Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 1/2025-91

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Vodehnalem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., reg. č. Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované

o zaplacení 214 677,33 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 203 703,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 203 703,19 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 974,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 75 743,08 Kč, úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 214 677,33 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 974,14 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 416 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 203 703,19 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 203 703,19 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 974,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 75 743,08 Kč, úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 214 677,33 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 974,14 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 416 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 214 677,33 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o používání kreditní karty Anonymizováno ze dne 11. 9. 2022, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit až do výše 214 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z čerpaných prostředků, minimálně však 50 Kč. Smluvní úroky činily 23,8 % p. a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 38,8 % p. a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná nehradila splátky za měsíce říjen až prosinec 2023, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla dopisem zaslaným žalované, čímž se celý dluh stal splatným ke dni 15. 12. 2023. Uplatněný nárok se skládá z nesplacené jistiny ve výši 214 677,33 Kč, úroků kapitalizovaných ode dne prodlení žalované se splácením do dne 29. 8. 2024 na částku ve výši 75 743,08 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,8 % p. a. z částky 214 677,33 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 214 677,33 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaná nezaplatila dlužnou částku ani přes výzvu. Celkem žalovaná na danou smlouvu vyčerpala 649 381,77 Kč a splatila 445 678,55 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud vyzval žalobkyni, nechť doplní tvrzení a označí důkazy k prokázání ohledně toho, zda a jak konkrétně ověřovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a dále nechť prokáže, že ověřila (například díky potvrzením zaměstnavatele, výplatním páskám, daňovým přiznáním, výpisům z účtu, dokladům o pobíraných dávkách či jiných příjmech, nájemní smlouvou apod.) případná tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, a veškeré tyto dokumenty rovněž předloží.

4. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovanou, která na žádosti uvedla příjem 25 000 Kč, což žalobkyně zkontrolovala na základě příchozích transakcí na účet žalované. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 7 150 Kč. Žalovaná uvedla splátky mimo žalobkyni ve výši 0 Kč, žalobkyně dotazem na registry a vlastní systémy zjistila, že žalobkyně měla v době úvěrové žádosti další poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením 570 Kč. Na základě těchto skutečností žalobkyně stanovila maximální splátkové zatížení žalované pro novou splátku ve výši 16 387,50 Kč. Splátka nového úvěru činila 6 420 Kč, nové splátkové zatížení tak představovalo 6 990 Kč.

5. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ve smlouvě ze dne 9. 9. 2020 se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou účet.

7. V žádosti o vydání kreditní karty jsou uvedeny osobní údaje žalované, dále to, že je zaměstnancem na dobu neurčitou, příjem má od 1. 9. 2019, její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč. Osobní měsíční náklady na bydlení nejsou uvedeny, nicméně jako status bydlení je uvedeno „pronajatý byt“ a dále je zde uveden údaj o jedné vyživované osobě.

8. Ve smlouvě č. GNN145771375/2022 ze dne 11. 9. 2022 se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 214 000 Kč, a to s úrokovou sazbou 23,8 % ročně, RPSN činila 27,28 %. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční splátku, jak je definována v Podmínkách pro kreditní karty.

9. Ve výpisu z běžného účtu za období 17. 9. 2020 – 3. 12. 2022 je uvedeno mnoho příjmů a výdajů žalované. Měsíční příjem v době žádosti o úvěr skutečně odpovídal cca 25 000 Kč. Žalovaná měla mnoho odchozích plateb a výběrů z bankomatů, z pravidelných měsíčních výdajů lze identifikovat zjevně pouze 10 000 Kč na nájem a poplatky.

10. Dopisy ze dne 15. 12. 2023 a 30. 8. 2024 včetně kopie dodejky a poštovního podacího archu plyne, že dne 18. 12. 2023 zaslala žalobkyně žalované výzvu k plnění ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy. Dne 2. 9. 2024 pak žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

11. Další žalobkyní předloženéy nebyly pro posouzení věci podstatné.

12. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění: Účastnice řízení dne 11. 9. 2022 uzavřely smlouvu č. GNN145771375/2022, v níž se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou kreditní kartu s úvěrovým limitem 214 000 Kč, to s úrokovou sazbou 23,8 % ročně, RPSN činila 27,28 %. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční splátku, jak je definována v Podmínkách pro kreditní karty. Žalobkyně z výpisu z účtu ověřila příjem žalované ve výši 25 000 Kč měsíčně. Žalovaná však netvrdila žádné příjmy a žalobkyně je neověřovala, přestože sama žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu (z výpisu z účtu plynula výše platby nájemného a poplatků ve výši 10 000 Kč měsíčně) a má jednu vyživovanou osobu. Žalovaná na danou smlouvu vyčerpala 649 381,77 Kč a splatila 445 678,55 Kč.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry:

14. Mezi účastnicemi řízení došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. , (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele. Jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

18. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku, pozn. okresního soudu), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

19. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kde dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

20. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Věřitel je povinen úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 86 odst. 1 vyžaduje též spolehlivost informací a předpokládá, že splněny budou všechny kvality informací v ustanovení uvedené. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tedy v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele nepochybně důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. -57, a v něm odkazovanou judikaturu, podobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. ). Již s ohledem na tyto závěry, které zdejší soud považuje za přesvědčivé a plně odpovídající principům, na nichž je ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany založena, nemůže obstát výklad, že je především na uvážení žalobkyně, zda a jakým způsobem ověřuje úvěruschopnost spotřebitele. Dle závěru okresního soudu je třeba především spolehlivě ověřit spotřebitelem tvrzené příjmy a výdaje.

21. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalované v dostupných databázích. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr, resp. pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

22. Z tvrzení žalobkyně a předložených listin je jednoznačné, že dostatečně neposuzovala splnění podmínky úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně měla k dispozici toliko údaj o měsíčním čistém příjmu žalované ve výši 25 000 Kč (ten jediný ověřila výpisem z účtu). Žalovaná neuvedla žádné měsíční výdaje, přestože z jí sdělených údajů bylo patrné, že bydlí v nájmu (ostatně z výpisu z účtu plynulo, že měsíčně platí na nájemném a poplatcích 10 000 Kč) a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Žalovaná pak v době podání žádosti měla další úvěr (kontokorent). Tyto informace měly vést žalobkyni k větší obezřetnosti a pečlivějšímu zkoumání majetkových poměrů žalované, než jí poskytla další úvěr se splátkovým zatížením až 6 420 Kč měsíčně (tj. cca 25 % jejího čistého měsíčného příjmu). To se ovšem nestalo.

23. I kdyby soud přisvědčil žalobkyni, že statistické modely a dostupné databáze mohou být spolehlivější než ověřování žalovanou uvedených výdajů, dle závěru soudu nelze abstrahovat od povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru dotázat se spotřebitele na jeho výdaje a tyto ověřit.

24. Zdejší soud si je vědom existence rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , na nějž odkazovala žalobkyně v žalobě. Nejvyšší soud zde zastává právní názor, že pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru poruší svou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, ale ten následně je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, nelze smlouvu bez dalšího označit za neplatnou. Okresní soud však konstatuje, že porušením povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr nastává ve smyslu shora odkazované právní úpravy včetně judikatury (např. Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu či Soudního dvora) absolutní neplatnost smlouvy. Smlouva tedy už od svého počátku absolutně neplatná buď je, nebo není. Počáteční absolutní neplatnost pak nemůže být jaksi „zhojena“ případným řádným splácením úvěru spotřebitelem. Navíc spotřebitel v rámci snahy o splacení úvěru na sebe může přijímat další závazky (např. další spotřebitelské úvěry, zápůjčky od rodinných příslušníků či blízkých, úvěry od nebankovních subjektů s vysokými smluvními plněními apod.) a dostávat se tak do tzv. dluhové pasti, což zjevně není cíl zamýšlený zákonodárcem, resp. unijním normotvůrcem. Shora odkazované právní úpravě a judikatuře tak dle závěru okresního soudu nejlépe odpovídá ten závěr, že poruší-li poskytovatel spotřebitelského úvěru svou povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr, pak je smlouva absolutně neplatná od samého počátku a nic na tom nemění případné řádné splácení úvěru spotřebitelem. Nadto lze podotknout, že závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. jsou v rozporu s východisky obsaženými v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, kde je uvedeno, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

25. Ze shora uvedeného je zřejmé, že posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně nebylo dostatečné. Z toho důvodu smlouvu nelze než hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ).

26. Jelikož předmětná smlouva je absolutně neplatná, žalobkyni nelze přiznat žádné plnění ze smlouvy (smluvní úrok, poplatky apod.) a má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.). To představovalo částku 649 381,77 Kč. Žalovaná již vrátila žalobkyni celkem 445 678,58 Kč. Žalobkyně tak má nárok na nesplacený zbytek jistiny ve výši 203 703,19 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku.

27. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (§ 1958 odst. 2 o. z., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala, že žalovanou dopisem odeslaným dne 18. 12. 2023 vyzvala k zaplacení dlužné částky. Dopis považuje soud za doručený třetím následujícím pracovním dnem, tj. 21. 12. 2023 (§ 573 o. z.). Žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě jednoho týdne od doručení dopisu, tj. do 28. 12. 2023. Od 29. 12. 2023 je tudíž žalovaná v prodlení. Zákonný úrok z prodlení pro prodlení, k němuž došlo v druhé polovině roku 2023, činí 15 % ročně ( o. z., ). Jelikož žalobkyně v žalobě uplatnila zákonný úrok z prodlení až ode dne 30. 8. 2024, soud jí za období před tímto dnem zákonný úrok z prodlení nepřiznal.

28. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky (nesplacené části jistiny) 203 703,19 Kč, a to od 30. 8. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části požadovaný zákonný úrok z prodlení (tj. z částky 10 974,14 Kč) být přiznán nemohl, neboť žalobkyni na něj nevznikl nárok.

29. Ve zbývající části (část shora odkazovaného zákonného úroku z prodlení, smluvní úrok) soud žalobu ze shora vyložených důvodů výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

30. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení se řídí zásadou procesního úspěchu ve věci, srov. , (dále též „“). Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. . Soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. .

31. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku tak žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky celkem 220 445,92 Kč (65,6 %) a procesně neúspěšná co do částky celkem 115 615,48 Kč (34,4 %). Žalobkyni náleží dle , právo na náhradu 31,2 % nákladů řízení (65,6 % minus 34,4 %). Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 8 588 Kč a náklady zastoupení advokátem podle , advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) po 9 180 Kč [, d), , ], dále 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (, 4). K náhradě nákladů řízení patří dále podle náhrada 21% DPH ve výši 5 972,40 Kč. Plná náhrada nákladů řízení by činila 43 000,40 Kč. Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů (po zaokrouhlení) 13 416 Kč (31,2 % z částky 43 000,40 Kč). Náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit advokátovi ( ).

32. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce tří dnů ( ). Tato věc byla projednána bez nařízení jednání ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.