Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 Cmo 325/2024-285

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Broučkové a soudcůAnonymizovánoMgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Michaely Janouškové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená Jméno Zástupce A, advokátem

sídlem adresa

proti

žalovaným: 1. Jméno žalované A., IČO IČO žalované A

sídlem Adresa žalované A

2. Jméno žalované B., IČO IČO žalované B

sídlem Adresa žalované A

zastoupená Jméno Zástupce B, advokátem

sídlem adresa

o určení společníka v obchodní společnosti, o odvolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2024, č. j. -238, ve znění opraveného usnesení ze dne 26. 9. 2024, č. j. -248,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení nabyvatelka práva – společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „nabyvatelka“).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že podáním ze dne 20. 3. 2024, doplněným podáním ze dne 21. 3. 2024, oznámila žalobkyně soudu, že na základě kupní smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti právnická osoba., IČO IČO (dále jen „podíl“ a „společnost TechnoInspect“), ze dne 18. 3. 2024 (dále jen „kupní smlouva“) došlo k převodu vlastnického práva k podílu (včetně všech práv a povinností s ním spojených) ve společnosti TechnoInspect na nabyvatelku. Žalobkyně proto soudu navrhla, aby na její místo vstoupila do řízení nabyvatelka. Jelikož žalobkyně doložila, že došlo k uzavření kupní smlouvy, i souhlas nabyvatelky se vstupem do řízení na místo žalobkyně, soud prvního stupně s odkazem na , (dále jen „ “), návrhu žalobkyně vyhověl.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala druhá žalovaná odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud řízení zastavil, popř. aby usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu nevyhoví, anebo aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Namítá, že soud prvního stupně zkoumal naplnění hypotézy pouze formalisticky, jelikož neposuzoval, zda nedošlo ke zneužití procesní úpravy ve smyslu ani zda jsou splněny podmínky řízení, mezi které řadí aktivní věcnou legitimaci na straně žalobkyně. Uvádí, že tituly před jménem jméno FO (dále jen „DP“) se nikdy nestal členem představenstva společnosti právnická osoba., IČO IČO (právní předchůdkyně žalobkyně), neboť byl do této funkce zvolen k tomu neoprávněnou osobou, usnesení o zvolení DP je tak nicotné. Zápis DP do obchodního rejstříku byl navíc proveden na základě zfalšovaných a antedatovaných listin. Dále odvolatelka poukazuje na skutečnost, že se jedná již o druhý návrh na připuštění procesního nástupnictví během 3 měsíců. Tento návrh má být veden snahou DP zhojit nedostatek podmínek řízení („aktivní věcné legitimace“) způsobený jeho nezákonným jednáním. V této souvislosti označuje za nezákonný postup DP v jiném řízení, který má vykazovat podobnost s chováním DP během tohoto řízení. Provedení dosavadních přeměn považuje za účelové. Účelem návrhu je podle ní učinit budoucí pohledávku žalovaných za procesně neúspěšnou žalobkyní na náhradu nákladů tohoto řízení nedobytnou, přičemž dle judikatury Nejvyššího soudu je v takovém případě třeba návrh na připuštění procesního nástupnictví zamítnout. Nabyvatelka, jejímž jediným akcionářem a jediným členem představenstva je DP, má být společností nemajetnou, která opakovaně neplní svou zákonnou povinnost zakládat účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku. Společnosti, jejichž akcionářem nabyvatelka je (právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba.), se navíc nachází v konkursu či v exekuci. Aktiva z těchto nezákonně ovládnutých a ekonomicky neprosperujících společností jsou přitom převáděna právě na nabyvatelku.

5. Žalobkyně považuje odvolání za nedůvodné. Uvádí, že původní žalobkyni i všem jejím právním nástupcům aktivní věcná legitimace svědčila. Její (ne)existence je každopádně pro rozhodnutí o procesním nástupnictví i pro (ne)splnění podmínek řízení zcela irelevantní. Rozhodné je, zda se prokáže naplnění zákonných předpokladů pro rozhodnutí o připuštění procesního nástupce do řízení. Žalobkyně splnění všech předpokladů prokázala doložením účinné kupní smlouvy a souhlasu nabyvatelky se vstupem do řízení na místo žalobkyně. Žalobkyně dále odmítá, že by cílem návrhu na připuštění procesního nástupnictví bylo znedobytnit pohledávku žalovaných za žalobkyní na náhradu nákladů řízení. Nic nenaznačuje, že by žalobkyně měla být v tomto řízení neúspěšná. Neschopnost nabyvatelky uspokojit případnou pohledávku žalovaných na náhradu nákladů řízení navíc nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze, založeném na obdobném skutkovém základě, bylo vydáno rozhodnutí v její prospěch. Dále poukazuje na skutečnost, že v jiném řízení bylo jejímu návrhu na připuštění procesního nástupnictví mezi stejnými osobami vyhověno. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

6. První žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v .

9. Podle soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

10. Z obsahu spisu se podává, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení společníka v obchodní korporaci, byla podána dne 5. 4. 2022. Dne 20. 3. 2024 podala žalobkyně návrh na vstup nabyvatelky do řízení na straně žalobkyně podle s odůvodněním, že dne 18. 3. 2024 došlo k uzavření kupní smlouvy a na jejím základě následně k převodu podílu ve společnosti TechnoInspect z žalobkyně na nabyvatelku. Přitom otázka, kdo je společníkem společnosti TechnoInspect ve vztahu k tomuto podílu, je předmětem tohoto řízení. Soudu byla doložena kupní smlouva, kterou za žalobkyni i nabyvatelku podepsal DP. Podpisy byly úředně ověřeny. Strany v čl. IV.1 kupní smlouvy konstatují, že žalobkyně je jedinou společnicí společnosti TechnoInspect, tudíž působnost valné hromady společnosti TechnoInspect vykonává žalobkyně, a že samostatně daný souhlas valné hromady společnosti TechnoInspect s převodem podílu ve smyslu , o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“), proto není potřeba. K prokázání účinnosti převodu vůči společnosti TechnoInspect ve smyslu věty druhé z. o. k. žalobkyně soudu doložila doručenku datové zprávy, v níž je jako adresát označena společnost TechnoInspect, jako zasílaná příloha kupní smlouva a jako datum doručení 21. 3. 2024. Žalobkyně k návrhu připojila souhlas nabyvatelky se vstupem do řízení.

11. Odvolací soud (k námitce odvolatelky, že žalobkyně podíl – vlastní-li jej – převedla na někoho, kdo v případě procesního neúspěchu nebude schopen hradit náklady řízení) shledal, že z obsahu spisu se žádné skutečnosti nasvědčující zneužití převodu podílu za účelem zajištění případné nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení, tj. zjevnému zneužití institutu procesního nástupnictví, nepodávají. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k zamítnutí návrhu podle nepostačuje, neboť nejistota soudu o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k převodu, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. ). Závěr o možném zneužití návrhu podle za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 46/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakkoli tedy nelze obecně vyloučit, že soud může ve výjimečných případech shledat důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení , takový postup přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. ).

12. Odvolatelka dovozuje nepoctivý záměr žalobkyně zejména poukazem na nepříznivou majetkovou situaci ve společnostech, v nichž je nabyvatelka akcionářkou. Z toho však nelze usoudit, že by případná pohledávka za nabyvatelkou na náhradu nákladů řízení byla nedobytná, neboť uvedené argumenty se týkají (od nabyvatelky odlišných) společností. Z elektronické databáze insolvenčního rejstříku ( ) odvolací soud nezjistil, že by proti nabyvatelce bylo zahájeno insolvenční řízení. Dále, pokud by soudy vyhověly zde projednávanému návrhu, šlo by o celkově druhé procesní nástupnictví (v dřívější fázi řízení došlo k procesnímu nástupnictví ve smyslu ) za dobu trvání řízení, přesahující 3 roky. Dle odvolacího soudu existence těchto okolností (zcela zjevnému) zneužití institutu procesního nástupnictví nenasvědčuje. Námitku aplikace proto shledal nedůvodnou.

13. Ve vztahu k námitkám odvolatelky založeným na tvrzení, že žalobkyní navrhovaný postup je zjevným zneužitím procesního práva a jeho smyslem je legitimizace předchozích nezákonných kroků DP, je pak třeba připomenout, že soud pro účely rozhodnutí o procesním nástupnictví nezkoumá, zda ten, kdo má vstoupit do řízení namísto dosavadního žalobce, je skutečně nositelem práva, o něž v řízení jde. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o nějž v řízení jde. Nedostatek věcné legitimace nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení a důvod k zastavení řízení, jak nesprávně uvádí odvolatelka, ale za důvod k zamítnutí žaloby. Ve vztahu k 107a soud pouze zkoumá, zda došlo k rozhodné právní skutečnosti, která je schopná mít za následek přechod práv nebo povinností, nikoli zda je žaloba opodstatněná. [srov. PŘIDAL, O. (Procesní nástupnictví při přechodu práva nebo povinnosti po zahájení řízení). In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., DOLEŽÍLEK, J. a kol. . 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. , či ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. ]. Tyto námitky jsou tedy z hlediska rozhodování o návrhu žalobkyně na vstup nabyvatelky do řízení irelevantní.

14. Je na místě také zdůraznit, že odvolací soud v podstatných bodech obdobné věci [mezi týž žalobkyní a týž (v tomto řízení druhou) žalovanou] svým usnesením ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. , připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení (tatáž) nabyvatelka, a to jako nabyvatelka práv z ochranných známek.

15. K obecným právním principům požívajícím ústavní ochrany patří princip respektování smyslu pravomocných rozhodnutí, resp. povinnost soudu zohledňovat svůj předchozí postup má ústavně zakotveného korespondenta v legitimním očekávání účastníků, jehož ochranu poskytuje čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. , ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. , či ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. ).

16. Materiální právní stát je vystavěn mimo jiné na důvěře občanů v právo a právní řád. Stabilitu práva, právní jistotu a v konečném důsledku též míru důvěry občanů v právo a v instituce právního státu jako takové proto ovlivňuje i to, jakým způsobem orgány aplikující právo, tedy především soudy, jejichž základním úkolem je poskytovat ochranu právům ( y), přistupují k výkladu právních norem. Princip rovnosti před zákonem pak znamená, že zákon by měl být vykládán pro všechny případy splňující stejné podmínky stejně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. listopadu 2016, sp. zn. , ze dne 14. června 2016, sp. zn. , nebo ze dne 20. září 2006, sp. zn. ).

17. Stejný závěr je pak respektován i rozhodovací praxí obecných soudů, neboť např. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. srpna 2004 č. j. -83, rovněž řešil námitku stěžovatele, že v jeho věci bylo rozhodnuto jinak než ve shodných věcech tím stejným krajským soudem. Nejvyšší správní soud uvedl následující: „Je tedy zřejmé, že o procesně zcela srovnatelných případech rozhodoval stejný senát krajského soudu odlišně, a to bez jakéhokoliv výslovného racionálního odůvodnění. Krajský soud se tak tímto postupem dopustil jurisdikční libovůle, odporující základnímu principu materiálního právního státu, kterým je předvídatelnost rozhodování státních orgánů, včetně (lépe: zejména) orgánů moci soudní, s ním souvisejícímu principu právní jistoty a v konečném důsledku i s dopady na princip rovnosti účastníků soudního řízení. Princip předvídatelnosti rozhodování v podstatě znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat – v celkovém vyznění – stejně. Pouze takový postup respektuje právní jistotu a nelze opomíjet, že toliko jeho důsledné dodržování se významně pozitivně projevuje i v rámci celkového nazírání společnosti na význam a roli práva. Naopak postoj státního orgánu, který se vyznačuje zásadní odlišností přístupu k projednávaným věcem, svojí podstatou identickým, tomuto základnímu principu právního státu hrubě odporuje.“

18. Odvolací soud nemá důvodu odchýlit se od posouzení, které přijal ve svém usnesení ze dne 30. 9. 2024, č. j. -128, neboť nebyly tvrzeny žádné jiné rozhodné skutečnosti, resp. tyto nevyšly v řízení ani jinak najevo, oproti těm, které byly předmětem posouzení v rámci tohoto usnesení a které by opodstatnily odchýlení se od v něm dovozeného posouzení.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že v dané věci byly předpoklady pro vyhovění návrhu podle splněny.

20. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle jako věcně správné potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ve spojení s částí věty před středníkem ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek uvedených v ; lze jej podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.