Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 212/2020-23
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 13 470 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 780 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 780 Kč od datum do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 7 690 Kč s příslušenstvím, úroku z částky 5 780 Kč a úroku z prodlení z částky 5 780 Kč za dobu do datum se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 780 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 7 690 Kč s příslušenstvím, úroku z částky 5 780 Kč a úroku z prodlení z částky 5 780 Kč za dobu do [datum] se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 13 470 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení.
2. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba anonymizována tři slova uzavřela dne datum se žalovanou jako dlužníkem úvěrovou smlouvu č. anonymizováno rok, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované jakožto dlužníkovi ve výši 10 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a službu životní pojištění ve výši 290 Kč měsíčně. Úvěr byl být úročen úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Úvěr měl být splácen 58 týdenními splátkami po 305 Kč. Žalovaná podle žaloby uhradila za dobu trvání smluvního vztahu částku 4 220 Kč. příjmení příjmení jméno příjmení, anonymizováno postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 13 470 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 3 470 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 788,61 Kč (za období od datum do datum ve výši 23,72 % z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 341,11 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky dlužné jistiny 10 000 Kč za období od datum do datum), úroků a úroků z prodlení za dobu od datum do zaplacení.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.
4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalované se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila (žaloba s výzvou k vyjádření byla žalované doručena do vlastních rukou dne datum).
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy ke smlouvě (seznam postoupených pohledávek) okresní soud zjistil, že tvrzená pohledávka za žalovanou byla postoupena ze právnická osoba anonymizována tři slova na žalobkyni. Žalované bylo dne oznámeno postoupení dopisem ze dne datum, v němž byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Podle podacího lístku byl dopis odeslán datum.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalované byla právnická osoba anonymizována tři slova poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 58 týdenními splátkami po 305 Kč. Z bodu 1.2 smlouvy vyplývá, že žalované byl úvěr v částce 10 000 Kč poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy. Celkem měla žalovaná splatit 17 690 Kč. Podle žalobkyně žalovaná splatila 4 220 Kč.
7. Žalovaná byla vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne datum.
8. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
9. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy 21/2018 s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ).
14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (3225/2015 Sb. NSS)).
15. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008 /48/. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008 /48/ vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudní dvora EU z 27. 3. 2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy 12/2014 s. 452)).
16. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
17. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
18. Z karty zákazníka – žádost o zápůjčku ze dne datum vyplývá, že žalovaná byla ke dni datum svobodná, bydlela v podnájmu, pečovala o nezaopatřené dítě a byla zaměstnaná na dobu určitou s příjmem 15 120 Kč měsíčně. Jiné příjmy neměla. Jí vyčíslené výdaje činily 9 000 Kč měsíčně na bydlení, 16 000 Kč na osobní výdaje a 2 000 Kč na splátky jiných úvěrů. Protože příjmy žalované zdaleka nestačily na její výdaje, byly k příjmům žalované připočteny příjem její matky a důchod jejího děda v nedoložených výších 8 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaná měla doložit svou pracovní smlouvu, výplatní pásky, složenky a doklad o výměře důchodu jejího dědečka.
19. Je zřejmé, že poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované jen formálně. Je zřejmé, že žalovaná byla v okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy zcela neúvěruschopná. Pro potřebu kalkulace poskytovatelka zohlednila i příjmy jejích rodinných příslušníků, byť ti úvěrovou smlouvou vázáni nebyli. Jinými slovy, poskytovatelka úvěru již při poskytování úvěru spoléhala na to, že žalované budou se splácením úvěru pomáhat její rodinní příslušníci.
20. Okresní soud shrnuje, že konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
21. Je zřejmé, že poskytovatel zápůjčky/úvěru řádně příjmy žalované ani její výdaje nezkoumal a nevyhodnotil. Bez dalšího spoléhal na pomoc rodinných příslušníků žalované se splácením úvěru.
22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva o úvěru je tak neplatná podle § 86 z. s. ú.
25. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 10 000 Kč, z níž žalovaná splatila celkem 4 220 Kč (jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, která jsou součástí žaloby). Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila o 5 780 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal, včetně úroku z prodlení za dobu po uplynutí desetidenní lhůty stanovení ve výzvě ze dne datum, tedy od datum (soud vychází ze zákonné domněnky doručení třetí pracovní den po odeslání, ke kterému došlo dle podacího lístku dne datum), a ve zbytku žalobu zamítl.
26. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř.
27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy žalobkyně měla v řízení převážně neúspěch a žalované současně náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.