Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 27/2025-55
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno,
proti žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného,
o zaplacení 33 507,83 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 173,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 173,77 Kč od 17.11.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 16 334,06 Kč spolu s úrokem ve výši 4,7 % ročně z částky 30 896,83 Kč od 10.10.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 896,83 Kč od 10.10.2024 do 16.11.2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 723,06 Kč od 17.11.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 190,27 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 057,07 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 173,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 173,77 Kč od 17.11.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 16 334,06 Kč spolu s úrokem ve výši 4,7 % ročně z částky 30 896,83 Kč od 10.10.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 896,83 Kč od 10.10.2024 do 16.11.2024, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 723,06 Kč od 17.11.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 190,27 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 057,07 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.10.2024, doplněnou podáním ze dne 12.2.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 33 507,83 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 30.7.2019 uzavřel žalovaný se žalobkyní Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 62 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvenými úroky ve výši 4,7 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se však dostlal do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně úvěr zesplatnila. Výše dluhu žalovaného činí 33 507,83 Kč sestávající se z jistiny 30 896,83 Kč a poplatků 2 611 Kč, a dále má žalobkyně právo na příslušenství pohledávky představující smluvený úrok a úrok z prodlení. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 21.3.2025). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze Žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne 30.7.2019 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 62 000 Kč. Měl u žalobkyně osobní úvěr ve výši 47 000 Kč a kreditní kartu 12 500 Kč. Byl svobodný, bydlel v nájmu, měl středoškolské vzdělání. Jeho pravidelný měsíční příjem ze závislé činnosti činil 18 000 Kč. Neměl žádné dítě. Jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činily 3 500 Kč, ostatní výdaje 500 Kč měsíčně. Celková výše limitů kreditních karet činila 21 000 Kč.
6. Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí optimální půjčky (čl. 30) plyne, že žalovaný byl svobodný, bydlel v nájmu, jeho příjem činil 18 000 Měsíčně čistého. Výdaje spojené s bydlením činily 3 500 kč, ostatní výdaje 500 Kč. Ke dni zpracování návrhu na rozhodnutí měl žalovaný u žalobkyně osobní úvěr v nesplacené výši 45 945,03 Kč.
7. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 30.7.2019 bylo zjištěno, že listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč, a to ke konsolidaci dluhů (osobní úvěr 47 000 Kč a kreditní karta 12 500 Kč). Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 4,70 % ročně, a to ve 96 splátkách po 783 Kč měsíčně.
8. Ze Standardních in formací o spotřebitelském úvěru ze dne 30.7.2019 plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů.
9. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava podmínek pro poskytování vybraných bankovních služeb; tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele plyne úprava práv a povinností při uzavírání úvěrových smluv s nepodnikajícími fyzickými osobami; tato listina není opatřena podpisem žalovaného.
10. Z Oznámení žalobkyně účinného od 1.7.2019 plyne výše úrokových sazeb pro úvěry.
11. Ze Sazebníků žalobkyně plyne úprava výše poplatků za poskytované služby.
12. Z Interního účetního dokladu ze dne 30.7.2019 plyne, že dne 30.7.2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 3 403,74 Kč. Z Interního účetního dokladu ze dne 30.7.2019 plyne, že dne 30.7.2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 46 096,26 Kč. Z Interního účetního dokladu ze dne 30.7.2019 plyne, že dne 30.7.2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 12 500 Kč.
13. Z Historického výpisu úvěru ze dne 9.10.2024 plyne, že nesplacená jistina úvěru činí 30 896,83 Kč, neuhrazené poplatky 2 611 Kč, splatné úroky 1 190,27 Kč. Dne 30.7.2019 byly načerpány peněžní prostředky ve výši 3 403,74, 46 096,26 Kč a 12 500 Kč.
14. Z výzvy ze dne 29.5.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 6 391,89 Kč; tato výzva byla předána k poštovní přepravě a byla uložena dne 5.6.2024, jak plyne z Dodejky.
15. Z předžalobních upomínek ze dne 22.7.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 22.7.2024, jak plyne z Podacích archů.
16. Z Prohlášení o zdravotním stavu ze dne 30.7.2019 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalovaný učinil čestné prohlášení o svém zdravotním stavu a stvrdil, že byl seznámen s obsahem pojistných podmínek pro kolektivní pojištění ke spotřebitelským úvěrům. Toto Prohlášení má vztah k úvěrovému účtu č. hodnota-Anonymizováno, jak plyne z první strany prohlášení.
17. Z Výpisu z účtu č. č. účtu ze dne právnická osoba.2019 za období od 12.1.2019-12.2.2019 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Dne 15.1.2019 byla z účtu odepsaná částka 7 000 Kč, jako nájem. Dne 7.2.2019 byla na účet připsaná dobírka mzdy 18 615 Kč od společnosti právnická osoba
18. Z Výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 12.3.2019 za období od 13.2.2019-12.3.2019 plyne, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Dne 15.2.2019 byla z účtu odepsaná částka 7 000 Kč, jako nájem. Dne 7.3.2019 byla na účet připsaná dobírka mzdy 19 347 Kč od společnosti právnická osoba
19. Z Výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 12.4.2019 za období od 13.3.2019-12.4.2019 plyne, že dne 15.3.2019 byla z účtu odepsaná částka 7 000 Kč, jako nájem. Dne 5.4.2019 byla na účet připsaná dobírka mzdy 17 949 Kč od společnosti právnická osoba
20. Z Výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 10.5.2019 za období od 13.4.2019-12.5.2019 plyne, že dne 9.5.2019 byla na účet připsaná dobírka mzdy 17 907 Kč od společnosti právnická osoba
21. Z Výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 12.6.2019 za období od 11.5.2019-12.6.2019 plyne, že dne 15.5.2019 byla z účtu odepsaná částka 7 000 Kč, jako nájem. Dne 7.6.2019 byla na účet připsaná dobírka mzdy 19 004 Kč od společnosti právnická osoba
22. Z kopie občanského průkazu žalovaného plyne, že žalovaný byl svobodný.
23. Skutkový závěr: Dne 30.7.2019 byly žalovanému žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 62 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni částku 44 826,23 Kč Kč. Výzvou ze dne 22.7.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.
24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
28. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
29. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
30. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
31. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.7.2019 uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků, a to formou měsíčních splátek.
32. Soud se dále zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
33. V té souvislosti má za prokázané, že žalovaný byl svobodný, jak bylo prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného. Žalovanému byla na účet vyplácena mzda okolo 18 000 Kč měsíčně, a to od společnosti právnická osoba
34. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně prokázala, že zaměstnavatel žalovaného mu vyplácel výše uvedenou mzdu, avšak již nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného (nájem) a výši jeho nákladů na bydlení včetně energií. Nelze přehlédnout, že v Žádosti o úvěr byly náklady žalovaného na bydlení prezentované částkou 3 500 Kč, avšak z Výpisu z účtu žalovaného bylo prokázáno, že pravidelně z jeho účtu za nájem odcházela platba ve výši 7 000 Kč měsíčně. Tím spíše žalobkyně měla tuto nesrovnalost ověřit. Rovněž nahlížení do různých interních či externích databází (BRKI, NRKI, SOLUS, ostatní registry, je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby svá zjištění o příjmech a výdajích žalovaného rovněž řádně ověřil. Pokud totiž žalobkyně vycházela z pouhých neověřených informací o výdajích žalovaného (náklady na bydlení), zcela zjevně rezignovala na ověřování jeho poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
35. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
36. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
37. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 62 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Interní účetní doklady ze dne 30.7.2019, z nichž má soud za prokázané, že dne 30.7.2019 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 44 826,23 Kč, zbytek dosud nevrátil. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 17 173,77 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a vrácenými prostředky; výrok I. rozsudku). Co do jistiny ve výši 16 334,06 Kč spolu se smluveným úrokem z úvěru ve výši 4,07 % ročně, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
38. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 22.7.2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 15.11.2024, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 16.11.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 17.11.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 173,77 Kč od 17.11.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).
39. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 17 173,77 Kč s příslušenstvím uvedeným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 16 334,06 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Je tak zřejmé, že ve věci byl více úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III. rozsudku).
41. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudek splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.