Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Cmo 265/2020-84

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Grollové a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta A

sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: tituly za jménem Jméno žalovaného

Anonymizováno

zastoupený advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o vyloučení společníka ze společnosti, o odvolání žalobkyně do usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2020, č. j. -76

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje.

Odůvodnění:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje.

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupni uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 3 575 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že dne 4. 9. 2018 byla soudu doručena žaloba o vyloučení společníka ze společnosti. Soud vzhledem k právu žalované jednat před soudem ve své mateřštině nechal žalobu přeložit do jazyka italského. Usnesením ze dne 17. 10. 2018 přiznal soud tlumočnici odměnu za provedený tlumočnický úkon ve výši 3 575 Kč. Dne 14. 12. 2018 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět. Procesně tak zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a je proto povinna hradit jeho náklady. Z obsahu spisu soud nezjistil, že by žalobkyně splňovala předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud citoval věta první a

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla, že právo na tlumočníka je zakotveno v článku 37 odst. 3 a odst. 4 d a dále rozvinuto v S odkazem na a judikaturu Nejvyššího soudu (NS 1 Cz 15/84, Rc 21/1986) má žalobkyně za to, že náklady související s jednáním účastníka ve své mateřštině platí stát a účastníkům tuto povinnost nelze uložit. Odvolatelka proto navrhla zrušení napadeného usnesení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že jeho vydání není přípustné.

4. Podle o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle a tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

5. Podle obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.

6. Podle nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.

7. Podle není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

8. Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 18. 12. 2018, č. j. -70 soud prvního stupně ve výroku I. řízení zastavil, ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalobkyni. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 1. 2019.

9. V dané věci soud v usnesení o zastavení řízení ze dne 18. 12. 2018, č. j. -70 nerozhodl o základu náhrady nákladů řízení vzniklých státu ( ). Napadené usnesení tak není samostatným usnesením ve smyslu věty za středníkem. Nejedná se ani o doplňující usnesení podle k usnesení ze dne 18. 12. 2018, č. j. -70, neboť napadené usnesení bylo vydáno až po právní moci usnesení, jímž bylo řízení skončeno.

10. „Je nepřípustné, aby obecný soud rozhodoval o nákladech řízení dodatečně mimo časový rámec stanovený , přičemž tento postup odůvodnil extenzivním výkladem . Podle rozhodne soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Ustanovení umožňuje soudu vydat doplňující rozhodnutí mimo jiné i o nákladech řízení, toliko však do doby, než rozhodnutí ve věci nabude právní moci. Pokud soud v této lhůtě opomene rozhodnout o nákladech řízení, které dosud vynaložil v průběhu řízení soud, resp. stát, je dodatečné stanovení povinnosti účastníka řízení k náhradě těchto nákladů vyloučeno. Takový postup je totiž v rozporu s , y a v konečném důsledku zasahuje do vlastnického práva účastníka řízení garantovaného y. Nelze totiž ani připustit, aby měl stát, pokud jde o náhradu vynaložených nákladů v soudním řízení, výhodnější postavení než kterýkoliv z účastníků řízení, jenž se může domáhat dodatečného stanovení povinnosti k úhradě nákladů pouze ve lhůtách podle ” (viz Sb. ÚS sv. 32 N 17/2004 – ÚS sp. zn. ).

11. Z uvedeného je zřejmé, že soud vydal napadené usnesení o nákladech řízení dodatečně mimo časový rámec stanovený , což je nepřípustné.

12. Odvolací soud proto postupoval podle a napadené usnesení bez dalšího zrušil, neboť nemělo být vůbec vydáno.

13. Pro úplnost odvolací soud dodává, že náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá znakovou řečí, platí stát a na jejich náhradu nemá právo.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.