Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

230 C 150/2025-61

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 10 872,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalobní návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 872,64 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 745,28 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 872,64 za období od 22.7.2024 do 31.12.2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11% ročně z částky 10 872,64 Kč za období od 1.1.2025 do 30.6.2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 10 872,64 Kč za období od 1.7.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalobní návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 872,64 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 745,28 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 872,64 za období od 22.7.2024 do 31.12.2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11% ročně z částky 10 872,64 Kč za období od 1.1.2025 do 30.6.2025, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 10 872,64 Kč za období od 1.7.2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 872,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 29. 10. 2007 smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem vrátit nejpozději dne 3. 11. 2008. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas a ode dne 4. 11. 2008 tak byl v prodlení. Tato pohledávka byla dne 4. 10. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k věci písemně vyjádřil dne 26. 9. 2025, přičemž vznesl námitku promlčení a uvedl, že předmětná pohledávka byla již v minulosti projednávána v soudním řízení, v rámci kterého byla již žalovaným taktéž namítnuto promlčení a následně které bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby právním předchůdcem žalobkyně.

3. Na den 30. 9. 2025 bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalobkyně dostavila. Žalovaný se z jednání omluvil a souhlasil s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle , (dále jen „ “).

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 10. 2007 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč splatit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit, činila 33 920 Kč, RPSN činila 206,8 % při splácení 53 týdnů. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

6. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci, další dokazování bylo nadbytečné.

7. Věc soud posoudil podle následujících ustanovení.

8. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Podle neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Podle kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené ( až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

15. Podle se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Konečně podle odst. 3 jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce podle a násl. (viz přechodné ustanovení , ). Závazek vznikl tím, že na jejím základě bylo žalovanému předáno 20 000 Kč v hotovosti, jež byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 53 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 13 920 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalované.

17. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario ). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení , která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními y (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. ). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ).

18. V projednávané věci byla smlouva sjednána mezi podnikatelkou – obchodní společností (právnická osoba) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelem, což je zjevné i z toho, že se v ní výslovně odkazuje na tehdejší , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru [jenž se vztahoval právě na půjčky poskytované věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti fyzickým osobám, které v rámci své podnikatelské činnosti nejednají, viz , , b) a c) tohoto zákona]. Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami (ve smyslu výše citované judikatury).

19. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na roční sazbu asi 69,60 % ročně z jistiny. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená (srov. s nepřiměřenými úroky v judikatuře výše), zvláště ve spotřebitelských vztazích. Soud připomíná, že ochrana spotřebitele je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti v materiálním pojetí. (viz např. bod 10 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. ). Nelze připustit, aby podnikatelé zneužívali svého silnějšího postavení (plynoucího z odborného zázemí, hospodářské síly, profesionální zkušenosti, lepší znalosti práva či dostupnosti právních služeb) k vynucení v podstatě lichevních úroků – a to ani s odkazem na údajnou vyšší rizikovost úvěru (žalobkyně navíc ani netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by plynula rizikovost poskytnutí úvěru žalované). Rovněž při porovnání s úrokovými sazbami, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, je zjevná nemravnost sjednaných úroků. Průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila 12,94 %. Sjednaná výše je tak více než pětinásobná, což je dle výše citované judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů soud ujednání o úrocích podle posoudil jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům.

20. Soud poznamenává, že názor zastávaný Vrchním soudem v usnesení ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. , o možnosti snížení úrokové sazby na výši, která je v souladu s dobrými mravy, se v pozdější judikatuře Nejvyššího soudu neprosadil (viz např. již citovaná usnesení sp. zn. či sp. zn. , která následují rozsudek sp. zn. dovozující absolutní neplatnost takového ujednání) a toto oprávnění soudu ani nemá žádnou oporu v zákoně (tj. dřívějším ).

21. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního úkonu, anebo smlouva jako celek ( , tzv. salvátorská klauzule). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou(více)stranného právního úkonu, sledovali (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. ). V případě smlouvy o půjčce lze ujednání o úrocích (obecně vzato) oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, avšak nesmí tomu bránit okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (viz již citovaný rozsudek sp. zn. ). Soud dále podotýká, že podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce ve smyslu není ujednání o úrocích, což znamená, že je-li shledána neplatnost ujednání o úroku ve smlouvě o půjčce, byla by při oddělení tohoto ujednání půjčka bezúročná. Na rozdíl od smlouvy o úvěru podle , obchodní zákoník, se ani neuplatní tohoto zákona stanovící podpůrně výši úroků, nejsou-li sjednány (a tedy ani závěry judikatury k tomuto smluvnímu typu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. ).

22. V daném případě má soud za to, že poskytnutí bezúročné půjčky neodpovídá vůli účastníků. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok (nazvaný jako „souhrnný poplatek“) jakožto úplata za poskytnutí půjčky byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o úroku od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. Z toho důvodu soud neaplikoval a smlouvu shledal neplatnou jako celek, včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

23. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti na základě neplatné smlouvy o půjčce. Podle byl tedy žalovaný povinen uvedenou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit.

24. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla poté v souladu s , , postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. ).

25. Po zhodnocení shora provedeného dokazování ve spojení s námitkou žalovaného se soud zabýval tím, zda nárok na vydání bezdůvodného obohacení není již promlčen. Podle ustálené judikatury platí, že pro počátek běhu objektivní promlčecí doby práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně (fakticky) došlo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , ze dne 14. 12. 2006). Soud tedy dospěl soud k závěru, že žalobkyně uplatnila svůj nárok až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, která započala běžet okamžikem vyplacení finančních prostředků, tj. dnem 29. 10. 2007, a s ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaného je tak její nárok promlčen.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč jeden úkon (písemné podání ve věci samé) dle uvedené vyhlášky.

28. Lhůty k plnění byly určeny dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.