Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Cmo 170/2019-32

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci

navrhovatele: Jméno navrhovatele A. v likvidaci, IČO IČO navrhovatele A

sídlem Adresa navrhovatele A

za účasti: Jméno navrhovatele B

sídlem Adresa navrhovatele B

o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení obchodní společnosti s likvidací, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2019, č. j. -22

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2019, č. j. -22 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2019, č. j. -22 se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh se zamítá.“ (výrok I.) a dále že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 19. 2. 2018, č. j. -16 rozhodl Městský soud v Praze o zrušení společnosti s likvidací (výrok I.), o jmenování likvidátora společnosti (výrok II.), o uložení povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Rozhodnutí soudu bylo zdůvodněno tím, že společnost, jakkoli byla vyzvána Městským soudem v Praze jako soudem rejstříkovým usnesením ze dne 13. 6. 2017 k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku, tuto povinnost neplnila a zápis adresy sídla v obchodním rejstříku je tak v rozporu se skutečným stavem. Náprava nebyla učiněna ani na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, č. j. -3, a to ani ve lhůtě prodloužené usnesením ze dne 17. 1. 2018, č. j. -15. Společnost navrhla podáním doručeným soudu dne 4. 7. 2018, doplněným k výzvě soudu dne 16. 4. 2019 změnu rozhodnutí o zrušení společnosti. Návrh zdůvodnila tím, že společnost je plně funkční a své zákonné povinnosti plní. Zároveň podala návrh na změnu sídla. Soudu je z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík známo, že rejstříkový soud navrhovatele poučil, že návrh na změnu sídla nebyl podán na předepsaném formuláři, spolu s nezbytnými přílohami a nebyl uhrazen soudní poplatek za tento návrh. Navrhovatel nijak na sdělení rejstříkového soudu nereagoval. Soud proto dospěl k závěru, že trvá zákonný důvod pro zrušení společnosti podle ust. 172 odst. 1 písm. c) o. z., kdy důvod stanovený zákonem pro zrušení společnosti vycházel z ust. z. v. r. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. , o zvláštních řízeních soudních.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání namítl, že společnost je dle svých možností plně funkční a své zákonné povinnosti plní. Návrh na změnu sídla byl podán. Soudní poplatek za tento návrh byl podán. Navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí o zrušení společnosti.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Dle § 170 o. z., kdo rozhodl o zrušení právnické osoby s likvidací, může rozhodnutí změnit, dokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace.

5. V daném případě je tedy zásadní otázkou, zda může soud na základě ustanovení § 170 o. z., zrušit své vlastní rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací. Dle názoru právní teorie „Ustanovení § 170 nerozlišuje původce rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací, tedy nerozlišuje, zda se jednalo o soukromoprávní rozhodnutí (rozhodnutí členů právnické osoby či jejího orgánu apod.), nebo o rozhodnutí orgánu veřejné moci – soudu. Zákon tak nečiní ani jinde. Zrušení rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby je tedy přípustné.“ viz komentář k o. z. in Lavický, P. a kol. I. Obecná část ( – 654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s.); „Za předchozí právní úpravy dlouho nepanovala judikatorní shoda na tom, zda soud, který rozhodl o zrušení PO, může toto své rozhodnutí zrušit (viz poměrně detailní analýza problému v rozhodnutí VS Praha , které zrušení rozhodnutí připouštělo, a opačně NS , kde NS se stručnou argumentací zaujal jiný názor). Z lze dovodit pravomoc soudu rozhodnout rovněž o zrušení svého rozhodnutí.“ - viz komentář k o. z. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017.

6. Judikatura Nejvyššího soudu se však na rozdíl od právní teorie přiklonila k opačnému názoru. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. února 2018, sp. zn. (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36/2019) uzavřel, že „ustanovení § 170 o. z., umožňuje změnit (revokovat) rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací toliko v případě, kdy takové rozhodnutí přijali její členové nebo její příslušný orgán, tj. pouze u tzv. dobrovolného zrušení právnické osoby s likvidací. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, změna (zrušení) rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby s likvidací je možná pouze na základě řádných či mimořádných opravných prostředků.“ Ke stejným závěrům se dovolací soud přihlásil i ve svém usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. či ve svém usnesení ze stejného dne sp. zn. .

7. Ze skutečnosti, že soud prvního stupně věcně posuzoval, zda trvá zákonný důvod pro zrušení společnosti či nikoliv, nepřímo vyplývá, že soud prvního stupně měl za to, že ustanovení § 170 o. z., umožňuje soudu změnit (revokovat) své vlastní rozhodnutí o tzv. nuceném zrušení právnické osoby s likvidací. Takový závěr je však ve světle citované judikatury Nejvyššího soudu nesprávný. Jinak řečeno, i kdyby soudem pravomocně zrušená obchodní společnost s likvidací odstranila důvod (a napravila nezákonný stav), jež vedl k jejímu zrušení soudem, nemůže být návrh na zrušení vlastního předchozího pravomocného soudního rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací úspěšný.

8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku potvrdil jako věcně správné, byť z jiných než soudem prvního stupně shledaných důvodů.

9. Náhradově nákladový výrok ohledně nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první z. ř. s. (ve spojení s z. ř. s. a ) přičemž odvolací soud neshledal okolnosti odůvodňující aplikaci věci druhé tohoto ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek ; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.