Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 191/2024-79
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 16 776,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 808,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 808,03 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 11 968,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 776,56 Kč od 21. 11. 2024 do 13. 8. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 11 968,53 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného na 323,66 Kč a úroku ve výši 14,06 % ročně z částky 16 052,56 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 328,01 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 808,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 808,03 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do zaplacení 11 968,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 776,56 Kč od 21. 11. 2024 do 13. 8. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 11 968,53 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného na 323,66 Kč a úroku ve výši 14,06 % ročně z částky 16 052,56 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 328,01 Kč zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 7. 2024 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 16 776,56 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 323,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 328,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 776,56 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,09 % ročně z částky 16 052,56 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.
2. Žalobkyně uvedla, že právnická osoba. (dále jen „banka“) uzavřela s žalovaným dne 19. 5. 2022 smlouvu o půjčce č. RČ (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 880 Kč vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 14,09 % p. a. a s dalšími poplatky. Žalovaný uhradil na předmětnou pohledávku celkem ve výši 25 191,97 Kč.
3. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Po provedení potřebných lustrací a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru, banka schválila žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně cituje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č. j. 5 Co 231/2020 -97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že „…stačilo přitom, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě“ a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020 -170, kdy se odvolací soud vyjádřil, že ačkoliv „žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti…nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu“.
4. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 3. 2024, a to s účinností ke dni 12. 3. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Vyrozumění o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno doporučeným dopisem dne 22. 3. 2024. V souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tato zásilka došla do dispozice žalovaného nejpozději 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 27. 3. 2024. Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu bylo žalovanému odesláno doporučeným dopisem dne 20. 11. 2023, což žalobce dokládá přehledem podacích čísel. V souladu s § 573 o. z. tato zásilka došla do dispozice žalovaného nejpozději 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 23. 11. 2023. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě byla žalovanému odeslána doporučeným dopisem dne 11. 6. 2024, což žalobce dokládá poštovním lístkem ze dne 12. 6. 2024. V souladu s § 573 o. z. tato zásilka došla do dispozice žalovaného nejpozději 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 17. 6. 2024.
5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
6. Z provedeného dokazování se podává:
i. Dne 19. 5. 2022 uzavřela banka s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal bance vrátit poskytnuté finanční prostředky v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 835 Kč se smluvním úrokem ve výši 39,90 % p. a. (prokázáno návrhem smlouvy o úvěru a dokumentem nazvaným „akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce“, návrhem na uzavření smlouvy o půjčce a výpisem z účtu žalovaného).
ii. Žalovaný po poskytnutí úvěru uhradil 25 191,97 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně).
iii. Smlouvou o postoupení pohledávek č. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno uzavřenou dne 6. 3. 2024 mezi bankou (jako postupitelem) a žalobkyní (jako postupníkem) si strany na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek dohodly postoupení pohledávek uvedených v příloze č. hodnota této smlouvy, přičemž pohledávka vůči žalovanému je uvedena pod bodem Anonymizováno Přílohy č. hodnotaAnonymizovánoke smlouvě o postoupení pohledávek (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek č. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno a její přílohou č. hodnota).
iv. Dopisem ze dne 20. 11. 2023 banka prohlásila úvěr za splatný a požadovala jeho uhrazení (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 20. 11. 2023).
v. Vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2024 měla banka informovat žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 22. 3. 2024 a přehledem podacích čísel ze dne 22. 3. 2024).
vi. Zástupce žalobkyně 12. 6. 2024 odeslal žalovanému výzvu, aby uhradil žalobkyni předmětný dluh (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 6. 2024 a podacím lístkem ze dne 12. 6. 2024).
vii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.
7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.
13. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:
i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.
v. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
14. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021 ).
15. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému 30 000 Kč. Žalobkyně proto byla povinna prokázat, že banka před uzavřením smlouvy podle citovaných ustanovení s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.
16. Žalobkyně uvedla, že banka ověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a nahlédnutím do veřejných registrů. Jelikož žalobkyně neuvedla, na základě jakých údajů získaných od žalovaného banka dospěla k závěru o jeho úvěruschopnosti a jakým způsobem tyto údaje ověřila, neunesla břemeno tvrzení o tom, že banka ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle tvrzení žalobkyně banka úvěruschopnost žalovaného prověřovala ve veřejných registrech. Ani k tomuto tvrzení neoznačila důkazy.
17. Žalobkyně cituje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020 -97, podle něhož „…stačilo přitom, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. K tomu soud uvádí, že samozřejmě postačuje, aby měl poskytovatel úvěru k dispozici listin y, jimiž věřitel ověřil úvěruschopnost úvěrovaného před poskytnutí úvěru, v soudním řízení však musí prokázat jednak, že tomu tak bylo a jednak jaké konkrétní informace z uvedených listin získal. Soud nepovažuje za dostatečný standard dokazování v tom směru, že by postačovalo prohlášení žalovaného při podpisu úvěru. Nepostačuje-li prohlášení žalovaného o svých údajích, nebude postačovat jeho prohlášení o předaných dokumentech. K tomu lze dodat, že ani takový dokument podepsaný žalovaným žalobkyně soudu nedoložila.
18. Jelikož banka neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Ostatní žalobkyní nárokované částky tak důvodné nejsou. Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 30 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Tak žalovaný částečně učinil, když uhradil celkem 25 191,97 Kč, čímž byl jeho dluh ponížen na 4 808,03 Kč, které soud žalobkyni přiznal.
19. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. § 573 se v projednávané věci neuplatní, neboť jeho hypotézou je prokázání doručení předmětné písemnosti. To žalobkyně neprokázala. Žalovaný tak byl vyzván k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do jeho dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měl žalovaný možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu –10. 8. 2024 (viz doručenka na čl. 18 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 13. 8. 2024 a od 14. 8. 2024 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 14. 8. 2024. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný v rozsahu vyšším než 50 %, a příslušela by mu tak náhrada části jeho nákladů řízení. Žádné náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb. ).