Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 116/2025-47
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupené advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 30 837,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení 30 837,42 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 300 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení 30 837,42 Kč s příslušenstvím se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení 300 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 3. 2025 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 30 837,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 33 921,40 Kč v zákonné výši 12 % ročně za období od 8. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 23 % ročně vyčísleným za období od 16. 9. 2024 do 21. 2. 2025 na 3 083,98 Kč.
2. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 29. 5. 2022 uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Úroky z poskytnutého úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 1 730 Kč, vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Tato povinnost měla vyplývat z článku IV. a článku V. smlouvy o úvěru a z článku II. odst. 2.2. smlouvy o zřízení doplňkové služby „Anonymizováno“, která tvoří přílohu smlouvy o úvěru. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný nedodržel stanovený splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 9. 2024. V důsledku tohoto prodlení zaslala žalobkyně žalovanému dne 20. 9. 2024 první písemnou upomínku, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné částky. Ani po zaslání několika písemných upomínek nedošlo ze strany žalovaného k řádné úhradě pravidelné měsíční splátky úvěru, která byla splatná dne 15. 9. 2024. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na jednotlivé upomínky nereagoval zaplacením dlužné částky. V důsledku této skutečnosti žalobkyně přistoupila dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 2. 2025. Žalovaný uhradil celkem 27 měsíčních splátek úvěru, každou ve výši 1 730 Kč, přičemž první neuhrazená splátka byla splatná dne 15. 9. 2024. Celková uhrazená částka činila 46 710 Kč. V souladu s tabulkou umoření, která tvoří součást předsmluvních informací, byla z této částky částka 9 162,58 Kč započtena na jistinu úvěru. Hodnoty uvedené v tabulce umoření byly podle žalobkyně zaokrouhleny na celé koruny.
3. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními. Tvrdí, že při hodnocení bonity žalovaného jako spotřebitele učinila všechny kroky, které lze v obdobných případech rozumně očekávat. Schopnost žalovaného splácet pravidelné měsíční splátky spotřebitelského úvěru byla posouzena na základě dokumentu označeného jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, který tvoří přílohu č. 1 ke smluvní dokumentaci. Posouzení bylo provedeno porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Pro účely uzavření úvěrové smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného oboustrannou kopii občanského průkazu, kopii řidičského průkazu a výplatní pásky. Dále žalobkyně zohlednila výpis z insolvenčního rejstříku za účelem zjištění, zda proti žalovanému není nebo v minulosti nebylo vedeno insolvenční řízení, výpis z centrální evidence exekucí za účelem ověření, zda vůči žalovanému není vedena exekuce, případně kolik exekucí a v jaké výši, a výpis z obchodního rejstříku za účelem kontroly údajů o zaměstnavateli žalovaného.
4. Žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba s průměrným měsíčním příjmem 23 317 Kč, pravidelné měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč, sázky 0 Kč, pravidelné finanční závazky činí 0 Kč, jednorázové závazky nejsou. Výše splátky úvěru činila 1 029 Kč. Platba za doplňkové služby činila 701 Kč.
5. Podle tvrzení žalobkyně finanční situace žalovaného umožňovala pravidelné hrazení měsíčních splátek úvěru, pokrytí běžných životních nákladů a současně i tvorbu úspor určených k úhradě jistiny na konci splátkového kalendáře. K posouzení této schopnosti byly využity výpisy z bankovního účtu žalovaného, přičemž podle žalobkyně musel zůstatek po odečtení splátky úvěru zůstat v takové výši, aby pokryl běžné výdaje žalovaného a jeho rodiny. Výpočet běžných životních nákladů vycházel z doporučení České národní banky k paušálnímu vyčíslení těchto nákladů a ze statistiky rodinných účtů vydávané právnická osoba. Do celkového hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byly dále zahrnuty informace o případné přítomnosti sázek, existenci jednorázových úvěrů, výši finančního zůstatku a nákladech na bydlení, které byly posuzovány buď na základě obratů na bankovním účtu žalovaného, nebo podle jím uvedených údajů.
6. Žalovaný se ve věci uvedl, že nerozumí žalované částce, neboť na svůj dluh uhradil 45 302 Kč. Smlouvu o úvěru uzavřel se zprostředkovatelem, přičemž žalobkyně mu finanční prostředky poskytla. Když se obracel na zprostředkovatele, ten jej odkázal přímo na žalobkyni. Nejdříve mi vyplatili 16 000 Kč dne 27. 5. 2022 a dále 11 136 Kč dne 30. 5. 2022.
7. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 29. 5. 2022 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr 40 000 Kč.
ii. Podle odst. 4. 3. smlouvy o úvěru spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč měl být žalovanému poskytnut ve více splátkách. Částka ve výši 11 136 Kč měla být podle smlouvy vyplacena na účet žalovaného č. č. účtu do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy, za předpokladu splnění všech zákonných a smluvních podmínek ze strany žalovaného. Za úhradu byla považována skutečnost, že sjednaná částka byla připsána na uvedený účet. V případě prodlení s tímto plněním ze strany poskytovatele byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky úvěru za každý den prodlení. Dále měla být částka ve výši 20 864 Kč vyplacena na základě žádosti žalovaného ve prospěch žalobkyně, za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného, který vyplýval ze smlouvy č. hodnota ze dne 26. 5. 2022. Tato částka měla být vyplacena do pěti pracovních dnů poté, co žalovaný prokazatelně písemně předloží žalobkyni veškerou dokumentaci potřebnou k úhradě uvedeného závazku. Částka ve výši 8 000 Kč měla být podle smlouvy započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 smlouvy.
iii. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných 72 splátkách, ve výši 1 029 Kč a 701 Kč za doplňkovou službu podpora. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 23 % p. a. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 38,71 % p. a.
iv. Podle odstavce 4.8. smlouvy o úvěru se mluvní strany dohodly, že žalovaný uhradí potřebné a účelně vynaložené náklady spojené s vyřizováním úvěru. Za potřebné náklady byly oběma stranami považovány zejména náklady na lustraci v registrech ve výši 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, administrativní náklady poskytovatele ve výši 4 300 Kč, odměna zprostředkovateli, obchodnímu zástupci nebo leadaři za jeho činnost ve výši 2 400 Kč (tj. 6 % z výše poskytovaného úvěru), a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 800 Kč. Žalovaný podle tohoto ujednání výslovně souhlasil s tím, aby tyto náklady byly odečteny od poskytované jistiny spotřebitelského úvěru, jak je uvedeno v bodu 4.3 smlouvy. Výše uvedené náklady byly zahrnuty do roční procentní sazby nákladů (RPSN).
v. Podle odstavce 5.3. smlouvy o úvěru se smluvní strany dohodly, že celková dlužná částka bude žalovaným uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek. Výše každé jednotlivé splátky byla stanovena na 1 029 Kč, přičemž každá splátka měla být splatná vždy k 15. dni kalendářního měsíce.
vi. Žalovaný doložil žalobkyni před poskytnutím úvěru výplatní pásky, přičemž podle nich v únoru 2022 čistá mzda žalovaného činila 14 213 Kč a 5 300 Kč, v březnu 2022 činila 8 500 Kč a 16 038 Kč a v dubnu činila 8 500 Kč a 16 038 Kč (prokázáno příslušnými výplatními páskami). Žalobkyně kontroloval platnost občanského průkazu žalovaného. Žalobkyně lustrovala žalovaného ke dni 26. 5. 2022 v insolvenčním rejstříku.
vii. Podle výpisu z výpisu z běžného účtu č. č. účtu za období od 1. 3. do 31. 3. 2022 byl na tomto účtu počáteční zůstatek 827,40 Kč, kreditní obrat 29 635,01 Kč, debetní obrat 30 456 Kč a konečný zůstatek 6,41 Kč.
viii. Dne 27. 5. 2022 byla na účet žalovaného přijata platba ve výši 16 000 Kč od žalobkyně. Variabilní symbol platby Anonymizováno odpovídá čísle smlouvy o úvěru, k jejímuž splnění mimo jiné sloužil předmětný úvěr (prokázáno z výpisu z běžného účtu č. č. účtu za období od 1. 1. 2020 do 16. 9. 2025).
ix. Dne 30. 5. 2022 byla na účet žalovaného přijata platba ve výši 11 163 Kč od žalobkyně. Variabilní symbol platby Anonymizováno odpovídá číslu smlouvy o úvěru (prokázáno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výpisu z běžného účtu č. č. účtu za období od 1. 1. 2020 do 16. 9. 2025).
x. Žalovaný na předmětný dluh za období od 30. 5. 2022 do 16. 8. 2024 uhradil celkem 45 301 Kč (prokázáno z výpisu z běžného účtu č. č. účtu za období od 1. 1. 2020 do 16. 9. 2025).
xi. Žalobkyně měla vyzvat žalovaného k uhrazení dluhu ze smlouvy o úvěru. Výzva byla žalovanému odeslána (předená právnická osoba. k přepravě) dne 21. 2. 2025 (prokázáno Předžalobní výzvou, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 2. 2025 a podacím lístkem). Doručení nebylo prokázáno.
xii. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádná pro účely rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.
8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě, které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.
14. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 136 Kč a 20 864 Kč, přičemž druhá částka byla poukázána k uhrazení předchozího úvěru. Žalobkyně byla povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit.
15. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
16. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
17. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021 ).
18. Žalobkyně uvedla, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného ověřovala jeho příjmy na základě výplatních pásek. V tomto směru bylo její posouzení úvěruschopnosti dostačující, neboť z doložených výplatních pásek je zřejmý dostatečný příjem žalovaného. K opačnému závěru však soud dospěl ve vztahu ke zkoumání jeho výdajů. Předně lze uvést, že žalobkyně se pouze omezila na výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč měsíčně (jednalo se o nedoložené náklady na bydlení). Dále bylo prokázáno, že měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, který dokládá jeho výdaje ve výši 30 456 Kč formou debetního obratu na bankovním účtu, přičemž počáteční zůstatek činil 827,40 Kč a konečný zůstatek činil 6,41 Kč. Po zjištění těchto informací, které nemusí odpovídat obvyklým měsíčním výdajům žalovaného, se žalobkyně neměla spokojit s předloženými údaji o výdajích žalovaného, ale měla je podrobněji ověřit a v případě pochybností úvěr neposkytnout. Toto posouzení výdajů žalovaného nelze považovat za řádné.
19. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, smlouva o úvěru je (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně má nárok výlučně na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který je žalovaný povinen vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Tak žalovaný učinil, když uhradil žalobkyni celkem 45 301 Kč (žalobkyně uvádí, že uhradil 46 710 Kč). Tím jeho dluh zanikl, a proto soud žalobkyni žalovaný nárok nepřiznal.
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 a 3 za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náklady řízení sestávají paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za účast žalovaného na jednání (§ 2 odst. 3 vyhlášky).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).