Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (11)No categories available
7 C 166/2020-49
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částky 84.745 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.451 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.451 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 68.659 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72.110 Kč od datum do datum, smluvní pokutu 12.635,61 Kč a úrok ve výši 83,68 % ročně z částky 58.247,85 Kč od
datum do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 200.419 Kč, se zamítá.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.451 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.451 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 68.659 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72.110 Kč od [datum] do [datum], smluvní pokutu 12.635,61 Kč a úrok ve výši 83,68 % ročně z částky 58.247,85 Kč od [datum] do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 200.419 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 72.110 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72.110 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 12.635,61 Kč a úroku ve výši 83,68 % ročně z částky 58.247,85 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 200.419 Kč a náhrady nákladů řízení. To vše s odůvodněním, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Úvěr byl vyplacen dne datum. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 124,55 % ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem anonymizováno rok dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný do data zesplatnění úvěru zaplatil žalobkyni dne datum částku částka, dne anonymizováno číslo částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku
částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na úhradu smluvních pokut za prodlení dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši částka (3 x částka), a to v souvislosti s prodlením se zaplacením splátky částka o délce 30 dnů, která je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení, a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy ve výši částka (4 x částka), a to v souvislosti s prodlením se zaplacením splátek číslo o délce 15 dnů, která je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení se zaplacením splátky číslo (splatné dne
datum) o délce 65 dnů, došlo dle bodu 6.3 smlouvy ke dni datum k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že nová jistina ve výši částka byla splatná nejpozději v den zesplatnění úvěru. Od datum vznikla dle bodu 6.5 smlouvy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dle bodu 2.2 smlouvy úroky z úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhradit částku částka (dlužná původní jistina úvěru ve výši částka a úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka), smluvní pokuty ve výši částka, náhradu nákladů v souvislosti s prodlení žalovaného ve výši částka, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru částka od datum do vyhotovení žaloby, tj. do datum ve výši částka, smluvní úrok ve výši 83,68 % ročně z dlužné původní jistiny úvěru ve výši částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka (součet nové jistiny úvěru, dlužného úroku z úvěru ke dni zesplatnění, smluvních pokut ve výši částka a náhrady nákladů ve výši částka) od datum do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou však žalovaný nijak nereagoval.
2. Žalovaný se na výzvu soudu v usnesení č. j. 7C 166/2020 -39 ze dne datum rozhodnutí ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení nečinný. I když žalobkyně navrhovala vydání rozsudku pro zmeškání, vzhledem k tomu, že nebyly splněny zákonné podmínky, soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť smlouva o úvěru nebyla uzavřena řádně a žalobkyně pouze těží z nesolventnosti žalovaného. Žalobkyně jednala nepoctivě, navíc jako ve smlouvě silnější účastník. Její jednání je v rozporu s dobrými mravy. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:
3. Soud ve věci nařídil jednání, u kterého provedl dokazování listinnými důkazy, a to vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum, úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ke dni datum, výpisem záznamů z registru SOLUS, výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI), prohlášením klientů ze dne datum, potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne datum, výplatní páskou anonymizována dvě slova rok, předsmluvním formulářem žalobkyně pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, hodnocením klienta ze dne datum, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru (smlouvou o úvěru) akceptovaným žalobkyní datum, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum, včetně splátkového kalendáře a dodejky ze dne datum, kartou žalovaného ke smlouvě číslo dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění ze dne datum, výzvou ze dne datum, výzvou ze dne datum, oznámením o okamžitém zesplatnění úvěru ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum, poštovním podacím archem ze dne datum a zjistil následující skutkový stav:
4. Z hodnocení klienta, prohlášení klientů/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, výpisu záznamů z registru SOLUS a výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného, výplatní pásky žalovaného za anonymizováno rok vyplývá, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudil. Bylo zjištěno, že v registru SOLUS nebyla k žalovanému vedena žádná dlužná částka po splatnosti, ve výpisu NRKI bylo žalovanému přiřazeno skóre anonymizováno, tj. střední riziko, úvěr je limitován výší vyplacené částky (rozmezí číslo). Totožnost žalovaného byla při uzavření smlouvy ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný v Hodnocení klienta uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí částka, v zaměstnání není ve výpovědní lhůtě, je zaměstnán od datum na dobu neurčitou, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním bydlení, bez bližší specifikace, jeho výdaje činí životní minimum ve výši částka, náklady na bydlení ve výši částka, splátky předchozích dluhů vůči žalobkyni částka a rezerva ve výši částka. Dle Hodnocení klienta činí volné zdroje žalovaného částka. Žalovaný prohlásil, že nemá jiné dluhy vůči třetí osobě. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne datum a z výplatní pásky za anonymizováno rok bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného trvá od datum, je sjednán na dobu neurčitou a se žalovaným není jednáno o skončení pracovního poměru, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činí cca částka, adresa žalovaného uvedená zaměstnavatelem na potvrzení je adresa. Zaměstnavatel vystavující potvrzení sídlí v obec. Z předsmluvního formuláře ze dne datum soud zjistil, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že před podpisem návrhu na uzavření smlouvy převzal jedno vyhotovení tohoto předsmluvního formuláře, který obsahoval informace o věřiteli spotřebitelského úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru a jeho nákladech.
