Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 163/2020-27
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 230 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 230 Kč od 26. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 230 Kč od 26. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 230 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je evidovaný v registru silničních vozidel jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 do 2 500 cm3, RZ 3 registrační značka vozidla, který neměl v období od 12. 1. 2019 do 13. 5. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 122 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 7 930 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku v zákonné lhůtě 30 dnů výzvou ze dne 11. 7. 2019, doručenou žalovanému dne 26. 7. 2019. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 5. 6. 2020.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní v žalobě vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě předložené výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 11. 7. 2019 (včetně související informace o odeslání zásilky s podacím číslem podací číslo zásilky žalovanému), upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 26. 9. 2019, II. upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 12. 12. 2019, předžalobní upomínky ze dne 5. 6. 2020 a dokladů o jejím odeslání žalovanému. Soud má za prokázané, že žalovaný jakožto provozovatel motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost jakožto provozovatele vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 do 2 500 cm3, RZ 3 registrační značka vozidla. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 12. 1. 2019 do 13. 5. 2019, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 65 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (122 dnů), tj. celkem 7 930 Kč. Žalovaný na svůj dluh ve výši 8 230 Kč ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobní výzvou ze dne 5. 6. 2020.
5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. Žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“), neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. , kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužný příspěvek, k jehož úhradě jej vyzvala. Žalovaný příspěvek, k jehož úhradě byl vyzván, ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 300 Kč Vedle dlužného příspěvku ve výši 7 930 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp.zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25.7.2012, sp.zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2.10.2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 1.11.2012 sp.zn. IV. ÚS 223/12 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu ÚS sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů.
8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.