Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 700/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele D. R., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 7. února 2022 a rozhodnutí ředitele vazební věznice Praha-Pankrác č. j. VS-207849-2/ČJ-2021-800240-VD ze dne 8. prosince 2021, spojené s návrhem na přednostní projednání věci a na zrušení částí zákonů č. , č. a a č. , za účasti Obvodního soudu v Praze 4 a ředitele Vazební věznice Praha-Pankrác, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy k ní připojené se odmítají.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ředitele vazební věznice Praha-Pankrác (dále jen "ředitel") byl stěžovatel umístěn ve věznici s ostrahou do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "Soud") návrh stěžovatele na změnu umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá zařazení do nesprávného typu věznice v důsledku nesprávné aplikace pozdější (přísnější) právní úpravy.

3. Stěžovatel uvádí, že Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudkem č. j. -3686 ze dne 10. ledna 2007 zmírnil jeho trest z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") č. j. -3379 ze dne 23. května 2006 a pro drogovou trestnou činnost [§ 187 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona] mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, k jehož výkonu jej podle § 39a trestního zákona zařadil do věznice s dozorem. Stěžovatel do výkonu trestu odnětí svobody nenastoupil, ale byl do něj dodán až koncem roku 2021 (po patnácti letech). Ředitel jej na základě doporučení odborné komise umístil do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení.

4. Stěžovatel má za to, že rozhodnutí ředitele není správné a poukazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. listopadu 1994 (N 59/2 SbNU 155; č. 8/1995 Sb.), jímž byla zrušena tehdy účinná právní úprava opravňující ředitele věznice (správní orgán) přeřazovat vězně do jiného (přísnějšího) typu věznice, neboť takové rozhodnutí přísluší soudu, a jde tak o porušení práva na zákonného soudce. Podle stěžovatele, byl-li rozhodnutím ředitele zařazen do přísnějšího typu věznice, jde o shodný protiústavní postup. Stěžovatel rovněž zpochybňuje doporučení odborné komise; nikdo s ním nehovořil ani jej neviděl a ředitel rozhodl formalisticky jen na základě rozsudku soudu prvního stupně. Podle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v a 4, a 2, a a 6 d (dále jen " "), v a y, a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Vězeňské službě k novému rozhodnutí.

5. S ohledem na okolnosti souzené věci stěžovatel navrhuje projednání své věci mimo pořadí podle . Dále navrhuje zrušit některá slova z části čl. IV (přechodných ustanovení) , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen " "), případně v potřebném rozsahu zrušit i související části, týkají-li se uvedené problematiky (blíže nespecifikováno) , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a č. , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

6. Pro posouzení ústavní stížnosti je podstatná geneze právní úpravy: Podle § 39a odst. 1 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.), účinného v době odsouzení stěžovatele, byl výkonu trestu odnětí svobody rozdělen do čtyř typů věznic (s dohledem, dozorem, ostrahou a se zvýšenou ostrahou). Dříve, než byl stěžovatel dodán do výkonu trestu odnětí svobody, byl trestní zákon s účinností od 1. ledna 2010 nahrazen (č. ), v němž bylo původně rozdělení věznic shodné, avšak od 1. října 2017 (novela ) bylo změněno a byla vytvořena nová diferenciace na věznici s ostrahou a se zvýšenou ostrahou ( v účinném znění). Současně bylo vytvořeno vnitřní členění věznice s ostrahou ( ) na oddělení s nízkým, středním a vysokým stupněm zabezpečení; současně bylo v části IV. (Přechodná ustanovení) stanoveno, do kterého stupně zabezpečení mají být zařazeny osoby odsouzené podle předchozího členění věznic.

7. Podle právní úpravy účinné ke dni dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody umístil ředitel stěžovatele podle do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení, a to s odkazem na doporučení odborné komise ( ).

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y); není další instancí povolanou k posouzení zákonnosti vydaných rozhodnutí. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení obecných soudů, narušujících ústavně zaručená základní práva, která by vykazovala znaky svévole.