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru číslo ze dne datum (dále jen„ smlouva o úvěru“), oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum a doručenky vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum (akceptací nabídky poskytovatelem úvěru) uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku částka a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 124,55 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila částka, a měla být uhrazena v 24 měsíčních splátkách ve výši
částka, splatných vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno dne datum. V čl. 2 smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, žalobce je oprávněn na úrocích po zesplatnění úvěru požadovat maximálně do výše částka, resp. 120 % celkové částky, kterou má žalovaný dle smlouvy zaplatit. Dle čl. 4 smlouvy o úvěru je v každé splátce zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku, kdy jejich poměr je uveden ve splátkovém kalendáři, který se zasílá společně s oznámením o schválení úvěru. Dle čl. 4 smlouvy o úvěru se platby na pohledávky poskytovatele započítávají nejdříve na jednotlivé splátky v pořadí od nejdříve splatné splátky, následně na náhradu nákladů dle čl. 6 v pořadí dle jejich splatnosti, poté na smluvní pokuty v pořadí dle jejich splatnosti a následně na další pohledávky poskytovatele dle jeho určení. Nepostačuje-li platba k úhradě celé splátky, bude použita nejprve na úhradu úroku a následně na jistinu. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši částka za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, po zesplatnění úvěru již toto právo nevzniká. Splatnost této smluvní pokuty nastává ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Žalobkyně má dle čl. 6 smlouvy o úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky, se splatností ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 smlouvy o úvěru, ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a přirostlé nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, z níž je žalobkyně oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dle čl. 6 smlouvy o úvěru žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle splátkového kalendáře měla být poslední splátka žalovaným zaplacena ke dni datum. Ve smlouvě o úvěru je jako bydliště žalovaného uvedena adresa adresa adresa doručovací adresa žalovaného.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že na účet žalovaného sjednaný ve smlouvě o úvěru byla dne datum z účtu žalobkyně vyplacena částka částka. Výzvami k zaplacení ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum žalobkyně upozornila žalovaného, že je v prodlení s úhradou splátek (včetně specifikace kterých konkrétních splátek), dále na možnost zesplatnění úvěru, na možnost požadovat náhradu nákladů ve výši částka u každé splátky v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokuty ve výši částka u každé splátky v prodlení o délce 30 dnů, a též na to, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem v souladu se smlouvou automaticky k zesplatnění celého úvěru.
7. Z karty klienta číslo smlouvy číslo vyplývá, že žalovaný na dlužnou částku uhradil v období od datum rok do datum celkem částka. Se splátkami číslo se žalovaný ocitl v prodlení déle než 30 dnů, se splátkami číslo se ocitl v prodlení déle než 15 dnů. Se splátkou číslo splatnou dne datum se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů.
8. Předžalobní upomínkou ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
9. Soud učinil z provedeného dokazování tento závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet dne datum finanční prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částka ve 24 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce. Poslední splátka úvěru byla splatná dne datum. Žalovaný uhradil v období od datum rok do datum celkem částka, následně již neuhradil ničeho. Se splátkami číslo se žalovaný ocitl v prodlení déle než 30 dnů, se splátkami číslo se ocitl v prodlení déle než 15 dnů. Se splátkou číslo splatnou dne datum, se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů, v důsledku čehož byl úvěr zesplatněn ke dni datum. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyní prověřována.
10. Podle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
12. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku , ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
13. Dle § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
14. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
19. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Po zhodnocení podkladů, které měla žalobkyně v této souvislosti k dispozici (ať od žalovaného, či které si opatřila sama), dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní posouzena řádně.
22. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do dotazníku žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
23. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k ověření stavu výdajů a závazků žalovaného uvedených v dotazníku, i když na této listin ě žalovaný prohlásil, že poskytl„ úplné, pravdivé informace odrážející její aktuální finanční, životní a zdravotní situaci“. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný byl hlášen k pobytu na adrese adresa, což je adresa ohlašovny (úřední). Jako doručovací adresu uvedl žalovaný adresu doručovací adresa žalovaného, což je dle údajů katastru nemovitostí dům s byty. Žalovaný není vlastníkem žádné z bytových jednotek v domě. Žalovaný v Hodnocení klienta uvedl jako formu bydlení„ vlastní“. Tato informace však nebyla žalobkyni nijak prověřována. Soud proto shledává jako zcela nedostačující informaci o nákladech na bydlení ve výši částka. Z uvedených zjištění soud s největší mírou pravděpodobnosti uzavřel, že žalovaný s úřední adresou trvalého pobytu bydlel v době uzavření smlouvy v nájmu. Za těchto okolností pak částka částka neodpovídá běžné výši nájemného včetně služeb poskytovaných spolu s nájemným, a přesto nebyla tato informace nijak prověřována. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními a poskytla spotřebitelský úvěr, přestože již podle shora uvedených podkladů byl žalovaný pro poskytnutí úvěru rizikový (žalovaný nedoložil žádné úspory, zůstatek na účtu, žalovaný neprokázal řádně náklady na bydlení – nájemné a SIPO, žalovaný měl v době uzavření smlouvy další dluh). I v případě vlastního bydlení (pokud by prohlášení žalovaného bylo pravdivé) je částka částka měsíčně na náklady bydlení více než podezřelá a měla by být rozhodně podnětem pro další prověřování. Žalobkyně také nijak nezkoumala a tedy ani nezohlednila další velmi pravděpodobné výdaje žalovaného na dopravu do zaměstnání, když žalovaný v době uzavření smlouvy pracoval u zaměstnavatele„ pracoviště obec“ (dle potvrzení příjmu) a fakticky bydlel v obec na okrese obec.
24. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také dosavadního dluhového zatížení klienta a jeho podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení a náklady na dopravu do zaměstnání. Neověření uváděných výdajů na bydlení implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
25. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či v poměrech exekučních usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) přikládá v posledním období podstatný význam právě zjištění věřitele, v jaké finanční situaci byl dlužník v době podepsání smlouvy o úvěru a do jaké míry s ní byl věřitel obeznámený a zda po dlužníkovi požadoval osvědčení jeho úvěruschopnosti, neboť věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Ústavní soud v tomto směru výslovně dovodil, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, neboť nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Jinak řečeno v případě, že bude v rámci nalézacího řízení zjištěno, že poskytovatel úvěru řádným způsobem nezjišťoval schopnost žadatele o úvěr dostát převzatým závazkům, či případně si řádně neověřil povinným subjektem tvrzené a případně i dokladované skutečnosti, potom si ochranu, která je mu jinak ústavo u a procesními předpisy dána, nezasluhuje. Uvedené prioritní hledisko jsou tak obecné soudy povinny při svém rozhodování posuzovat a při jeho naplnění z něho činit odpovídající závěry. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že je neakceptovatelné, aby se dostávalo případné soudní ochrany subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které evidentně poškozují práva svých klientů.
26. Soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovaným ohledně jeho výdajů, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
27. Soud má za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
28. Na tomto podkladě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo ze dne datum je absolutně neplatná. Důsledkem toho je nárok žalobkyně vůči žalovanému omezen na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud.
29. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění částka. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem částka. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni částka. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
30. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky částka, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, do zaplacení.
31. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného, v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době a žalovaný tak nebude nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
32. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalobkyně řádně neprověřila platební schopnost žalovaného.
33. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastníci neuzavřeli úvěrovou smlouvu řádně, žalobkyně nepostupovala v souladu se zákonnou úpravou, proto další důkazy nemohly již provedené důkazy, shora podrobně rozvedené, vyvrátit.
34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 84.7453,61 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství, přičemž úspěšná byla co do částky 3.451 Kč. Vzhledem k uvedenému měl v dané věci úspěch žalovaný v rozsahu 91,86%, kterému by příslušela náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.