Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 8/2021-33
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 136 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 050 Kč
s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 050 Kč od datum do zaplacení,
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 4 086 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 3 050 Kč za dobu do datum zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 050 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 050 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 4 086 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 3 050 Kč za dobu do [datum] zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 7 136 Kč s úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 5 000 Kč, a to za úplatu a úrok. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok. Celkovou částku 9 086 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad poplatku za vyhodnocení úvěru, sjednání úvěru a inkasního poplatku se žalovaný zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách. V důsledku řádného nesplácení úvěru došlo k jeho zesplatnění a věřitelka postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje žalobou neuhrazenou jistinu ve výši 3 995,95 Kč, sjednaný úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši 305,71 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru ve výši 362,29 Kč, úhradu za sjednání úvěru 1 765,75 a inkasního poplatku ve výši 706,30 Kč. Nadto požaduje žalobkyně úrok z prodlení od datum.
3. K posouzení úvěruchuschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tuto učinil poskytovatel úvěru (právnická osoba) na základě vnitřních kritérií, kterými jsou počet závazků, počet zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů žalovaným a lustrace v ISIR a CEE).
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením a následným vyvěšením sdělení na úřední desce soudu).
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
7. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba s měsíčním příjmem 27 567 Kč, náklady na bydlení 6 500 Kč a ostatními náklady na dopravu, jídlo a osobními náklady celkem ve výši 3 410 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost.
8. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že se právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Úrok byl sjednán sazbou 15 % p.a. Ve smlouvě byla žalovanému předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 2 250 Kč, dále poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 455 Kč a inkasní poplatek za úhrady v hotovosti ve výši 900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 9 086 Kč v 14ti splátkách po 649 Kč měsíčně. Smluvní pokuta je ve smlouvě zmíněna drobným písmem ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení.
9. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný dosud splatil jen 1 950 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z oznámení postoupení je zřejmé, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni.
11. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 12 346,03 Kč (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). Žalovaný byl uvedenou upomínkou rovněž upozorněn na zesplatnění úvěru.
12. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění.
13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po datum).
14. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě splnění několika kritérií: (i) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, (ii) nezahájené exekuční řízení, (iii) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, (iv) uvedení příjmů žalovaného, a (v ) lustrace v ISIR, centrální evidenci exekucí a databází inkasních agentur. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u právnická osoba s příjmem 27 567 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 9 910 Kč. Byť je v žádosti uvedeno, že žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, ty žalobkyně soudu nepředložila
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy.
20. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).
21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (3225/2015 Sb. NSS)).
22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
23. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 /48/. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 /48/ vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/2014 s. 452)).
24. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného zkoumala jen zcela formálně a nedostatečně, přičemž se spokojila pouze z údajů o žalovaném ve veřejných registrech a s údaji poskytnutými žalovaným v žádosti o úvěr, které však nebyly prověřovány ani ověřovány.
25. Je zřejmé, že věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, resp. ji zkoumala pouze velmi povrchně a nedostatečně. Žalobkyně nedoložila, že věřitelka skutečně prověřila příjmy žalovaného. Pokud jde o výdaje a náklady žalovaného, ohledně nich se věřitelka spolehla na tvrzení žalovaného. Úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná podle § 86 z. s. ú.
26. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
27. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
29. Vztaženo na daný případ, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla 5 000 Kč, avšak žalovaný z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný dosud splatil pouze 1 950 Kč (z celkové dlužné částky 9 086 Kč zbývá zaplatit 3 995,95 Kč, 305,71 Kč, 362,29 Kč a 1 765,75 Kč a 706,30 Kč tj. 7 136 Kč a rozdíl tak byl již žalovaným zaplacen). Žalovaný je tak povinen žalobkyni zaplatit částku 3 050 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala na základě předžalobní výzvy odeslané dne datum.
30. Podle § 573 o.z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
31. Dle uvedené domněnky došla zásilka žalovanému datum a od tohoto dne náleží žalobkyni úrok z prodlení.
32. Okresní soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl pouze ohledně částky 3 050 Kč s příslušenstvím, nikoliv však ohledně dalších nároků, když žalobkyní předložená smlouva je s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020; C -679/18 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK).
33. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalovanému procesní náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.