Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 271/2020-33
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 28 500 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.000,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.000,00 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.7.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do částky 8.500,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.500,00 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.7.2016 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1.046,00 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.000,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.000,00 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.7.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba co do částky 8.500,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.500,00 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.7.2016 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1.046,00 Kč.</b>
1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 28.500,00 Kč a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba se sídlem adresa, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20.000,00 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28.7.2016. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20.000,00 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8.500,00 Kč, který byl splatný dne 29.7.2016. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky anonymizováno, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, z nichž některé jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovaným dle instrukcí zaslaných žalovanému emailem. Žalovaná také odsouhlasila ve webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen jeho uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet žalovaného na webovém rozhraní věřitele. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale žalovaná neuhradila ani poplatek za poskytnutí úvěru. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2019 převedl na žalobkyni. Žalovaná však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila.
2. Soud ve věci vydal dne 12.5.2020 elektronický platební rozkaz, který se žalované nepodařilo doručit, proto jej soud dne 5.8.2020 zrušil.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 16.12.2020, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Z listiny označené domácí platba vyplývá, že žalované byla dne 29.4.2016 poukázána částka 20.000,00 Kč. Z podacího lístku ze dne 18.11.2019 vyplývá, že tohoto dne byla žalované zaslána zásilka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2018 převedla předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Oznámením o postoupením pohledávek ze dne 18.11.2019 sdělila předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky na žalobkyni žalované. Předžalobní upomínkou ze dne 18.1.2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
12. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
13. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly předchůdcem žalobkyně zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byla vedena v registru dlužníků bank apod. Resp. že byly údaje sdělené dlužníkem jakkoli ověřovány.
14. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
15. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
17. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně ověření a zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
18. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 29.4.2016 částku 20.000,00 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor předchůdce žalobkyně ve výši poskytnutých finančních prostředků bezdůvodně obohatila, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 20.000,00 Kč žalované poskytl bez právního důvodu. Soud uložil žalované, aby žalobkyni uhradila částku 20.000,00 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z.
19. Protože má soud smlouvu o úvěru ze dne 29.4.2016 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, smluvní pokutu, poplatky, úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.
20. Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
22. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.
23. Přestože žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 40,35 % jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 40,35 % z částky, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.140,00 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 300,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100,00 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1.046,00 Kč.
24. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a z titulu neuhrazeného úvěru – zápůjčky a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,00 Kč.
25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
26. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.