Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 5/94

Ústavní soud České republiky

rozhodl v plénu ve věci

navrhovatele - skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky o návrhu na zrušení § 9 a § 9a zákona

č. , o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č.

, jakož i bodu 198. , kterým se

mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním

(trestní řád), t a k t o :

Zrušují se ustanovení a , o výkonutrestu odnětí svobody, ve znění a ustanovení bodu 198. , kterým se měnía doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním(trestní řád), a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.Současně pozbývají platnosti ustanovení a hlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. dubna 1994 č. , kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody,a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

O d ů v o d n ě n í

I.

Dne 23. února 1994 podala skupina 44 poslanců Poslanecké

sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení ustanovení

a , o výkonu trestu odnětí svobody,

ve znění , která upravují podmínky, jakož

i řízení o přeřazování odsouzených z jednoho typu věznice do

druhého. Skupina poslanců tvrdí, že se novela zákona o výkonu

trestu odnětí svobody č. , tím že svěřila toto řízení

řediteli věznice a přezkum jeho správního rozhodnutí okresním

soudům, dostala do rozporu s y, jakož

i s d (dále jen " ").

Navrhovatel vytýká nové právní úpravě, že přenáší výkon

státní moci, příslušející jen soudům, na orgány výkonné moci

a umožňuje jim tak rozhodovat o omezování nedotknutelnosti osoby

odsouzených.

Dále namítá, že novela připouští, aby se rozhodnutími

správních orgánů, na které se však v těchto případech nevztahuje

, rušila právní moc a vykonatelnost rozsudků o zařazení

odsouzených do jednotlivých typů věznic. Konečně zdůrazňuje, že se

takto ruší odsouzeným práva, která jinak mají ve správním řízení,

jakož i právo na to, aby pouze jejich zákonný soudce v prvním

a druhém stupni rozhodoval o způsobu výkonu trestu odnětí svobody

uloženého jim soudem.

V průběhu řízení před Ústavním soudem rozšířil zástupce

navrhovatelů ve smyslu ust. , o Ústavním

soudu, a , ve znění pozdějších

novel ( ), původní návrh, a sice tak, aby spolu s uvedenými

ustanoveními novelizovaného zákona o výkonu trestu odnětí svobody

bylo také zrušeno ustanovení , kterým se

mění a doplňuje trestní řád, v části, kterou byl zrušen dřívější

§ 324 tr. ř. Podle tohoto ustanovení rozhodoval o změně způsobu

výkonu trestu, tedy i o přeřazování, okresní soud. Jako

alternativu navrhl, aby Ústavní soud odložil na přiměřenou dobu

vykonatelnost svého nálezu o zrušení § 9 a § 9a novelizovaného

zákona o výkonu trestu odnětí svobody a poskytl tak zákonodárnému

sboru čas na příslušnou novelizaci trestního řádu.

Rozšíření návrhu o požadované zrušení bodu 198 zákona č.

je věcně spojeno s návrhem na zrušení a

, o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění

do té míry, že dodatečný souhlas 45

poslanců s tímto rozšířením lze důvodně předpokládat. Proto

Ústavní soud v daném případě tyto podpisy znovu nepožadoval (§ 64

odst. 6 , o Ústavním soudu). Pokud by

takováto přímá věcná vazba nebyla dána, bylo by naopak nutné

postupovat ve smyslu naposledy citovaného zákonného ustanovení.

Podle tvrzení navrhovatelů se novelizovaná právní úprava

výkonu trestu odnětí svobody i trestního řízení dostává do rozporu

s ustanovením a 40 y, podle nichž jedině soud

rozhoduje o trestu a jiných újmách na právech, které lze uložit za

spáchání trestného činu. Rozpor je dále spatřován s ustanoveními

y, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému

zákonnému soudci. Napadená ustanovení novely zákona o výkonu

trestu odnětí svobody, jakož i zrušovací ustanovení novely

trestního řádu, jsou konečně v rozporu s ustanovením čl. 2, čl.

4 a y, která nepřipouštějí, aby orgány

výkonné moci vykonávaly působnost náležející soudní moci.

II.

Návrh na zrušení ustanovení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm.

a) y podala skupina 45 poslanců Parlamentu (

písm. b) , o Ústavním soudu), kteří ze svých

řad pověřili zastupováním v řízení před Ústavním soudem JUDr.

