Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 84/2025-13

Zmenené rozhodnutím 64 Co 609/2025-21
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalované: [[Jméno žalované]], narozená [[rodné přijmení]] [[Datum narození žalované]] bytem [[Adresa žalované]] o zaplacení částky 35 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 8. 9. 2025, č. j. 19 C 84/2025-13 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, v části týkající se splatnosti pohledávky, mění tak, že žalovaná je povinna splnit uloženou povinnost formou stanovených splátek, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení třeba i jedné z nich. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 324 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované]

pro 35 500 Kč / úvěry

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč a částku 19 900 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 132,60 Kč za období od 28. 9. 2024 do 21. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 600 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 661,63 Kč za období od 6. 12. 2023 do 21. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč a částku 19 900 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci.II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 132,60 Kč za období od 28. 9. 2024 do 21. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 600 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 661,63 Kč za období od 6. 12. 2023 do 21. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 900 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 19 900 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 12. 2022, [číslo] částky 15 600 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 12. 2022, [číslo]. Podle v pořadí první smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 3 509 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 10 200 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 11 100 Kč. Podle v pořadí druhé smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 2 300 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 24 946 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 4 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 na žalobkyni.

2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle , , ve znění pozdějších předpisů.

4. Podle pokládá soud na základě listin předložených žalobkyně za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:

A) Smlouvou o úvěru ze dne 5. 12. 2022, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 3 509 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 10 200 Kč.

B) Smlouvou o úvěru ze dne 27. 12. 2022, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 2 300 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 24 946 Kč.

C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.

D) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.

E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila podle první v pořadí uvedené smlouvy částku 11 100 Kč a podle druhé v pořadí částku 4 400 Kč.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Nejprve soud posuzoval platnost smluv o úvěru. V daném případě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). V případě prvního úvěru právní předchůdce žalobkyně disponoval tvrzením žalované (viz zákaznická karta z 5. 12. 2025), že je svobodná, žije s rodiči, zdrojem příjmů je mateřská dovolená ve výši 9 625 Kč. Dále je uveden jako další příjem domácnosti částka 38 100 Kč, aniž by tento příjem byl ověřen, a výdaje ve výši 4 500 Kč, které neodpovídají obvyklým měsíčním výdajům. V případě druhého úvěru právní předchůdce žalobkyně disponoval tvrzením žalované (viz zákaznická karta z 27. 12. 2022), že je svobodná, žije s rodiči, zdrojem příjmů je mateřská dovolená ve výši 13 000 Kč. Dále je uveden jako další příjem domácnosti částka 41 500 Kč, aniž by tento příjem byl ověřen, a výdaje ve výši 4 500 Kč, které neodpovídají obvyklým měsíčním výdajům. Přitom mezi vyhotovením zákaznických karet uplynulo 22 dnů, byly vyhotoveny v jednom měsíci, ale liší se v příjmech žalované. Jelikož právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost neposuzoval v souladu s judikaturou a citovaným ustanovením zákona, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

7. Smlouvy o úvěru jsou neplatné také z dalšího důvodu. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srv. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133)). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srv. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181))“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jendotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. ), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

8. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzované smlouvy. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smluv činí 64,96 % a 141,97 %. Jednotlivá ujednání posuzovaných smluv přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle . Jedná se o smlouvy tzv.„ take it or leave“, t.j. žalovaná vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

9. Podle neplatných smluv jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že„ ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaná netvrdila a neprokazovala své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu ve splátkách. Při jejich výši soud uvažoval o tom, že původní úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně, a proto soud stanovil splátky nižší.

10. Protože žalovaná uhradila částku 11 100 Kč a 4 400 kč, ale byla jí poskytnuta částka 30 000 Kč a 20 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (30 000 Kč - 11 100 Kč a 20 000 Kč – 4 400 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 324 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 420 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 500 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.