Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 192/94

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. prosince 1994 ve věci ústavní stížnosti K.Z., zastoupené advokátem JUDr. K.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 1994, čj. -9,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, potvrzujícímu rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu L., ze dne 17. 11. 1993, čj. PÚR-1548/93/Ch, vyslovující, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí zapsaných v knihovní vložce č. 177 pozemkové knihy pro kat. úz. J., stěžovatelka, jež svůj restituční nárok uplatňuje podle zákona ČNR č. , přehlíží tu základní skutečnost, že původní vlastník nemovitostí A.H. nesplňuje základní restituční podmínku uvedenou v ustanovení citovaného zákona, totiž státní občanství České a Slovenské Federativní republiky, nyní státní občanství České republiky, a to v době jeho úmrtí. Na tuto skutečnost je zcela správně poukázáno v obou napadených rozhodnutích a sotva ji lze zpochybňovat tvrzením, že stěžovatelka nabyla zpět československé občanství, a že je proto nerozhodné, zda původní vlastník toto občanství nabyl zpět, či nikoliv, stejně jako ani tvrzením, že základním úmyslem zákonodárce při vydávání zákona ČNR č. , kterým se upravují některé otázky související se , o úpravě vlastnicích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění bylo zmírnit následky některých majetkových křivd spáchaných režimem v Československé republice v letech 1945 - 1948, a to především na osobách německé, či maďarské národnosti. Na nezbytnost splnění uvedené základní podmínky je zcela správně poukázáno v obou napadených rozhodnutích, stejně jako na to, že právě z tohoto důvodu nemůže stěžovatelka úspěšně uplatňovat restituční nárok, i když sama trvale žije v České republice a má státní občanství České republiky. Zmírnění následků některých dalších majetkových křivd, vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů na území České republiky při provádění některých ustanovení , o úpravě vlastnicích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění , o němž je řeč v ustanovení zákona ČNR č. , třeba spatřovat právě v tom, že umožňuje vracení majetku za dále stanovených podmínek i v případech, kdy došlo k jeho konfiskaci podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., nicméně při splnění již uvedené základní podmínky.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 13. prosince 1994

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj