Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 392/2020-34

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 2 000 Kč

takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ve výši 2 000 Kč z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným dne datum. Konkrétně byly předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta vyúčtovaná žalovanému z důvodu, že nevrátil zapůjčené zařízení anonymizováno 6 slov: číslo anonymizováno) právnická osoba, ač tak učinit v souladu se smlouvou do sedmi dnů od ukončení předmětné smlouvy měl.

2. Z listinných důkazů soud zjistil, že právnická osoba uzavřela se žalovaným předmětnou smlouvu, v níž se zavázal poskytovat žalovanému mj. službu anonymizována tři slova a anonymizována dvě slova. Za tím účelem pronajala žalovanému uvedené zařízení anonymizována tři slova anonymizována dvě slova (anonymizováno: číslo anonymizováno). Žalovaný řádně nehradil poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, proto právnická osoba od předmětné smlouvy písemně odstoupila, a to dne datum. V předmětné smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 smluvních podmínek). V souladu s čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen Všeobecné podmínky) byl žalovaný povinen vrátit předmětné zařízení, které mu bylo pronajato, do distribučního skladu na adresu adresa. Nevrátí-li žalovaný takové zařízení v uvedené lhůtě, je poskytovatel oprávněn vyúčtovat žalovanému smluvní pokutu dle ceníku (čl. 7 Všeobecných podmínek). Dle ceníku právnická osoba činila smluvní pokuta za nevrácení pronajatého zařízení částku 2 000 Kč Smluvní podmínky učinily smluvní strany součástí smlouvy samotné, avšak jejich text nebyl stranami podepsán.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

4. Právní posouzení nároku žalobkyně se opírá o z. číslo Sb., o elektronických komunikacích (zejména a násl. zákona), , , a násl. z. č. , (dále jen o. z.), když soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu o. z.

5. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

6. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně jednal se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

9. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. , a to v jeho právní větě uvádí, že:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“

10. Ústavní soud mj. vyšel z toho, že:„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (viz b. 30 uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR).

11. Soud v souladu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu ČR při výkladu předmětné smlouvy ve spojení se smluvními podmínkami a ceníkem původní smluvní strany stanovujícím konkrétní výši smluvní pokuty, pokud se týká ujednání o žalované smluvní pokutě, dospěl k závěru, že právnická osoba v rozporu s citovaným nálezem ÚS ČR učinila ujednání o smluvní pokutě součástí všeobecných obchodních podmínek (ceníku služeb), resp. v samotné smlouvě odkázala v otázce podmínek pro vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty a dále výpočtu výše smluvní pokuty na svůj ceník.

12. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť ujednání o podmínkách vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty a o výši smluvní pokuty nebylo součástí smlouvy samotné, nýbrž bylo součástí žalovaným nepodepsaných smluvních podmínek a ceníku původní smluvní strany, na který v hlavním textu smlouvy strany pouze poukázaly.

13. O postoupení žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s  a násl. z. č. 89/2012Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Podle o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s  , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

15. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak soud ze spisu zjistil, že žalovanému dosud náklady řízení nevznikly.

16. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s  , podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

17. Žalobkyně ve věci uvedla, že pokud soud shledá, že tvrzené, resp. dokládané skutečnosti jsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno, žalobce souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně rovněž poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. .

18. Právní věta rozsudku NS ČR ze dne 11. 4. 2006 sp. zn. zní:„ K projednání věci samé není třeba ve smyslu ustanovení nařídit u soudu prvního stupně jednání, jen jestliže účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů a svých shodných tvrzení unesli břemena tvrzení a důkazní a jestliže podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé tedy byl těmito důkazy (popřípadě též pomocí shodných tvrzení účastníků) zjištěný skutkový stav věci.“

19. V souladu s  a s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR soud uvádí, že postupu zakotveného v  může soud využít v případě, že lze ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a za podmínky, že s tímto postupem účastníci souhlasí. Toto zákonné ustanovení se žádným způsobem nedotýká rozhodnutí samotného, resp. způsobu, jakým bude ve věci rozhodnuto. Pokud se žalobkyně zabývala ve svém písemném vyjádření ze dne datum tím, že souhlasí s tím, aby soud podle postupoval pouze v případě, pokud bude žalobě vyhověno, nijak se nevyjádřila k otázce, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. V souladu s tím, že se k této otázce nevyjádřila, soud rozhodl v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.