9. V části IV. (přechodných ustanovení) (tučně vyznačená slova navrhuje stěžovatel zrušit) je uvedeno: "Odsouzení zařazení k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem za nedbalostní trestné činy se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považují za umístěné do oddělení s nízkým stupněm zabezpečení, odsouzení zařazení k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem za jiné než nedbalostní trestné činy za umístěné do oddělení se středním stupněm zabezpečení a odsouzení zařazení k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem a do věznice s ostrahou za umístěné do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení, nestanoví-li Vězeňská služba jinak.". Z citace je zřejmé, že byl-li stěžovateli i po zmírnění odvolacím soudem uložen výkon trestu odnětí svobody ve věznici s dozorem, pak i bez ohledu na výši trestu měl k jeho výkonu nastoupit do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení.

10. Odvolává-li se stěžovatel na nález

sp. zn.

, je nutno poukázat na fakt, že zmíněný nález se týkal změny typu věznice, nikoliv zařazení vězně podle vnitřního členění věznice. Přeřazení do jiného typu věznice je nadále svěřeno obecným soudům ( , ), naopak k posouzení míry vnitřního i vnějšího rizika a s tím spojenému přeřazování v rámci vnitřního členění věznice, je povolána odborná komise, k jejímuž závěru přihlédne ředitel věznice ( ).

11. Přestože odůvodnění rozhodnutí ředitele nebylo formulováno zcela přiléhavě (odkaz na zrušený rozsudek nalézacího soudu, namísto na rozsudek soudu odvolacího, a na , namísto na část IV. ), lze je považovat za správné a odpovídající právní úpravě - nejde o rozhodnutí hrubě nepřiléhavé ani o projev libovůle. Dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody patnáct let po právní moci odsuzujícího rozsudku, více jak čtyři roky po změně diferenciace a vnitřního členění věznic, jistě není obvyklým případem, což souvisí i se sdělením stěžovatele o přípravě návrhu na rozhodnutí o promlčení výkonu trestu.

12. Podle y (obdobně y) lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Zařazení stěžovatele do oddělení s vysokým stupněm zabezpečení věznice s ostrahou zohledňovalo typ věznice, o němž rozhodl odvolací soud (dozor), a odpovídalo i přechodným ustanovením v části IV. Ředitel nemohl, aniž by postupoval v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, vydat jiné rozhodnutí, než které odpovídá zákonné úpravě. Z dodržení zákonem stanoveného postupu nelze vyvodit porušení práv stěžovatele jen proto, že s ním nesouhlasí; povinnosti byly uloženy v souladu se zákonem a při aplikaci byla šetřena jejich podstata a smysl ( a 4 y). Ke zbavení osobní svobody ( a 2 y) zjevně došlo na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu ( y), tedy zákonným způsobem, odpovídajícím požadavku, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit ( y). Stěžovatel byl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody v oddělení s vysokým stupněm zabezpečení věznice s ostrahou na základě přechodných ustanovení , která jsou zákonodárcem stanovenou "převodní tabulkou" mezi předchozí a nynější právní úpravou; nejde o alternativu s možností volby ani o uložení trestu podle přísnější pozdější právní úpravy ( y).

13. Právo na přístup k soudu (příslušnému orgánu veřejné moci) zakotvený v y, obdobně jako právo na spravedlivý proces ( Úmluvy), představuje záruku, že ve věci účastníka řízení bude rozhodovat příslušný orgán (soud) podle předem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo.

14. Ústavní soud nezjistil, že by byl stěžovatel zkrácen ve svých základních právech, jak v ústavní stížnosti namítal, a proto odmítl ústavní stížnost podle § 43

odst. 2 písm. a) , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný.

15. Společně s ústavní stížnosti může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti ( ). Osud návrhu sdílí osud ústavní stížnosti - je-li ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, je nutno odmítnout i návrh k ní připojený.

16. Ústavní soud o žádosti o přednostní projednání nerozhodoval, neboť návrhu fakticky vyhověl, a rozhodl o ústavní stížnost bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu