Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 184/2023-122

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci

žalobce: Jméno žalobce narozen Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

zastoupen advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Anonymizováno

za niž jedná Jméno žalované

sídlem Adresa žalované

o zaplacení 10 000 000 Kč,

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 10 000 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 10 000 000 Kč se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne datum domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. anonymizováno (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že šlo o řízení ve věcech péče o nezletilé, v němž se matka domáhala svěření nezletilých do své výlučné péče a stanovení výživného žalobci. Řízení bylo zahájeno dne datum a podle žalobce bylo skončeno dne datum, kdy žalobce obdržel vyrozumění od ESLP o nepřijatelnosti stížnosti. Teprve od tohoto dne podle žalobce běží 6měsíční promlčecí lhůta. Podle žalobce trvalo řízení nepřiměřeně dlouhou dobu a v souvislosti s tím mu vznikla nemajetková újma. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že předběžně nárok uplatnil dne datum, přičemž žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne datum, v němž namítla promlčení nároku.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok v žalované výši uplatnil dne datum. Žalovaná předběžné projednání ukončila stanoviskem ze dne datum. Po stručné rekapitulaci posuzovaného řízení žalovaná poukázala na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. , z něhož vyplývá, že do délky řízení se nezapočítává délka řízení před ESLP. Žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku s odůvodněním, že řízení na národní úrovni, za které je žalovaná odpovědná, skončilo odmítnutím ústavní stížnosti Ústavním soudem dne datum. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, soud seznámil přítomné účastníky se svým předběžným právním názorem a dal rovněž přítomným účastníkům na srozuměnou, že dokazování bude s ohledem na to vedeno pouze v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti námitky promlčení a jejího případného rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti soud rovněž při jednání dne datum poskytl přítomným účastníkům prostor pro jejich vyjádření. Soud ve věci další dokazování neprováděl, neboť námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal důvodnou. V souladu se závěry vyjádřenými ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikovaném pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. ) soud primárně posuzoval důvodnost námitky promlčení, neboť je-li nárok promlčen, nelze žalobci právo přiznat a pozbývá smyslu zabývat se předpoklady odpovědnosti státu za škodu.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne datum v celkové výši 10 000 000 Kč a že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne datum, přičemž nárok pro jeho promlčení odmítla. Nesporné mezi účastníky bylo i to, že řízení na národní úrovni skončilo usnesením Ústavního soudu ze dne datum o odmítnutí ústavní stížnosti.

5. Doručenkou datové zprávy získanou od Ústavního soudu k usnesení ze dne datum bylo prokázáno, že toto usnesení bylo tehdejší právní zástupkyni žalobce tituly před jménem jméno FO doručeno dne datum.

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že posledním rozhodnutím na národní úrovni v posuzovaném řízení bylo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, které bylo žalobci doručeno dne datum. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne datum. Nárok žalobce žalovaná projednala stanoviskem ze dne datum, v němž namítla promlčení nároku, pročež jej odmítla. Žaloba soudu došla dne datum.

7. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle věty druhé a třetí nebo věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Podle promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle , , 2 a 3 a , když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu , 3 , pročež může být věc projednána před soudem ( ).

19. Spor se v tomto řízení vedl o to, zda je nárok žalobce promlčen, resp. kdy započala běžet 6měsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované, potažmo u soudu.

20. Soud se nejprve, jak již výše předeslal, zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla k žalovaná k uplatněnému nároku.

21. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Judikatura je ustálena v závěru, že co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. Stanovisko NS sp.zn. , dále rozhodnutí NS sp.zn. , sp.zn. ). Do celkové délky řízení však nelze započíst délku řízení před ESLP, neboť tuto nemohou vnitrostátní soudy žádným způsobem ovlivnit, nejedná se o soudní orgán vykonávající státní moc v České republice, ale o orgán mezinárodní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2014, sp. zn. , či usnesení NS sp.zn. ). Konec řízení se určuje dnem právní moci usnesení Ústavního soudu (k určení konce řízení srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod III. 2 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či usnesení NS sp.zn. ). V nedávném rozhodnutí, na které případně poukázala žalovaná, sp.zn. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení před českými soudy je pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky podle uzavřeno nejpozději rozhodnutím o odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti vůči rozhodnutí, jímž se toto řízení končí. Pozdější řízení před Evropským soudem pro lidská práva za žádných okolností není jeho součástí. K pokračování řízení před českými soudy dojde jen v případě, že Ústavní soud povolil obnovu řízení o odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti podle ZÚS.

22. V tomto případě řízení, jehož nepřiměřená délka je namítána, skončilo dne datum, kdy bylo tehdejšímu zástupci žalobce doručeno usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. , o odmítnutí ústavní stížnosti. Tímto dnem počala běžet 6měsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované. Poslední den k uplatnění nároku u žalované, potažmo u soudu byl den datum. Nárok byl podle shodných tvrzení účastníků u žalované uplatněn dne datum, tedy v době, kdy již byl promlčen. Námitka žalované ohledně promlčení nároku žalobce je důvodná.

23. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci, a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. ). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. ). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 d (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp.zn. či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp.zn. , či z recentní judikatury srov. usnesení ÚS sp.zn. ).

24. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl jak v samotném řízení, tak v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem, kterému bylo usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti doručeno. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci usnesení Ústavního soudu dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobci však v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu u žalované, potažmo u soudu a žalobce tak neměl neotálet s podáním žaloby, resp. s uplatněním nároku u žalované. Nic na tom nemůže změnit případně chybný úsudek žalobce o tom, od kdy počátek promlčecí doby počíná a že se do něj řízení před ESLP nezapočítává, a to ani z hlediska jeho celkové délky ani z hlediska okamžiku jeho skončení pro účely uplatnění nároku z tvrzené nepřiměřené délky. Soud proto neshledal žádný důvod, pro který by vznesená námitka promlčení měla být rozporná s dobrými mravy. Jelikož je nárok žalobce v celém rozsahu promlčen, soud žalobu jako nedůvodnou bez dalšího zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok I).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a a 3 , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle , a to za písemné vyjádření ze dne datum k žalobě, za přípravu na jednání a účast na jednání dne datum (podle , b) a c) ), celkem 900 Kč. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s část věty před středníkem , neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.