Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 Co 25/2025-123

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň JUDr. Lenky Severové a Mgr. Michaely Janošcové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: právnická osoba, IČO IČO právnické osoby

sídlem adresa právnické osoby

zastoupený advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 10. 10. 2024, č. j. -76

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se adresa.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se , adresa, .

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi

z nájmu bytu ze dne 2. 10. 2023 (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení zaplacením 6 534 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalobci byla dne 2. 10. 2023 dána písemná výpověď z nájmu bytu č. hodnota, který se nachází ve 2. nadzemním podlaží budovy č. p. hodnota na adresa, jehož vlastníkem je žalovaný. Výpověď obsahuje poučení o právu nájemce vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi, aby soud přezkoumal její oprávněnost; žalobci byla doručena dne 6. 10. 2023. Žaloba vůči žalovanému byla soudu doručena 19. 12. 2023.

3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod ve spojení s , (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba je pro zmeškání dvouměsíční propadné lhůty nedůvodná. Argumenty žalobce vedoucí k závěru o neplatnosti výpovědi se pro nadbytečnost nezabýval.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl zcela. Odvolací argumentaci jednak vystavěl na důvodech, pro které je dle něj výpověď neplatná, jednak vysvětlil, proč byla žaloba podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty. Uvedl, že původně (včas) podal „stejnou“ žalobu proti právnická osoba, neboť právě tato obchodní korporace mu výpověď doručila (v řízení nebyl úspěšný pro nedostatek pasivní věcné legitimace). Kdyby mu byl doručen písemný pokyn nebo souhlas vlastníka bytu (s podáním výpovědi), již první žalobu by podal správně vůči vlastníku bytu a nikoliv správci. V tomto jednání pak spatřoval „nepoctivost“, které nelze poskytnout soudní ochranu. Přestože si je vědom zásady, že bdělým náležejí práva, zdůraznil, že má za to, že vše učinil podle práva, jelikož po doručení výpovědi v zákonem stanovené lhůtě uplatnil své námitky. Napadené rozhodnutí považuje za přehnaně formalistické, pročež navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno, případně aby byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání ztotožnil jak se skutkovými, tak právními závěry soudu prvního stupně – odvolací argumentaci má za irelevantní a navíc i nedůvodnou; odmítl, že by šlo o nepoctivé jednání, když postupoval zcela řádně zastoupen obchodní korporací – a navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [ věta prvá, , 3 a 5 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2023 domáhal přezkumu oprávněnosti výpovědi ze dne 2. 10. 2023. Tvrdil, že žalovaný prostřednictvím společnosti právnická osoba, pronajal žalobci výše specifikovaný byt nájemní smlouvou uzavřenou dne datum. Žalobce má za to, že návrh na určení, že výpověď z nájmu bytu je neoprávněná, podává ve lhůtě dle (dále jen „o. z.“). Výpověď mu byla doručena jménem společnosti právnická osoba, a žalobce byl v rámci podané výpovědi poučen o právu podat oproti výpovědi námitky a žalobu na určení její neoprávněnosti, což učinil podáním ze dne 31. 10. 2023. Jako žalovaného s ohledem na „neurčitost poučení“ spočívající v tom, že nebylo konkrétně uvedeno, vůči komu mají námitky proti výpovědi či žaloba na přezkum oprávněnosti výpovědi směřovat, nájemce označil právnická osoba Dále se zabýval dle něj neopodstatněností uvedených výpovědních důvodů. Výpověď pokládá za neoprávněnou a chápe ji jako nedorozumění.

8. Procesní obrana žalovaného se opírala o tvrzení, na něž žalovaný navázal svůj závěr o opožděnosti podaného žalobního návrhu, pročež již z tohoto důvodu by měla být žaloba zamítnuta. K samotným námitkám ohledně oprávněnosti výpovědi žalovaný předestřel svou argumentaci, kterou negoval odvolací argumentaci, tedy oproti žalobce měl oba výpovědní důvody za opodstatněné.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (dále jen „R 53/2005“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

10. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

11. V této podobě, pro věc rozhodné, platí citované ustanovení již od 1. 1. 2014, tedy ještě před vypovězením nájmu, a později nedoznalo změn.

12. Nejvyšší soud k upřednostnění účeloslovného výkladu právních norem před výkladem jazykovým ustáleně uvádí, že jako východiska, na nichž spočívá i jeho rozhodovací činnost (viz důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. , usnesení ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. ), přejímá závěry zformulované k výkladu právních norem Ústavním soudem již ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 9, ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 9. Vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona, a to nejen při konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem, ale i v případě nejednoznačnosti jazykového výkladu.

13. Z důvodové zprávy k citovanému ustanovení vyplývá, že řízení k návrhu nájemce vyhovuje lépe vyvážené ochraně zájmů stran. Je-li zasaženo do práv nájemce, je na něm, aby se v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, bránil, přičemž nájemcovo postavení jako slabší strany je dostatečně vyváženo tím, že se vyžaduje, aby byl o svém právu domáhat se soudního přezkoumání výpovědi pronajímatelem ve výpovědi poučen. Uvedené je namístě posuzovat ve spojení s předcházející úpravou, podle které bylo k ukončení nájemního vztahu nezbytné přivolení soudu. Danou úpravu zcela zřejmě považoval zákonodárce za nevyváženou, resp. ochranu nájemce bytu za hypertrofovanou, pročež přistoupil k její změně a za účelem vyvážení práv a ochrany nájemce zakotvil (toliko) poučení o možnosti domoci se soudního přezkumu oprávněnosti výpovědi.

14. Z uvedeného vyplývá, že žalobce by se svou argumentací mohl uspět pouze tehdy, pokud by bylo možno dospět výkladem citovaného ustanovení k tomu, že pro počátek běhu dvouměsíční lhůty by bylo nezbytné, aby pronajímatel poučoval nájemce i o pasivní věcné legitimaci, tedy vůči komu má žaloba směřovat. Pro takový výklad ovšem nelze nalézt oporu. Při zohlednění účelu a smyslu úpravy § 2290 o. z. je pro vyvážení práv a naplnění ochrany nájemce podstatné jen poučení o možnosti domáhat se soudního přezkumu, a nikoliv poučení o pasivní věcné legitimaci, která ostatně ipso facto vyplývá z právního poměru založeného nájemní smlouvou, resp. s níž příslušná hmotněprávní norma spojila vznik nájemního právního poměru, příp. zcela zřetelně vyplývá z doslovného změní zákona (srov. § 2286 odst. 2 nebo § 2288 o. z.).

15. Pokud se v posuzované věci žalobce domáhal přezkumu oprávněnosti výpovědi doručené 6. 10. 2023 žalobou podanou 19. 12. 2023 učinil tak po uplynutí dvouměsíční lhůty. Protože jde o lhůtu propadnou, právo k přezkumu zaniklo. Odvolací argumentace upínající se k neplatnosti výpovědi je proto vskutku irelevantní a soud k ní přihlédnout nemůže (není možno přistoupit k přezkumu výpovědních důvodů).

16. Nelze dospět ani k závěru, že by ze strany žalovaného šlo o zneužití práva, na které žalobce zcela zřejmě cílí, neboť se domáhá nepřiznání soudní ochrany jednání žalovaného (nepoctivost se jednak počítá mezi případy zneužití práva, jednak nejvýraznějšího uplatnění nachází v neplatnosti jednání, o což žalobci v tomto kontextu nejde; důvody neplatnosti shledává jinde). Zneužití práva je totiž chování pozitivním právem zdánlivě dovolené, jímž má ovšem být dosaženo výsledku nedovoleného. Materiálně vede ke zřejmé křivdě. Jde o situaci, která odpovídá z formálního hlediska obsahu zákonu či existujícímu právnímu vztahu, ve skutečnosti však jednoznačně slouží účelům nepředpokládaným (a nežádoucím). Zneužití lze chápat i jako neschválené nebo odsouzeníhodné uplatnění práva (závadný výkon práv). Zákaz zneužití práva je silnější než dovolení dané právem a takovéto jednání sledující zneužití práva bude jednáním protiprávním. Jde o další z korektivů chování, který má být aplikován subsidiárně, kdy ke stejnému výsledku nevedou jiné prostředky.

17. Dal-li žalovaný žalobci výpověď z nájmu bytu, a to v zastoupení správcem bytového fondu, jednal v mezích svého práva, aniž by prostřednictvím svého chování (jinak právem dovoleného) sledoval jakékoliv poškození žalobce. To nelze dovodit ani z toho, že žalobci nepředložil souhlas či pokyn k podání výpovědi. Jednak k tomu žalovaný není povinen, jednak i z textu výpovědi – posuzováno z obsahového hlediska – je jednoznačné, že ji podává pronajímatel zastoupený správcem na základě příkazní smlouvy. Lze uzavřít, že žalovaný své jednání zaměřil na ukončení nájemního poměru. Bylo jen na nájemci, řádně poučeném, aby v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva, každý nechť si střeží svá práva), kterou ostatně sám připomíná, včas a adekvátně reagoval. To zcela zřejmě neučinil podal-li předcházející žalobu sice včas, avšak vůči pasivně nelegitimovanému subjektu. Mýlí se, má-li za to, že učinil vše „podle práva“. Nedostál-li výše uvedené základní občanskoprávní zásadě, může to jít toliko k jeho tíži.

18. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace. V extrémním rozporu s principy spravedlnosti je také přepjatě formalistická interpretace zákona (srov. nález ze dne 19. ledna 2016 sp. zn. ). K tomu v posuzované věci – jde-li o výklad § 2290 o. z. – nedošlo. Naopak, výklad soudem prvního stupně zaujatý souzní s účelem a smyslem vykládaného ustanovení. Vyjádřeno jinak, ve výsledku přijatý výklad zohledňuje právě materiální pohled. Rovněž tato námitka žalobce je lichá.

19. Rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé správný, a proto jej odvolací soud podle potvrdil. Za dané situace se nákladovým výrokem nezabýval, neboť žádný z účastníků se jeho změny (nesprávnosti) nedomáhal; nepředestřel k tomu žádnou argumentaci (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. , bod 30).

20. Nálezová judikatura (např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. ) dovodila, že v případě statutárních měst (a jejich městských částí) lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Tak je tomu i v případě posuzované věci, neboť nemůže nejít o běžnou agendu (opak prokázán nebyl) týkající se správy majetku (bytového fondu) statutárního města, uzavření příkazní smlouvy není (nemůže být) v tomto kontextu významné, a proto lze předpokládat dostatečné materiální a personální vybavení. Náklady na zastoupení advokátkou nemůže odvolací soud považovat za účelně vynaložené.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn , , protože žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, přičemž za tuto fázi sestávají jeho účelně vynaložené náklady z paušální náhrady účastníka, který (jako by) nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle [srov. (jde-li o náhradu nákladů řízení) rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod č. 27/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní] za 3 úkony, a to písemné podání ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast na jednání podle , b) a c) , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, v souhrnné výši 900 Kč podle této vyhlášky.

22. V souladu s je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalovaného.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle věta před středníkem , když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.