J. O.. Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhu

( , o Ústavním soudu), ani pro

zastavení řízení ( , o Ústavním soudu),

byl návrh v souladu s ustanovením ,

o Ústavním soudu, zaslán Parlamentu České republiky s výzvou

k vyjádření.

III.

Parlament České republiky, jako účastník řízení, ve svém

vyjádření, které podepsal místopředseda Poslanecké sněmovny Ing.

J. K., uvedl, že smyslem přijaté právní úpravy, podle důvodové

zprávy, bylo to, že právní úprava, podle níž o zařazení

odsouzeného do určitého typu u pro prakticky celý výkon

trestu rozhodoval soud rozsudkem, se neosvědčila jako adekvátní

a pružná. Soud v této fázi nemohl s určitou mírou pravděpodobnosti

odhadnout, jak se odsouzený v podmínkách výkonu trestu bude chovat

a jak bude přijímat nebo naopak odmítat resocializační programy.

Proto byla navržena úprava, která zajistí potřebnou prostupnost

mezi jednotlivými typy věznic a zároveň umožní, aby odsouzený,

jehož postavení ve výkonu trestu bylo rozhodnutím ředitele věznice

zhoršeno, se domáhal soudní ochrany. Odsouzený ve výkonu trestu

tedy nebyl zbaven soudní ochrany a má vždy možnost, pokud

s rozhodnutím nesouhlasí, požádat nezávislý soud o soudní

přezkoumání rozhodnutí ředitele věznice. V závěru vyjádření

k návrhu Parlament České republiky napsal, že je na Ústavním

soudu, aby v rámci dělby moci mezi mocemi zákonodárnou, výkonnou

a soudní posoudil, zda napadená ustanovení novely zákona o výkonu

trestu odnětí svobody jsou v souladu s naším právním řádem a vydal

příslušné rozhodnutí.

V návaznosti na rozšíření návrhu, přednesené v průběhu řízení

před Ústavním soudem zástupcem navrhovatelů, jemuž byl přítomen

zástupce účastníka - místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky, sdělil zástupce účastníka, že nemá žádné návrhy

na doplnění dokazování, a že setrvává na svém stanovisku.

IV.

Podle ustanovení ,

o Ústavním soudu, Ústavní soud v první řadě zjišťoval, zda právní

normy jejichž protiústavnost navrhovatel namítá, byly přijaty

a vydány v mezích u stanovené kompetence a ústavně

předepsaným způsobem.

Ze zprávy Parlamentu České republiky, odvolávající se na

stenografický záznam o schůzi Poslanecké sněmovny, sněmovního

tisku č. 536 a Sbírky zákonů České republiky bylo zjištěno, že

novelizaci zákona o výkonu trestu odnětí svobody navrhla vláda

České republiky, která tak využila svého práva na zákonodárnou

iniciativu podle y. Zákon byl přijat

Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky podle čl. 15

odst. 1 a věta třetí y. Kvora předepsaná

ustanoveními a 2 y byla dodržena, ježto schůze

Poslanecké sněmovny dne 10. listopadu 1993 se zúčastnilo 158

poslanců, z nichž pro přijetí zákona hlasovalo 117 poslanců, proti

se vyslovilo 11 poslanců a 30 poslanců se hlasování zdrželo.

Ústavně předepsaný způsob přijetí zákona byl tedy splněn, stejně

jako jeho vydání, neboť byl podepsán předsedou Poslanecké

sněmovny, presidentem republiky a předsedou vlády ( y)

a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů ( y, zákona ČNR č.

, o Sbírce zákonů České republiky), v částce 74 ročník

1993, rozeslané dne 10. prosince 1993. Tímto dnem nabyl zákon č.

, kterým se mění a doplňuje ,

o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákonů č. ,

č. , č. a č. platnosti

a účinným se stal podle svého článku IV dne 1. ledna 1994.

Ze stenografického záznamu o schůzi Poslanecké sněmovny,

sněmovního tisku č. 535, 536 a Sbírky zákonů bylo dále zjištěno,

že novelizaci zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

(trestní řád), č. , navrhla vláda České republiky,

využívajíc tak svého práva zákonodárné iniciativy ve smyslu čl.

41 odst. 2 y. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou

Parlamentu České republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst.

2 věta třetí y. Kvora požadovaná ustanoveními odst.

1 a 2 y byla dodržena, neboť schůze Poslanecké sněmovny dne

10. listopadu 1993 se zúčastnilo 155 poslanců, z nichž pro přijetí

zákona hlasovali 104 poslanci, proti se vyslovilo 10 poslanců

a 41 poslanec se hlasování zdržel. u předepsaný způsob

přijetí i tohoto zákona byl proto splněn, rovněž tak i jeho

vydání, neboť byl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny,

prezidentem republiky, jakož i předsedou vlády ( y)

a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů ( y, zákona ČNR č.

, o Sbírce zákonů České republiky), v částce 74 ročník

1993, rozeslané dne 10. prosince 1993. Tímto dnem nabyl zákon č.

, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb.,

o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č.

, č. , č. , č. , č.

, č. , č. , č. , č.

, č. , č. , č.

platnosti. Účinným se stal ve smyslu svého čl. VI dne 1. ledna

1994.

V.

a) Poté Ústavní soud přezkoumal, jak mu to ukládá ustanovení

, o Ústavním soudu, obsah

napadených ustanovení novelizovaného zákona o výkonu trestu odnětí

svobody, jakož i novelizovaného trestního řádu, a to z hlediska

jejich souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle

y.

Napadená ustanovení § 9 a § 9a novelizovaného zákona o výkonu

trestu odnětí svobody jsou v rozporu především s y.

Jde o to, že újmy na právech, které postihují odsouzeného

v důsledku přeřazení do přísnějšího typu věznice, mají sice oporu

v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody a v prováděcím předpise

k němu (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , jíž

se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody), ovšem v důsledku

novely č. , která je rozporná s u a u

v dalších směrech, tyto újmy postihují odsouzeného rovněž

neústavním způsobem.

Rozpor napadených ustanovení novely zákona o výkonu trestu

odnětí svobody třeba konstatovat i ve vztahu k y.

Rozhodování o přeřazování odsouzeného z jednoho typu věznice do

druhého, bez ohledu na přísnost jejich režimu, je rozhodováním

o trestu za trestný čin, což svěřuje výlučně do pravomoci

soudu, v žádném případě správnímu orgánu.

Pro posouzení souladu, či nesouladu § 9 a § 9a novely zákona

o výkonu trestu odnětí svobody s y je

důležitým pojmem pojem "rozhodování soudu o trestu". S odvoláním

na ustanovení § 122 odst. 1 tr.ř., odsuzující rozsudek musí

obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle

nichž byl trest vyměřen. Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí

svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto

trestu (§ 39a, § 81 tr. zák.). Z uvedeného plyne, že rozhodováním

o trestu je jednak rozhodnutí o druhu a výměře trestu, jednak

rozhodnutí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, což ve smyslu

§ 39a odst. 2 tr. zák. znamená rozhodnutí soudu o zařazení

pachatele do určitého typu věznice. Bude-li se toto rozhodnutí,

o němž se zmiňuje § 122 odst. 1 tr.ř. v závorce (§ 39a, § 81

tr. zák.) považovat za původní rozhodnutí o trestu, potom

rozhodnutí o přeřazení z jednoho typu věznice do druhého je možné

považovat za rozhodnutí odvozené, i když se o něm citovaný § 122

odst. 1 tr. ř. výslovně nezmiňuje.

Z faktu, že rozhodnutí o přeřazení odsouzeného je rozhodnutím

odvozeným, nelze bez dalšího dovodit možnost, aby bylo svěřeno

jinému orgánu než soudnímu. Tento jeho odvozený charakter z něj

nečiní rozhodnutí zcela jiné povahy, než je původní rozhodnutí

o zařazení odsouzeného do typu věznice. Ústavní soud je toho

názoru, že je tomu právě naopak. Jak rozhodnutí původní, tak

odvozené, ve výše uvedeném smyslu, jsou rozhodnutími o trestu.

Argumentem podporujícím tento závěr by mohl být i obsah novelou

zrušeného a výrokem dnešního nálezu rehabilitovaného ustanovení

§ 324 tr. ř., podle jehož odstavce 1. o změně způsobu výkonu trestu

odnětí svobody, čímž se rozumělo zejm. přeřazování odsouzeného

z jedné nápravně výchovné skupiny do druhé, rozhodoval okresní

soud.

Věc lze nahlížet i následujícím způsobem, jenž vede ke

stejným závěrům.

Ve svém pojmovém a obsahovém smyslu má kategorie trestu nejen

svou kvantitativní, časovou dimenzi, ale také svou dimenzi

kvalitativní, vypovídající o tom, v jakém rozsahu a jakým způsobem

je zasažena lidská svoboda a důstojnost. Spojitost naznačených

dimenzí je vyjádřena i zákonným požadavkem, že pokud je uložen

nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat i výrok

o způsobu výkonu tohoto trestu (§ 122 odst. 1 tr. ř.). Také tento

výrok je tedy ve své podstatě výrokem o trestu, přiřazujícím

k jeho kvantitativní dimenzi i dimenzi kvalitativní. Tato

interpretace má oporu i v chápání lidských práv a svobod, neboť

zde nejde jen o délku trestu, ale i o jeho vztah k mezím těchto

práv a svobod a intenzitě zásahu do práv a svobod.

Neústavnost § 9 a § 9a odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí

svobody v novelizovaném znění ( ) nemůže podle

názoru Ústavního soudu zhojit ani obsah ustanovení § 9a odst. 2

citovaného zákona, to v relaci k y.

Podle naposledy citovaného zákonného ustanovení - § 9a odst.

2 - proti rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším režimem

může odsouzený do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného

vyhotovení podat odvolání k okresnímu soudu, v jehož obvodu je

věznice, jejíž ředitel o přeřazení rozhodl. Odvolání nemá odkladný

účinek. Na řízení před soudem se vztahuje zvláštní předpis. Tímto

předpisem je ( v novelizovaném

znění, konkrétně jeho ustanovení § 250 písm. l až § 250 písm. s.,

upravující rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím

správních orgánů.)

Jak již uvedeno, rozhodování o trestu soudem už jako soudem

prvostupňovým, zahrnuje rozhodnutí o jeho druhu, výměře a způsobu

výkonu, byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

Naproti tomu rozhodnutí ve smyslu § 9a odst. 2 novelizovaného

zákona o výkonu trestu odnětí svobody a § až 250s je

rozhodnutím pouze opravné instance, proti němuž nejsou přípustné

další opravné prostředky ( ). Jinak řečeno,

soud se k rozhodování o způsobu výkonu trestu odnětí svobody podle

§ 9a odst. 2 novelizovaného zákona o výkonu trestu odnětí svobody

a podle dostává nejdříve a výlučně jen jako soud druhého

stupně. Tím je podstatně ztížena možnost obrany odsouzeného proti

rozhodnutí o přeřazení, to na rozdíl od dřívější úpravy dané v §

324 odst. 3 tr.ř., podle níž proti rozhodnutí o změně způsobu

výkonu trestu, tzn. i o přeřazení, byla přípustná stížnost, jež

měla odkladný účinek. O této povaze a dopadech odnětí svobody nyní

zrušované právní úpravy v § 9a odst. 2 zákona o výkonu trestu

odnětí svobody ve znění novely č. , posuzované z výše

uvedeného hlediska, svědčí do jisté míry i konkrétní údaje

o počtech přeřazení odsouzených do věznic s přísnějším režimem. Ze

zprávy Ministerstva spravedlnosti České republiky, zahrnující

období od 1. 1. 1994 do 31. 10. 1994, plyne, že o přeřazení

odsouzených do věznice s přísnějším režimem bylo rozhodnuto celkem

ve 162 případech. Proti těmto rozhodnutím podali odsouzení opravný

prostředek k okresnímu soudu podle § 250 písm. l až § 250 písm.

s celkem v deseti případech. Ve čtyřech z nich bylo

rozhodnuto o jejich zamítnutí, v jednom případě bylo řízení

zastaveno, v jednom odročeno a ve zbývajících čtyřech případech

nebylo k datu podání zprávy (17. 11. 1994) dosud rozhodnuto.

Souhrnně vyjádřeno, je-li ústavním přeřazování odsouzených

pouze na základě rozhodnutí soudu již jako soudu prvého stupně,

nemůže být nedostatek takovéhoto rozhodování nahrazen soudním

rozhodnutím, které je pouhým přezkumem prvostupňového rozhodnutí

správního orgánu, to v rámci rozhodování o opravných prostředcích

proti jejich rozhodnutím.

Svěřením rozhodování o přeřazení odsouzeného z jednoho typu

věznice do druhého řediteli této věznice byla otázka rozhodování

o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, resp. jeho změně, odejmuta

soudu a svěřena administrativnímu orgánu. Tím zároveň došlo

k tomu, že odsouzený byl v dané otázce, dosud rozhodované soudem,

tomuto soudu, resp. svému zákonnému soudci, odňat. Ustanovení

§ 9 a § 9a novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jsou tak

v rozporu s y.

Nakolik lze státní moc ve formě moci trestní, tj. výkon

trestu odnětí svobody, včetně změn způsobu tohoto výkonu,

uplatňovat jen v mezích a způsoby, které stanoví zákon, natolik

musí však jít jen o zákon, který není protiústavní. Novela zákona

o výkonu trestu odnětí svobody č. ovšem takové

rozpory vykazuje, jak dovozeno shora, v důsledku čehož jsou její

ustanovení § 9 a § 9a rozporná i s ustanovením čl. 2 odst. 3

ČR.

Tím, že napadená ustanovení novely zákona o výkonu trestu

odnětí svobody znamenají ve svém důsledku odnětí odsouzeného

v otázce přeřazování v průběhu výkonu trestu jeho zákonnému soudci

(viz rozpor s y), dochází tak k tomu, že

základní právo a svoboda odsouzeného, tj. osobní svoboda (čl. 8

odst. 1 y) se odnímá z ochrany soudní moci, což porušuje čl.

4 y ČR. Z uvedeného plyne neústavnost napadených ,

novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody č.

Neústavnost citovaných ustanovení zmíněné novely zákona

o výkonu trestu odnětí svobody, pokud je spatřována navrhovateli

v jejich rozporu s y ČR je odůvodnitelná stejným

způsobem, jako v případě kolize napadených ustanovení s čl. 40

odst. 1 y. Podle obou ustanovení totiž jen soud rozhoduje

o vině a trestu za trestné činy. Nikoliv tedy správní orgán, byť

by šlo v dané věci jen o otázku rozhodování o trestu.

Vzhledem k tomu, že byl z uvedených důvodů ve smyslu § 70

odst. 1 , o Ústavním soudu, shledán rozpor

mezi ustanoveními a , o výkonu

trestu odnětí svobody, ve znění na straně

jedné a citovanými články y, jakož i y

na straně druhé, rozhodl Ústavní soud o zrušení těchto zákonných

ustanovení, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

b) Přestože navrhovatel upozornil pouze na rozpor citovaných

ustanovení novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody č.

, jakož i novely trestního řádu č.

s vnitrostátními ústavněprávními předpisy, Ústavní soud, jsa vázán

toliko petitem návrhu, nikoliv jeho odůvodněním, se z úřední

povinnosti, ve smyslu ustanovení

Sb., o Ústavním soudu, zabýval také otázkou souladu napadených

právních předpisů s mezinárodními smlouvami o lidských právech

a základních svobodách, jež byly ratifikovány a vyhlášeny, pokud

je jimi Česká republika vázána ( y). V tomto směru však

žádné rozpory nezjistil.

Mimo rámec tohoto zkoumání zůstávají Minimální standardní

pravidla pro zacházení s uvězněnými osobami, schválená

Hospodářskou a sociální radou OSN rezolucemi č. 663 C (XXXIV) a č.

2076 (LXII), jakož i Evropská vězeňská pravidla mající povahu

doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (87) 3 členským

státům. Žádný z těchto dokumentů nemá totiž charakter mezinárodní

smlouvy ve smyslu y.

IV.

Jelikož k , o výkonu trestu odnětí

svobody, ve znění , byl vydán prováděcí

předpis, a sice vyhl. MS č. , kterou se vydává řád

výkonu trestu odnětí svobody, bylo třeba v nálezu, podle § 70

odst. 3 , o Ústavním soudu, též vyslovit

ztrátu platnosti jejích ustanovení, a to § 11 písm.a) a §§ 13,

14, neboť ta svým obsahem navazují na zrušená ustanovení § 9 a §

9a , o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. 11. 1994