Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 303/2016-60
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci
žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobkyně a žalobce
b) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobkyně a žalobce
oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců, advokáta anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobci domáhali na žalované zaplacení každý částky částka s příslušenstvím za zpožděný let žalované ze dne datum, č. anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova z obec přes obec do obec, a to z titulu náhrady škody podle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu´ (dále jen„ Nařízení“). Žalobu odůvodnili tak, že se žalobci účastnili obou letů, když skutečný přílet do cílové destinace se uskutečnil o 8 hodin později oproti plánovanému příletu a každému žalobci proto vznikl nárok na náhradu škody podle Nařízení ve výši částka s příslušenstvím.
2. Soud vydal elektronický platební rozkaz dne datum rozhodnutí, číslo jednací, proti kterému žalovaná podala včas odpor, ve kterém uvedla, že je třeba v daném případě vyložit čl. 3 Nařízení, podle něhož, pokud dojde ke zpoždění anebo zrušení na letu, který není provozován dopravcem Společenství a zároveň se jedná o odlet ze třetího státu mimo EU, se Nařízení na tento let nevztahuje. V tomto případě šlo o let provozovaný právnická osoba v rámci tzv. codesharingu, jedná se tak o let mimo působnost Nařízení, a proto žalovaná nenese odpovědnost za zpoždění na absolvovaném letu, neboť nebyla operujícím leteckým dopravcem. Žalovaná proto s žalobou nesouhlasila, když uvedla, že ve věci není pasivně legitimována. Zároveň navrhla, aby řízení bylo přerušeno do skončení řízení o ústavní stížnosti v typově obdobném případu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, resp. u název soudu pod sp. zn. ústavní nález.
3. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o ústavní stížnosti vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2265/16 .
4. Nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2265/16 , bylo rozhodnuto, že bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a rozsudek odvolacího soudu byl proto zrušen. V daném případě se proto Ústavní soud nezabýval otázkou povinnosti předložit věc Soudní dvoru EU (ve vztahu k pojmu„ provozující letecký dopravce“, resp.„ dopravce Společenství“ ve smyslu Nařízení), tj. tímto rozhodnutím nebyla vyřešena předběžná otázka. Městský soud v Praze jako soud odvolací proto usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací položil Soudní dvoru EU předběžnou otázku, zda„ je dána povinnost dopravce Společenství k náhradě újmy cestujícímu dle článku 3 odst. 5 věta druhá Nařízení v případě, kdy dopravce Společenství jako smluvní dopravce provozoval prvou část letu s mezipřistáním na letiště třetí země, z něj v rámci sdílení kódů (codesharing) provedl druhou část letu dopravce, který není dopravcem Společenství a ke zpoždění příletu na cílové letiště delší než tři hodiny došlo v druhé části letu.“
5. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud k návrhu žalobců pokračoval v řízení.
6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci se dne datum účastnili letu č. anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova, který měl na příletu zpoždění přesahující 8 hodin. Spornou však zůstala skutečnost, zda žalovaná odpovídá za předmětné zpoždění, neboť toto nastalo na druhém letu v obec, který v rámci tzv. codesharingu provozovala právnická osoba, která není dopravcem Společenství.
7. Soudní dvůr EU v návaznosti na položenou předběžnou otázku (viz shora) rozhodl o této předběžné otázce rozsudkem ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. C -502/18 tak, že „článek 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, ve spojení s čl. 3 odst. 5 nařízení č. 261/2004 , musejí být vykládány v tom smyslu, že v případě letu s mezipřistáním sestávajícího ze dvou úseků, na něž byla učiněna jediná rezervace, a směřujícího z letiště umístěného na území členského státu na letiště umístěné ve třetí zemi přes letiště v jiné třetí zemi, může cestující, který do cílového místa určení dorazil se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více majícím původ ve druhém úseku letu provozovaném v rámci dohody o sdílení kódů dopravcem se sídlem ve třetí zemi, uplatnit svůj nárok na náhradu podle tohoto nařízení vůči leteckému dopravci Společenství, který provozoval první úsek letu.“ Soudní dvůr EU konstatoval, že v dané věci byla žalovaná provozujícím leteckým dopravcem, i když provozovala jen část letu, neboť pro účely nároku cestujících na náhradu dle Nařízení se let s více navazujícími lety považuje za jeden celek. Dále je nutno vycházet i z toho, že ve smyslu čl. 3 odst. 5 věty druhé Nařízení provozující letecký dopravce, který uzavřel smlouvu o přepravě s dotčenými cestujícími a provedl prvý úsek letu, zůstává ve smluvním vztahu s cestujícími i v rámci provádění druhého úseku letu. Konečně Soudní dvůr EU konstatoval, že splněním povinnosti provozujícího leteckého dopravce na základě Nařízení není dle čl. 13 Nařízení nijak dotčeno jeho právo požadovat náhradu škody od jakékoli osoby, která způsobila, že tento dopravce nesplnil své povinnosti.
8. Soud má v tomto případě za prokázané, že žalovaná je provozujícím leteckým dopravcem s platným provozním povolením, uděleným členským státem EU v souladu s Nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. 7. 1992. Oba žalobci byli cestujícími letu z obec do obec s mezipřistáním v obec, když jim žalovanou byly vystaveny letenky na den datum pro let s kódem anonymizována dvě slova z obec do obec a pro let s kódem anonymizována dvě slova z obec do obec. První let z obec do obec byl proveden dle plánu, druhou část letu zajišťovala právnická osoba, která není dopravcem Společenství, když tento let byl opožděn o více než 8 hodin.
9. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.
10. Podle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie má nařízení obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
11. Na oblast tohoto sporu tak dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení.
12. Podle bodu 7 preambule Nařízení v zájmu zajištění účinného uplatňování tohoto nařízení by měly povinnosti z něj vyplývající spočívat na provozujícím leteckém dopravci, který uskutečňuje nebo má v úmyslu uskutečnit let, ať již vlastním letadlem, nebo letadlem pronajatým s posádkou a s dalšími službami nebo bez posádky a dalších služeb, nebo za jiných podmínek.
13. Podle čl. 3 Nařízení
1. Toto nařízení se vztahuje:
a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva;
b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství.
2. Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že cestující:
a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo jestliže není uveden čas,
- nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.
3. Toto nařízení se nevztahuje na cestující, kteří cestují bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné. Vztahuje se však na cestující, kterým letecký dopravce nebo provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy vydal letenku na základě programu pro často cestující zákazníky nebo na základě jiných obchodních programů.
4. Toto nařízení se vztahuje pouze na cestující přepravované motorovým letadlem s pevnými křídly.
5. Toto nařízení se vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.
6. Tímto nařízením nejsou dotčena práva cestujících podle směrnice 90/314/. Toto nařízení se nepoužije v případech, kdy jsou souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy zrušeny z důvodů jiných než zrušení letu.
14. Podle čl. 2 písm. c) Nařízení se dopravcem Společenství rozumí letecký dopravce s platným provozním povolením uděleným členským státem v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2407/92 ze dne 23. 7. 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům.
15. Podle čl. 5 Nařízení
1. V případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu.
2. Jestliže jsou cestující informováni o zrušení, musí jim být poskytnuto vysvětlení ohledně možné náhradní dopravy.
3. Provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.
4. Důkazní břemeno týkající se otázek, zda a kdy byl cestující informován o zrušení letu, spočívá na provozujícím leteckém dopravci.
16. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:
a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.
17. Z rozsudku SDEU ve spojených věcech C‑ 402/07 a C‑ 432/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon, Alana Sturgeon v . Condor Flugdienst GmbH (C‑ 402/07) a Stefan Böck, Cornelia Lepuschitz v . Air France SA (C‑ 432/07), vyplývá, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle čl. 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin. Nicméně takové zpoždění nezakládá nárok na náhradu škody ve prospěch cestujících, jestliže letecký dopravce může prokázat, že významné zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi vymykajícími se účinné kontrole dopravce.
18. Z rozsudku SDEU ve věci C -11/11 (Air France SA v . Heinz-Gerke Folkerts, Luz-Tereza Folkerts) platí, že jako let je nutno posuzovat přepravu z výchozího letiště do cílového letiště, přičemž tedy není rozhodné, zda se jedná o let bez mezipřistání či o let s mezipřistáním, a to rovněž s ohledem na čl. 2 písm. h) Nařízení podle kterého se cílovým místem určení rozumí místo určení na letence předložené na přepážce pro registraci k přepravě nebo místo určení posledního letu v případě přímo navazujících letů.
19. Po právním zhodnocení skutkové stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
20. V tomto případě soud dospěl k závěru, že žalovaná jakožto dopravce Společenství ve smyslu čl. 2 písm. c) Nařízení odpovídá za škody, která vznikla žalobcům jako cestujícím, kteří odletěli z letiště umístěného na území členského státu (čl. 3 odst. 1 Nařízení) a na cílové letiště přiletěli se zpožděním přesahujícím tři hodiny. Není přitom rozhodné, že let z obec do obec žalovaná neprovozovala, když dle čl. 3 odst. 5 Nařízení je dána odpovědnost žalované provozující prvý úsek letu jako smluvního dopravce, neboť právnická osoba jednala v zastoupení žalované, jež uzavřela smlouvu s žalobci. Jednání právnická osoba tedy jde na účet žalované. Důvodný je uplatněný nárok i ohledně výše, když požadovaná částka odpovídá skutečnosti, že let byl delší než 1 500 km v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení. V daném případě soud neshledal důvody, pro které by se měl odchýlit od obdobného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, resp. závěrů Městského soudu v Praze v rámci odvolacího řízení sp. zn. spisová značka a konečně i od závěrů judikatury SDEU.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že přiznal v řízení úspěšným žalobcům každému nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka (tj. částka za žalobce) a nákladů zastoupení advokátem pro každého žalobce, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 , § 11 odst. 1 a. t. a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky částka za každý ze 3 úkonů právní služby před podáním návrhu ve věci samé (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) a z částky částka za 1 úkon právní služby po podání návrhu ve věci samé. (účast na jednání), obě částky již sníženy podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % za zastoupení dvou osob. Dále každému žalobci náleží ½ za 3 paušální náhrady výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1 paušální náhradu výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. + DPH 21 %. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. III. ÚS 935/15 , neboť mu je z úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě různých žalobců zastoupených totožným právním zástupcem uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (žaloby proti leteckým společnostem za zpožděné lety).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.