Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 935/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Palackého, zastoupeného Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. ledna 2015 č. j. -21, spojené s návrhem na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel brojí ústavní stížností proti nákladovému výroku shora označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a vlastnické právo.

2. Stěžovatel se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal po žalovaném (Swiss International Air Lines AG) zaplacení částky 250 Euro jako kompenzace za zrušený let dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Vedle toho požadoval zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 6 934 Kč. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání; žalovanému uložil výrokem I povinnost zaplatit stěžovateli částku 250 Eur se specifikovaným úrokem z prodlení a výrokem II povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.

3. Dle odůvodnění napadeného rozsudku byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikován , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění (dále jen " ").

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutím soudu o nákladech řízení v této věci došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení, neboť § 14b advokátního tarifu neměl být aplikován z důvodu nenaplnění všech zákonných podmínek, konkrétně z důvodu, že podaná žaloba nesplňovala znak totožného žalobce a nebyla ani tzv. formulářovou žalobou (§ 14b odst. 1 advokátního tarifu).

5. Vedle toho stěžovatel namítá, že 14b advokátního tarifu zakládá zásadní nerovnost mezi účastníky řízení, neboť zatímco úspěšnému žalobci se přiznává snížená náhrada nákladů řízení dle uvedeného ustanovení, úspěšnému žalovanému by byla přiznána náhrada nákladů v plné výši, tj. dle § 6 a násl. advokátního tarifu.

6. Dále namítá, že novelizací advokátního tarifu (vložením ) Ministerstvo spravedlnosti obešlo povinnost k přijetí nové vyhlášky (po zrušení tzv. přísudkové vyhlášky Ústavním soudem), resp. že postupovalo v rozporu se zmocňovacím ustanovením , o advokacii. přitom dle stěžovatele nemá primárně sloužit k určování výše odměny advokáta při rozhodování o nákladech řízení. K tomu poukazuje na , podle nějž má být výše odměny advokáta určena podle sazeb stanovených paušálně, avšak dle advokátního tarifu určuje soud odměnu dle úkonů.

7. Stěžovatel má za to, že ustanovení advokátního tarifu je v rozporu s ústavním pořádkem a navrhuje, aby Ústavní soud toto ustanovení zrušil, případně aby zrušil celou , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů, v případě, že shledá její protiústavnost jako celku.

III.

Formální předpoklady projednání návrhu

8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

10. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ( y). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008

sp. zn.

, N 19/48 SbNU 205].

11. Ústavní soud dále pokládá za potřebné konstatovat, že otázku náhrady nákladů řízení ve své judikatuře řešil již mnohokrát. Proto je nutno opakovaně připomenout, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. Nicméně vzhledem k tomu, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, je Ústavní soud oprávněn podrobit přezkumu i tato rozhodnutí, avšak pouze z toho pohledu, zda nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp. zda z hlediska své intenzity zásahu do základního práva nepředstavují závažný exces (viz např. nález ze dne 8. 2. 2007

sp. zn.

, N 27/44 SbNU 319). Takovou povahu však napadené soudní rozhodnutí nemá.

12. Stěžejní námitkou stěžovatele proti aplikaci § 14b odst. 1 advokátního tarifu je tvrzení, že se nejednalo o tzv. formulářovou žalobu. S tímto hodnocením se Ústavní soud neztotožňuje, když podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", tak jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28 nálezu ze dne 29. 3. 2012

sp. zn.

(N 68/64 SbNU 767); "zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej "odhalí" i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.". Pokud tedy z celkového posouzení žalobního návrhu vyplývá, že je spíše administrativním úkonem, přičemž odlišnost v osobě žalobce nelze bez dalšího považovat za znak, který by hodnocení podaného návrhu jako "formulářového" vylučoval, je nutno přistoupit k aplikaci § 14b advokátního tarifu, jak učinil obvodní soud v napadeném rozhodnutí.

13. Nadto je nutno uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 1 489 Kč (resp. nepřiznání požadované částky 6 934 Kč na nákladech řízení), kterou lze ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

aj., vše dostupné na http://nalus.usoud.cz) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

14. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení ustanovení advokátního tarifu jako návrh akcesorický sdílí podle ustálené judikatury Ústavního soudu právní osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu