Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 419/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. M. K., za účasti společnosti „AD – plus“ spol. s r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Olomouci, Koželužská 21, PSČ 763 31, identifikační číslo osoby 60776331, obou zastoupených Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovoláních navrhovatele a společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2011, č. j. -27, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. června 2011, č. j. -12, kterým Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2004, č. j. -8, jež nabylo právní moci dne 29. prosince 2004, kterým byla společnost „AD – plus“ spol. s r. o. zrušena, nařízena její likvidace a jmenován její likvidátor.

Dospěl přitom k závěru, že podle ustanovení , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), může být zrušeno pouze rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o (dobrovolném) zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. Zrušit rozhodnutí je oprávněn orgán, který o zrušení společnosti rozhodl, popř. její společníci. Soud o zrušení rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace rozhoduje pouze v případě, kdy jmenoval likvidátora společnosti, a to proto, aby bylo znemožněno ukončení výkonu funkce likvidátora jmenovaného soudem bez vědomí soudu.

Zásada autonomie vůle, kterou argumentoval odvolatel, se – podle odvolacího soudu – promítá právě v možnosti společnosti revokovat své vlastní rozhodnutí o zrušení s likvidací, nedopadá však na případy, kdy společnost byla zrušena rozhodnutím soudu. Rozhodnutí soudu o zrušení společnosti je důsledkem zákonem předvídaných skutečností a je určitou formou sankce za porušování povinností stanovených zákonem. Soudní rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací může být odklizeno pouze prostřednictvím opravných prostředků. Skutečnost, že navrhovatel – poté, co již rozhodnutí soudu o zrušení společnosti není možné napadnout opravnými prostředky – závadný stav, pro který byla společnost zrušena s likvidací, (podle svého tvrzení) odstranil, je pro rozhodnutí v projednávané věci bez významu.

Odvolací soud rovněž neshledal, že by účelem úpravy obchodního zákoníku bylo mimo jiné „zrovnoprávnění obou forem zrušení společnosti“.

Možnost zrušení rozhodnutí soudu o zrušení obchodní společnosti nebo družstva a jejich vstupu do likvidace neupravuje podle odvolacího soudu ani ustanovení , o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „ “). Ze znění tohoto ustanovení ani z důvodové zprávy k nevyplývá, že by – ve vztahu k obch. zák. – šlo o „speciální ustanovení upravující možnost zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací“.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatel a společnost společné dovolání, majíce je za přípustné podle ustanovení 237 odst. 1 písm. c/ , (dále též jen „ “), a ohlašujíce uplatnění dovolacích důvodů podle Navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam spatřují dovolatelé v řešení otázky, zda lze rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací revokovat nejen v případě, kdy bylo přijato dobrovolně orgánem společnosti, ale i v případě, kdy byla společnost zrušena s likvidací rozhodnutím soudu, které již nabylo právní moci.

Dovolatelé tvrdí, že právní úprava umožňuje, aby společnost „vystoupila rozhodnutím soudu z likvidace“ i v případech, kdy o jejím zrušení s likvidací rozhodl soud a nikoli orgán společnosti. „Smyslem usnesení soudu o likvidaci společnosti“ je – podle názoru dovolatelů – zajistit dodržování právních předpisů, „přičemž společnost, která je nedodržuje, je soudem likvidována, avšak pokud se situace změní a předpisy dodržuje a je schopna je dodržovat, jakož i (s)plní veškeré další povinnosti, pak není patrně důvodu, aby nemohla dále existovat a znovu zapojit do hospodářského života.“

V projednávané věci byla společnost zrušena rozhodnutím soudu v roce 2004, neboť přes výzvu soudu nebyl jmenován její jednatel, a společnost tak neměla žádný statutární orgán. Dovolatelé se domnívají, že tento závadný stav byl odstraněn 25. února 2011 jmenováním navrhovatele jednatelem společnosti a „nic nebrání tomu, aby společnost vystoupila z likvidace a měla možnost dále fungovat“. Zrušením rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací nedojde k zásahu do práv jediného společníka nebo třetích osob. Společnost nemá žádné závazky vůči třetím osobám ani státním orgánům.

Soudům dovolatelé vytýkají, že vyšly pouze z gramatického výkladu ustanovení § 68 odst. 8 obch. zák. Účelem zákona je „v tomto případě“ podle názoru dovolatelů „zrovnoprávnění obou forem zrušení společnosti“ (rozuměj: rozhodnutím soudu i rozhodnutím orgánu společnosti, popř. společníků); ustanovení § 68 odst. 8 obch. zák. naplňuje zásadu autonomie vůle subjektu tím způsobem, že „společnost, resp. její společníci se mohou rozhodnout, že chtějí pokračovat v činnosti společnosti a podnikat“. Podle dovolatelů není důvod pro to, aby zákon pro dvě „prakticky stejné situace“ konstruoval dva různé postupy.

S tím, že soud může své rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti nebo družstva zrušit, počítá výslovně . Ze vztahu speciality tohoto ustanovení k obchodnímu zákoníku vyplývá, že „zákonodárce toto v běžných případech považuje za samozřejmé a tímto speciálním zákonem pouze zdůrazňuje, že je to možné i při přeměnách společnosti.“

Dovolání je v projednávané věci přípustné podle , a to pro řešení otázky jím otevřené; není však důvodné.

Vzhledem k datu zahájení řízení ve věci je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad níže uvedených ustanovení ve znění účinném k 18. dubnu 2011, tedy výklad obchodního zákoníku naposledy ve znění a naposledy ve znění zákona

Podle § 68 odst. 8 obch. zák. mohou společníci nebo příslušný orgán společnosti zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. V případě, že likvidátora jmenoval soud (§ 71 odst. 3 poslední věta, odst. 4 a 7), rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. Soud nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob.

Z vyplývá, že nebylo-li dosud započato s rozdělováním likvidačního zůstatku, je přeměna společnosti nebo družstva přípustná i v případě, že společnost nebo družstvo již vstoupily do likvidace rozhodnutím soudu o zrušení společnosti nebo družstva s likvidací, jestliže soud zrušil své rozhodnutí o zrušení společnosti nebo družstva.

V projednávané věci se navrhovatel domáhá, aby soud rozhodl o zrušení jiného soudního rozhodnutí, nikoli však v rámci řízení o opravných prostředcích (srov. a násl. ), ale v nalézacím řízení. Mimo rozhodování o opravných prostředcích ovšem soudní rozhodnutí může být zrušeno pouze tehdy, stanoví-li tak výslovně zákon.

Obchodní zákoník v § 68 odst. 6 zakládá výslovně pravomoc soudu (z taxativně vypočtených důvodů a případně i po splnění podmínky uvedené v § 68 odst. 7) rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci.

Revokaci rozhodnutí o zrušení společnosti a o její likvidaci upravuje obchodní zákoník jedině v § 68 odst. 8, a to výslovně toliko pro případ, kdy byla společnost zrušena a vstoupila do likvidace rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti, nikoli též pro případ, kdy o zrušení společnosti a o její likvidaci bylo rozhodnuto soudem.

Jelikož z žádného ustanovení obchodního zákoníku možnost revokovat rozhodnutí soudu o zrušení obchodní společnosti či družstva nevyplývá, posuzoval Nejvyšší soud dále, zda tuto možnost nezakládá ustanovení , a uzavřel, že obecná možnost revokace rozhodnutí soudu o zrušení společnosti nevyplývá ani z tohoto ustanovení.

Dovolatelům lze přisvědčit potud, že je ve vztahu k obchodnímu zákoníku předpisem zvláštním (lex specialis). I ustanovení , umožňující revokaci soudního rozhodnutí o zrušení společnosti pro případ přeměny společnosti nebo družstva, je proto ustanovením speciálním ve vztahu k obch. zák. Jen z toho, že zvláštní předpis umožňuje pro určitou (jím upravenou) specifickou situaci určitý právní postup, však nelze dovozovat, že tento právní postup je možný obecně. Ustanovení proto nelze vykládat jinak než tak, že dovoluje, aby soud zrušil své rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti nebo družstva, (pouze) jde-li o společnost nebo družstvo, které provádí přeměnu. O takový případ v projednávané věci nejde.

Nejde-li o přeměnu, revokace rozhodnutí soudu o zrušení obchodní společnosti nebo družstva (jinak než prostřednictvím řádných či mimořádných opravných prostředků) zákonem upravena, a tudíž ani dovolena, není.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod dle není dán.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a a je odůvodněn tím, že společné dovolání navrhovatele a společnosti bylo zamítnuto.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. listopadu 2012

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu