisem doručeným žalované dne 29. 1. 2020, ve lhůtě 6 měsíců však neplnila, žalobci proto nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 13. 3. 2020. Žalovaná shledala žádost žalobce částečně důvodnou a stanoviskem ze dne 11. 12. 2020 přiznala zadostiučinění ve výši 69 125 Kč. Délku řízení trvajícího 7 let a 7 měsíců shledala žalovaná nepřiměřenou. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 . Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění
o 25 % z důvodu částečné složitosti řízení a projednání věci na všech stupních soudní soustavy včetně soudu Ústavního a dále o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, spočívající zejména v nutnosti jej opakovaně vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů, žádosti o odročení jednání či prodlení s úhradou soudního poplatku za odvolání. Význam řízení žalovaná hodnotila jako standardní. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě předložených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Žalobce se dopisem ze dne 21. 1. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kterým mu byla způsobena nemajetková újma. Tuto vyčíslil částkou 96 760 Kč představující přiměřené zadostiučinění za řízení před Městským soudem v Praze, sp. zn. 26 Cm 92/2012 , trvající do doručení rozhodnutí o dovolání 6 let a
9,5 měsíce, jak je patrné z jeho podání nazvaného výzva k náhradě škody dle zákona
č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 96 760 Kč s příslušenstvím. Ze stanoviska žalované ze dne 11. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce u ní svůj nárok předběžně uplatnil dne 29. 1. 2020. Žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 7 let a 7 měsíců a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 69 125 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila
o 25 % z důvodu složitosti a projednávání věci na všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem a o 5 % s ohledem na určitý podíl žalobce na délce řízení.
6. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 26 Cm 92/2012 , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 23. 8. 2012 byla podána žaloba o zaplacení 1 039 946 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo na dodávku a montáž kanalizačních stok. Účastníky řízení byli na straně žalobce celé jméno žalobce, na straně žalované právnická osoba
-) dne 6. 9. 2012 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku
-) dne 18. 9. 2012 byl soudní poplatek uhrazen
-) dne 26. 9. 2012 byl vydán platební rozkaz
-) dne 23. 10. 2012 podal žalovaný proti platebnímu rozkazu blanketní odpor
-) dne 19. 11. 2012 byl odpor doplněn
-) dne 11. 1. 2013 bylo nařízeno jednání na 18. 4. 2013
-) dne 18. 4. 2013 se konalo jednání, při kterém žalovaný předkládá svoje vyjádření v písemné podobě. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění skutkových tvrzení žalobcem na neurčito
-) dne 17. 5. 2013 žalobce doplnil svá skutková tvrzení
-) dne 16. 7. 2013 soud požádal obec ČR o zapůjčení spisu. Téhož dne žádá Magistrát města Olomouce o zapůjčení dokumentace k zadání a realizaci zakázky na akci obec – rekonstrukce a dobudování stokové sítě - 2. část
-) dne 20. 8. 2013 zaslal žalovaný své vyjádření
-) dne 21. 8. 2013 zapůjčila Policie ČR svůj spis
-) dne 8. 11. 2013 je nařízeno jednání na 30. 1. 2014
-) dne 5. 12. 2013 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize jednání
-) dne 9. 12. 2013 soud nařídil jednání na 13. 3. 2014
-) dne 13. 3. 2014 se konalo jednání, při kterém byl žalobce vyzván, aby doplnil svá skutková tvrzení a navrhl k doplněným tvrzením důkazy. Jednání bylo odročeno za účelem vyčkání doplnění skutkových tvrzení žalobcem a navržení důkazu na 29. 5. 2014
-) dne 10. a 11. 4. 2014 žalobce doplňuje tvrzení a předložil důkazy
-) dne 15. 5. 2014 soud zaslal doplněná skutková tvrzení žalobce protistraně
-) dne 29. 5. 2014 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyčkání stanoviska žalovaného, dokončení čtení založených listin a případného dalšího dokazování na 9. 10. 2014
-) dne 27. 6. 2014 bylo doručeno vyjádření žalovaného, které bylo dne 26. 8. 2014 zasláno žalobci
-) dne 9. 10. 2014 se konalo jednání, při kterém byly prováděny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 12. 3. 2015
-) dne 10. 12. 2014 byl Magistrát města Olomouce požádán o zapůjčení realizační a fakturační dokumentace
-) dne 20. 11. 2014 došlo soudu sdělení statutárního města Olomouc k žádosti soudu ze dne
17. 10. 2014.
-) dne 12. 3. 2015 se konalo jednání, při kterém došlo k dokazování listinnými důkazy. Bylo odročeno za účelem vyčkání stanoviska žalobce na neurčito
-) dne 18. 3. 2015 soud dožádal Okresní soud v Olomouci o výslech 2 svědků
-) dne 2. 4. 2015 Okresní soud v Olomouci žádá Městský soud v Praze o zaslání konkrétních dotazů, které mají být dožádaným soudem svědkům položeny. Na tuto žádost Městský soud v Praze přípisem ze dne 9. 4. 2015 odpovídá
-) dne 7. 5. 2015 Okresní soud v Olomouci vyrozuměl Městský soud v Praze o tom, že dožádání bylo postoupeno Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.
-) dne 7. 8. 2015 Městský soud v Praze urguje Okresní soud v Uherském Hradišti o vyřízení dožádání.
-) dne 17. 8. 2015 Okresní soud v Uherském Hradišti sděluje Městskému soudu v Praze, že výslech svědka proběhne 25. 8. 2015
-) dne 22. 9. 2015 urguje Městský soud v Praze Okresní soud v obec o výslech dalšího ze svědků.
-) dne 25. 9. 2015 obdržel soud protokol Okresního soudu v Uherském Hradišti o výslechu svědka. Z tohoto protokolu je patrno, že se svědek k výslechu nedostavil.
-) dne 13. 10. 2015 žalobce předkládá důkazy
-) dne 9. 10. 2015 je Okresním soudem v Uherském Hradišti vrácen Městskému soudu v Praze jeho spis 26 Cm 92/2002 včetně spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 25 Cd 8/2015 a to s vyřízeným dožádáním pod sp. zn. Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn.
-) dne 3. 2. 2016 je nařízeno jednání na 12. 5. 2016.
-) dne 12. 5. 2016 se konalo jednání. Z protokolu je zjevné, že došlo ke změně obsazení senátu. Byl soudem předestřen předběžný právní názor a jednání bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k projednání návrhu smíru na 17. 6. 2016.
-) dne 27. 5. 2016 se žalovaný vyjádřil k návrhu žalobce k uzavření smíru
-) dne 17. 6. 2016 se konalo jednání, při kterém soud přistoupil k výzvám podle § 118 odst. 1 o.s.ř. Žalobce poučil podle § 118a odst. 1 a 2 o.s.ř. , a jednání odročil za účelem poskytnutí lhůty žalobci ke splnění výzvy soudu, a za účelem provedení dalších důkazů na 6. 10. 2016
-) dne 22. 8. 2016 strana žalovaná sdělila adresu svědka navrženého k výslechu
-) dne 8. 9.2016 žalobce zaslal doplnění žaloby. Toto bylo dne 29. 9. 2016 zasláno žalovanému.
-) dne 6. 10. 2016 se konalo jednání, při kterém došlo k výslechu svědka. Žalovaný předložil soudu svoje písemné vyjádření ze dne 5. 10. 2016, které bylo založeno do spisu a jednání bylo za účelem provedené výslechu dalšího svědka a případně za účelem provedené dalších důkazů, a rovněž za účelem poskytnutí lhůty žalobci, aby se mohl vyjádřit k podání žalovaného, na
13. 12. 2016.
-) dne 13. 12. 2016 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut svědek. Byl proveden účastnický výslech žalobce. Bylo navrženo provedení důkazu výslechem svědka a jednání bylo odročeno za účelem zhodnocení dnešních výpovědí svědka a žalobce, a zvážení provedení dalších důkazů výslechem navrhovaného svědka, a jednání bylo odročeno na 28. 2. 2017
-) dne 26. 1. 2017 bylo rozhodnuto o svědečném.
-) dne 28. 2. 2017 se konalo jednání, při kterém došlo k výslechu svědka. Bylo rozhodnuto
o skončení dokazování. Účastníci byli vyzvání k přednesu závěrečných návrhů. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 9. 3. 2017
-) dne 9. 3. 2017 se konalo jednání, při kterém byl vynesen rozsudek.
-) dne 2. 5. 2017 žalobce podal proti rozsudku odvolání
-) dne 9. 5. 2017 soud vyzval žalobce, aby odstranil nedostatky odvolání a současně jej vyzval k úhradě soudního poplatku za odvolání. Žalobce dne 10. 5. 2017 své odvolání doplnil.
-) dne 31. 5. 2017 soud odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání
-) dne 8. 6. 2017 žalobce soudní poplatek z odvolání uhradil
-) dne 12. 6. 2017 žalobce podal odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení
-) dne 14. 6. 2017 soud usnesení, kterým došlo k zastavení odvolacího řízení, zrušil
-) dne 3. 7. 2017 se žalovaný vyjádřil k odvolání
-) dne 10. 7. 2017 byla věc rozhodnuta Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku
-) dne 12. 3. 2018 odvolací soud nařídil jednání na 4. 4. 2018
-) dne 22. 3. 2018 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu lékařského vyšetření. Této žádosti bylo vyhověno a jednání bylo odročeno na 30. 5. 2018
-) dne 30. 5. 2018 se konalo jednání před odvolacím soudem, v jehož závěru byl vynesen rozsudek, kterým byl rozsudek Městského soudu v Praze potvrzen
-) dne 27. 9. 2018 žalobce podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání
-) dne 10. 10. 2018 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku z dovolání
-) dne 15. 10. 2018 žalobce zaplatil soudní poplatek z dovolání
-) dne 14. 11. 2018 se žalovaný vyjádřil k dovolání podanému žalobcem
-) dne 29. 11. 2018 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání
-) dne 29. 4. 2019 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 6. 2019
-) dne 31. 3. 2020 byla zamítnuta ústavní stížnost žalobce. Řízení bylo vedeno Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 2269/19 .
7. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR
č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
8. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.
9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestní obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen
v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
12. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo ke čtyřem průtahům. Ve třech případech se jednalo o průtahy v délce 4-5 měsíců, kdy jednání soudu I. stupně konané dne 29. 5. 2014 bylo odročeno až na 9. 10. 2014 a jednání konané dne 9. 10. 2014 pak na 12. 3. 2015. K dalšímu průtahu došlo od 9. 10. 2015, kdy byl spis vrácen dožádaným soudem, do 3. 2. 2016, kdy soud nařídil jednání. Odvolací soud pak způsobil průtah v délce 8 měsíců od předložení odvolání do data nařízení jednání. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.
13. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 11. 12. 2020, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 69 125 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními
orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
15. Předmětné řízení trvalo od 23. 8. 2012, kdy žalobce podal žalobu do 7. 4. 2020, kdy mu bylo doručeno usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti. Celkem tedy řízení trvalo 7 let a 7 měsíců. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.
16. Naříkané řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, byla podána též ústavní stížnost. Soud prvního stupně, odvolací i dovolací soud rozhodoval jednou. Poté rozhodoval Ústavní soud o ústavní stížnosti. Již jen rozhodování na více stupních sebou má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Předmětem řízení bylo plnění ze smlouvy o dílo, která byla dle mínění žalobce neplatná, žalovaný však smlouvu považoval za platnou a argumentoval povinností žalobce prokázat činnost, kterou pro žalobce vykonával. Je tedy zřejmé, že věc vykazovala vyšší stupeň složitosti skutkové a právní. Věc byla složitější i pro stránce procesní. Soud opakovaně vyzýval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů, vyžádal spisy Policie ČR a Magistrátu města Olomouce týkající se zadání a realizace zakázky na rekonstrukci a dobudování stokové sítě, byly provedeny výslechy navržených svědků dožádaným soudem, v jednom případě bylo dožádání postoupeno dalšímu soudu. Kromě těchto výslechů soud provedl výslech dalších tří svědků a žalobce, provedl řadu listinných důkazů, rozhodoval o svědečném a dále činil úkony soudu
I. stupně v odvolacím a dovolacím řízení.
17. Žalobce se na délce řízení podílel. Žalobce byl soudem opakovaně při jednáních vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů a byla mu současně poskytnuta lhůta (v jednom případě doplnění žaloby žalobce předložil až po 2,5 měsících). Už jen z tohoto důvodu bylo třeba jednání opakovaně odročovat, což se negativně odrazilo v celkové délce řízení. K žádosti žalobce bylo jednání odročeno, což sebou neslo prodloužení řízení o 1,5 měsíce. Žalobce taky sám od sebe ani v jednom případě neuhradil soudní poplatek. Ať už se jednalo o soudní poplatek za žalobu, odvolání či dovolání, vždy jej uhradil až k výzvě soudu. V případě soudního poplatku za odvolání bylo odvolací řízení dokonce zastaveno, žalobce následně uhradil soudní poplatek až v odvolací lhůtě proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti rozhodnutí o zastavení řízení se odvolal, soud byl proto nucen rozhodnutí o zastavení řízení zrušit. Tyto prodlevy je třeba přičíst výhradně k tíži žalobce.
18. Stran činnosti soudu lze postup vyjma tří kratších průtahů na straně soudu I. stupně a jeden významnější průtah odvolacího soudu, považovat za plynulý, úkony směřovaly ke skončení věci,
rozhodnutí ve věci nebyla rušena pro vady postupu či nepřezkoumatelnosti. Pokud se jedná
o délku řízení před Nejvyšším soudem a Ústavním soudem, i tuto je třeba hodnotit jako přiměřenou. S ohledem na povahu soudu nelze označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před ním (srov. jméno, P. příjmení za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 s.).
19. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební
či osobnostní. Šlo o obchodněprávní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 ) a netvrdil, že by byl nemocen. Namítané řízení mělo pro žalobce standardní význam.
20. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. příjmení soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009 ).
21. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 7 let a 7 měsíců částku 98 750 Kč (6x15 000+7x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 10% a o 20 % za stupně soudní soustavy. O dalších 5 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady soud neshledal, neboť má za to, že období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 ). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 64 188 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 69 125 Kč, tedy sumou soudem přiznané zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu o zaplacení částky 29 625 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 1. 8. 2020 do zaplacení výrokem II. zamítnout.
22. Výrokem I. však soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v kapitalizované výši 2 140,50 Kč z částky 69 125 Kč, a to od 1. 8. 2020 do 15. 12. 2020. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 29. 1. 2020, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 29. 7. 2020. Žalovaná na základě svého stanoviska, kterým přiznala žalobci zadostiučinění, plnila až 15. 12. 2020. Žalobce však úrok z prodlení požadoval až od 1. 8. 2020 do zaplacení, což je pro žalovanou výhodnější, soud proto nároku co do úroku z prodlení vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu
vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši
2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby) ve výši
3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále
3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 14 342 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám jeho právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř. ) Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.