Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

230 C 134/2025-35

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, IČO IČO žalované

místem podnikání Anonymizováno

o zaplacení částky 262 327,33 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 90 000 Kč za období od 5.7.2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 9 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 172 327,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 172 327,33 Kč za období od 10.5.2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 90 000 Kč za období od 10.5.2025 do 4.7.2025, co do úroku z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 90 000 Kč za období od 5.7.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 90 000 Kč za období od 5.7.2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 9 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.II. Co do částky 172 327,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 172 327,33 Kč za období od 10.5.2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 90 000 Kč za období od 10.5.2025 do 4.7.2025, co do úroku z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 90 000 Kč za období od 5.7.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky, a to jistiny úvěru ve výši 90 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 166 327,33 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč; dále pak zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 262 327,33 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 7.5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 90 000 Kč. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně poskytnutý úvěr nevrátila, je v prodlení s úhradou 12 po sobě jdoucích splátek. Ohledně procesu uzavírání úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že k jejímu uzavření došlo prostřednictvím internetové domény žalobkyně (www.nazivnost.cz). Při uzavírání smlouvy o úvěru měla žalobkyně k dispozici kopii občanského průkazu žalované.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že uzavření smlouvy mezi účastnicemi nerozporuje, do prodlení se dostala v důsledku složité finanční a rodinné situace. Požádala o možnost uhradit dlužnou částku po splátkách. Tvrdila, že poslední splátku uhradila 8.2.2025.

3. Žalobkyně i žalovaná se z jednání u soudu nařízeného na 22.9.2025 omluvily, o odročení nežádaly. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( , , dále jen „ “).

4. Žalobkyně k důkazu předložila u nazvanou smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno datovanou 7.5.2024, která však byla podepsána pouze žalobkyní a opatřená na místě předvídaném pro podpis žalovaného číselným SMS verifikačním kódem Anonymizováno. Z ní bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr navýšený o poplatek z úvěru ve výši 0,7% denně vrátit ve 12 splátkách po 21 360,62 Kč měsíčně.

5. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 27.8.2025 bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je veden na jméno žalované, která je jeho jediným disponentem. Z potvrzení o provedené platbě z platební brány ThePay předložené žalobkyní bylo zjištěno, že na tento účet žalobkyně odeslal dne 7.5.2024 částku 90 000 Kč.

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně takovouto kopií disponuje.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 28.6.2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby o žalovanou částku upomenula.

8. Žalovaná ve věci tvrdila, že žalobkyni částečně svůj dluh hradila, netvrdila však, jaká konkrétní částka byla žalobkyni na úvěr uhrazena a nebyly navrženy důkazy k prokázání tvrzení o částečné úhradě dluhu. Soud měl v úmyslu žalovanou při jednání o její procesní povinnosti tvrzení a důkazní poučit, žalovaná se však jednání nezúčastnila (její vyjádření datované 21.9.2025 pak soud měl k dispozici v řádu desítek minut před samotným jednáním). Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. ).

9. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle , (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá zejména z předložené y smlouvy o úvěru včetně dokumentů dokládajících kontraktační proces a z prokazatelného připsání finančních prostředků na účet žalované.

14. Soud se dále jako předběžnou otázkou zabýval platností smlouvy o úvěru stran výše sjednaných úroků, resp. odměna za poskytnutí úvěru ve smlouvě označenou jako poplatek za poskytnutí úvěru, ve výši 0,7% denně za každý den poskytnutí úvěru a dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu nemravnou.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , přijal a odůvodnil závěr, podle něhož úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny, přičemž a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Nemohou být přitom žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V situaci, kdy soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně, přičemž dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, byl odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné.

16. Na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. navázal jeho rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dodal, že nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky při půjčce peněz mezi fyzickými osobami. Soud může s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na obč. zák. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem. Určitým vodítkem zde může být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními y (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. ). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně citovaný rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ).

17. V daném případě byla smlouva uzavřena mezi podnikajícími osobami, nikoliv mezi fyzickými osobami, a to na dobu 12 měsíců. Nejednalo se tak o krátkodobý závazek, který by mohl být vyvažován vyšší úrokovou sazbou. Ve smlouvě o úvěru přitom byla sjednána úroková sazba ve výši 255 % (!) ročně. K posouzení výše úroku a jeho souladu s dobrými mravy je pak potřeba vedle nominální výše úroku posoudit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ).

18. Dle zprávy České národní banky o měnové statistice v prvním čtvrtletí roku 2024 (dostupné na https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/statistika/.galleries/menova_bankovni_stat/menova_stat_publ/2024/menstat_2024-03_CZ.pdf) bylo zjištěno, že průměrná výše úrokové sazby úvěru podnikajícím subjektům činila v lednu 2024 8,8% ročně. Sjednaná výše úroku v projednávaném případě byla sjednána ve výši 29násobku. Samotný obsah úvěrové smlouvy (výše úroku tak považuje soud za dostačující důvod pro závěr, že v dané věci je smlouva o úvěru v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.). Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť ve smyslu § 576 a § 577 o. z. nelze předpokládat, že by smlouva byla ze strany žalobkyně uzavřena bez sjednání takto vysokých úroků, které představují úplatu za poskytnutí úvěru v rámci její podnikatelské činnosti, tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Uvedené soud konstatuje navzdory vědomí zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné ( o. z.) a že se ve věci jednání o uzavření smlouvy mezi podnikateli. Zásada pacta sunt servanda je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z y. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. ). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku ze zápůjčky natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat právě zásadou ochrany dobrých mravů.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

22. S ohledem na výše uvedené soud úvěrovou smlouvu shledal jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních.

23. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované bez platného závazku poskytla finanční prostředky ve výši 90 000 Kč; že by jí žalovaná poskytnuté finanční prostředky uhradila alespoň částečně, nebylo ve věci co do konkrétní částky úhrady tvrzeno, ani prokázáno. Částka ve výši 90 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nelze odvíjet od smlouvy o úvěru, neboť ta je neplatná jako celek včetně ujednání o splatnosti. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení a splatnost pohledávky se tak řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). S ohledem na předžalobní výzvu ze dne 28.6.2025 odeslanou téhož dne a třídenní lhůtu k plnění, se počínaje dnem 5.7.2025 žalovaná nachází v prodlení a žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a o. z. ve výši určené Sb – tj. ve výši 11,5% ročně.

24. Ze shora uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky jdoucím od 5.7.2025 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. S ohledem na návrh žalované a její tíživou finanční situaci bylo rozhodnuto o povinnosti žalované uhradit dlužnou částku ve splátkách po 9 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Soud tak apeluje na žalovanou, aby povinnost uloženou tímto rozhodnutím plnila řádně a včas, neboť nezaplacením byť jen jediné splátky včas se stává splatnou celá rozsudkem přiznaná částka.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.