Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 55/2024-46
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 42 469,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 800 Kč od 22. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 17 669,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 469,93 Kč od 1. 7. 2023 do 21. 7. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 669,93 Kč od 22. 7. 2023do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 619,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 800 Kč od 22. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 17 669,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 469,93 Kč od 1. 7. 2023 do 21. 7. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 669,93 Kč od 22. 7. 2023do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 619,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít dne 1. 1. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno. (dříve Anonymizováno.) (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“ a „smlouva“). Žalobkyně tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 42 469,93 Kč, který měl splatit nejpozději 30. 6. 2023. Žalovaný dosud úvěr nesplatil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva řádně doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného vyhotovila návrh úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne 1. 1. 2023. Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr s částkou prvního čerpání ve výši 25 000 Kč, přičemž do termínu splatnosti (15 dnů od data výpisu) měl být zaplacena minimální částka ve výši 13 % z celkové splatné částky 44 899,34 Kč (prokázáno smlouvou). Návrh byl vyhotoven na základě žádosti klienta ze dne 23. 3. 2023 o poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč. Žádost byla přijata dne 23. 3. 2023 v 9:40 hod. a schválena byla téhož dne v 10:18 hod. Žalovaný byl v žádosti označen číslem bankovního účtu č. účtu (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru – loan application). K návrhu žalobkyně soud od společnosti AirBank, a.s. zjistil, že běžný účet č. č. účtu uvedený v žádosti o úvěr je veden na jméno žalovaného (prokázáno sdělením banky na č. l. 17 spisu). Žalovaný na základě smlouvy čerpal od žalobkyně celkem 32 000 Kč (výběrem ze dne 1. 1. 2023 ve výši 25 000 Kč a výběrem ze dne 23. 3. 2023 ve výši 7 000 Kč), přičemž uhradil toliko 7 200 Kč (platbami ze dne 2. 2. 2023 ve výši 3 700 Kč a 6. 3. 2023 ve výši 3 500 Kč) (prokázáno výpisem čerpání úvěru). Žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 27. 1. 2020 smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek, kterou ujednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně bude žalobkyni postupně prodávat pohledávky, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů, přičemž postoupení bude realizováno předložením datového souboru se specifikací pohledávek (prokázáno smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020). Žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 18. 11. 2021 dodatek č. hodnota ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, přičemž s odkazem na původní smlouvu se dohodly, že doba platnosti smlouvy bude prodloužena do 20. 1. 2024 (prokázáno dodatkem č. hodnota). Na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek a jejího dodatku byla postoupena též shora uvedená pohledávka za žalovaným (prokázáno seznamem postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem podaným k poštovní přepravě dne 18. 7. 2023, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky z poskytnutého úvěru. Současně s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému odeslána předžalobní výzva (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2023, předžalobní výzvou ze dne 18. 7. 2023, podacím lístkem).
6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelského úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
19. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
20. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr, na jehož základě žalovaný čerpala finanční prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně však dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně dle žalobních tvrzení ověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že ponechala rezervu 10 % rovnající se minimálně životnímu minimu. Dále měl být žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na výzvu soudu žalobkyně neuvedla, žádná konkrétní tvrzení ohledně zjištěných údajů, z čeho byly zjištěny a zda a jak byly ověřeny. Nedoložila, jaké příjmy a výdaje žalovaný uváděl a jaké listiny k tomu doložil, pouze zopakovala žalobní tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti. Soud tak vychází z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně pouze provedla lustraci evidencí a více nezjišťovala. Čemuž svědčí i to, že žádost o byla přijata dne 23. 3. 2023 v 9:40 hod. a schválena byla téhož dne v 10:18 hod., nebyl tedy ani časový prostor na řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dle žalobkyně také, jak uvedla v doplnění tvrzení, v případě, že měl žalovaný pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele ( předchůdkyni žalobkyně, společnost Anonymizováno. (dříve Anonymizováno.), aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Soud má tedy za to, že žalobkyně ( resp. její právní předchůdkyně ) nesplnila svou povinnost týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a nedostatečně ověřila příjmy a výdaje žalovaného.
21. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 24 800 Kč (32 000 Kč – 7 200 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s ohledem na datum splatnosti dne 21. 7. 2023 stanovené v předžalobní výzvě (výrok I.). Aktivní legitimace žalobkyně je přitom dána na základě postoupení pohledávky podle § 1879 a násl. o. z. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 619,54 Kč, přičemž tato částka představuje 15,98 % z jejich celkové výše 3 877 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 20. 2. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 30 701,04 Kč a zamítnuta částka ve výši 22 240,93 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 57,99 % ku 42,01 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 699 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), náleží odměna ve výši 500 Kč, a dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a za písemné podání nebo návrh ve věci samé) a dále náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč. Soud v dané věci aplikoval ust. § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 340/2022, 7 C 267/2022, 7 C 391/2022, 7 C 131/2023 či 7 C 425/2023) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.
23. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.