Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 10/2025-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 32 625 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 525 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částku ve výši 7 100 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 348 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 525 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částku ve výši 7 100 Kč, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 348 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 32 625 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne datum. Dne datum žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 5 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 5 525 Kč se splatností dne 13. 8. 2023. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč. Celková výše dluhu žalovaného činí 32 625 Kč (jistina 20 000 Kč, poplatek ve výši 5 525 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, 7 100 Kč smluvní pokuta). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 22. 7. 2024, žalovaný však ničeho neuhradil.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá, aby soud rozhodnul tak, že žalovaný je povinný vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
5. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu žalobkyně, upomínky, předžalobní výzva, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 13. 8. 2023. Na tento úvěr žalovaný dosud neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně neměla a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 22. 7. 2024 a zaslána doporučeně žalovanému. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že by řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a výdajovou stránku žalovaného, jeho osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen ve sjednané lhůtě vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím s ohledem na své osobní a majetkové poměry.
6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní jako poskytovatelem předána peněžní částka v celkové výši 20 000 Kč (15 000 Kč + 5 000 Kč), vyplacena mu na běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku nevrátil ničeho. Na předmětnou smlouvu zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.
13. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce reálně nijak (neměla o tom žádné důkazy, že by vůbec ověřovala úvěruschopnost žalovaného), natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, když nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).
14. Podle § 588 o. z., je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu v celkové výši 20 000 Kč, žalovaný dosud nevrátil ničeho, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 20 000 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 22. 7. 2024, nicméně žalovaný ničeho na tuto předžalobní upomínku nezaplatil. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když zatím nebylo možné žalobkyni přiznat ani úrok z prodlení, když splatnost je určena teprve tímto rozsudkem s ohledem na shora citovanou právní úpravu.
16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka 12 625 Kč (a také úrokové příslušenství), když v této části byla žaloba zamítnuta. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 38,7 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 500 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by jí náležela odměna ve výši 1 500 Kč. Dále by jí náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 305 Kč činí při plném úspěchu 3 483 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze 61,3 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 39,7 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 3 483 Kč náleží z této částky pouhých 38,7 %, tj. částka 1 347,90 Kč. Tyto náklady po zaokrouhlení ve výši 1 348 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za další úkony – podání žalobkyně ve věci samé, kterými žalobkyně pouze doplňovala k výzvě soudu tvrzení, která absentovala v žalobě. Proto tyto úkony nebyly soudem vyhodnoceny jako účelně provedené, když tato tvrzení v nich obsažená již měly být obsahem samotné žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.