Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
26687.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 147/94
Ústavní soud
rozhodl v senátě v právní věci o ústavní
stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10.
1994 čj. 21C 24/94 -5 ve spojení s rozhodnutím Okresní volební
komise v Mladé Boleslavi ze dne 4. 10. 1994 čj. 1/94 a rozhodnutím
Místní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 30. 9. 1994, za
účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Okresní
volební komise v Mladé Boleslavi jako vedlejšího účastníka řízení,
t a k t o :
Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10.října 1994 čj. 21C 24/94 -5 ve spojení s rozhodnutím Okresnívolební komise v Mladé Boleslavi ze dne 4. 10. 1994 čj. 1/94a rozhodnutím Místní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 30.9. 1994 se z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelé jakožto kandidáti odmítnuté kandidátní listin y
pro volby ve dnech 18. a 19. 11. 1994 do Městského zastupitelstva
v Mladé Boleslavi ve své ústavní stížnosti namítali nedostatky
v postupu všech orgánů, které se podílely na vydání odmítavých
rozhodnutí s tím, že tyto nedostatky vedly k porušení jejich
ústavou zaručeného práva, upraveného v čl. 21 Listin y základních
práv a svobod (dále jen Listin Listina ), tj. práva mít za rovných
podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím a dále práva
upraveného v čl. 22 Listin y. Konkrétně rozhodnutí místní volební
komise vytýkali, že požadovala za nezbytné, aby podmínky nabytí
pasivního volebního práva byly beze zbytku splněny již v den
předložení kandidátních listin, ačkoliv ustanovení o aktivním
volebním právu je v zákoně konstruováno tak, že podmínky jeho
nabytí musí být splněny až ke dni voleb. Důvodem pro vydání
rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listin y byl přitom formální
nedostatek v uvedení povinných dat, která neodpovídala stavu
současnému, ale stavu předpokládanému ke dni voleb. Dále nebylo
vzato v úvahu, že tento stav vznikl dvaapůl roku trvajícím
dědickým řízením, jehož výsledku je z hlediska vyznačení trvalého
pobytu dle zák. č. 135/1982 Sb. třeba. Navíc místní volební komise
k možné úpravě kandidátní listin y tak, aby odpovídala stavu ke dni
voleb a respektovala současný stav, své stanovisko neposkytla.
Další pochybení spatřovali ve skutečnosti, že důvodem pro
odmítnutí kandidátní listin y se stala i nesrovnalost v uvedení
křestních jmen jednoho z kandidátů, aniž by tento nedostatek byl
vůbec vytknut. Tytéž nesprávnosti pak navrhovatelé vytýkali
i rozhodnutí okresní volební komise, zatímco pokud jde o Krajský
soud v Praze, namítali, že tento si nevyžádal důkazní materiály,
ačkoliv mohl, s tím, že navrhovatel je neměl k dispozici
z časových důvodů. Navíc rozhodnutí Krajského soudu v Praze dále
navrhovatelé vytýkali, že se pouští do spekulativních úvah
o nesplnitelnosti podmínky trvalého bydliště kandidáta, ačkoliv se
sám k naplnění této otázky, tj. vyslovení jasného stanoviska, zda
tato podmínka musí být splněna v den předložení volební listin y
nebo zda postačí, bude-li splněna do dne konání voleb, vyhýbá.
Dále v odůvodnění svého návrhu rekapitulovali navrhovatelé věc
z hlediska skutkového tak, že místní sdružení ODS podalo 13. 9.
1994 kandidátní listin u pro volby do Městského zastupitelstva
v Mladé Boleslavi. Místní volební komise konstatovala nedostatky
této kandidátní listin y a předložila ji ODS zpět k odstranění
nedostatků dopisem ze dne 23. 9. 1994. Zmocněnec ODS opravil
nesprávné údaje přípisem z 28. 9. 1994, přičemž ponechal
u kandidáta ing. V. K. V., CSc. údaj o předpokládaném trvalém
bydlišti ve dnech konání voleb. Dále navrhovatelé poukázali na
skutečnost, že zmocněnec ODS navrhl odvolání nebo vyškrtnutí
tohoto kandidáta sporného jak z hlediska trvalého pobytu, tak
jména z kandidátní listin y. Odvolání kandidáta však nebylo místní
volební komisí provedeno s poukazem na prošlou lhůtu k opravě
kandidátních listin, neboť zasedání místní volební komise se
konalo 49. den před konáním voleb.
Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého
rozhodnutí.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele a za použití § 63
zák. č. 182/1993 Sb. a § 41 odst. 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že
z obsahu návrhu, zejména z údajů pod bodem III lze dovodit, že
ústavní stížnost směřuje proti všem rozhodnutím, tedy i rozhodnutí
krajského soudu, jež mělo být správně v petitu jako konečné
rozhodnutí uvedeno (srov. § 72 zejm. odstavec 2 zák. č. 182/1993
Sb.). Stejně tak nejsa vázán důvody stížnosti, Ústavní soud
především zkoumal, zda navrhovatelé, jakožto fyzické osoby, jsou
oprávněné domáhat se ochrany u Ústavního soudu.
Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. je
ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že
pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením
nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně
zaručené základní právo nebo svoboda.
Dle ustanovení § 28 odst. 3 věta prvá zák. č. 152/1994 Sb.
proti rozhodnutí místní volební komise o odmítnutí kandidátní
listiny podle odst. 1 nebo o škrtnutí kandidáta na kandidátní
listině podle odst. 2 může volební strana, u rozhodnutí o škrtnutí
kandidáta rovněž tento kandidát, podat do 24 hodin po doručení
rozhodnutí odvolání k okresní volební komisi, v územně členěných
statutárních městech a v hlavním městě Praze k městské volební
komisi.
Dle ustanovení § 200 k odst. 1 písm. a) o.s.ř. , jestliže
volební komise, příslušná podle zvláštního zákona vydat konečné
rozhodnutí, rozhodla o odmítnutí kandidátní listin y pro volby do
zastupitelstva v obci, může se volební strana obrátit na soud
s návrhem na vydání rozhodnutí o zaregistrování této kandidátní
listiny .
Dle ustanovení § 200 k odst. 1 písm. b) o.s.ř. , jestliže
volební komise, příslušná podle zvláštního zákona vydat konečné
rozhodnutí, rozhodla o škrtnutí na kandidátní listin ě pro volby do
zastupitelstva v obci, může se volební strana jakož i kandidát
obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí o ponechání
kandidáta na kandidátní listin ě.
Dle čl. 1 věty prvé Listin y lidé jsou svobodní a rovní
v důstojnosti i v právech.
Dle čl. 21 odst. 1 Listin y občané mají právo podílet se na
správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Dle čl. 21 odst. 4 Listin y občané mají za rovných podmínek
přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Dle čl. 22 Listin y zákonná úprava všech politických práv
a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat
svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Dle čl. 36 odst. 1 Listin y každý se může domáhat stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve
stanovených případech i jiného orgánu.
V projednávané věci proběhlo řízení o odmítnutí kandidátní
listiny dle zák. č. 152/1994 Sb. a dle § 200 k; § 200 l o.s.ř.
Účastníkem těchto řízení byla pouze volební strana, jak vyplývá
z ustanovení § 28 odst. 3 zák. č. 152/1994 Sb. a z ustanovení §
200 k odst. 1 písm. a) o.s.ř. a nikoliv jednotliví kandidáti jako
fyzické osoby. Ústavnímu soudu se však nabízela otázka
i z pohledu, zda stěžovatelé právě jako fyzické osoby nejsou
účastníky řízení proto, že šlo o jiný zásah orgánů veřejné moci
dle § 72 zák. č. 182/1993 Sb. O tento případ ale nejde právě
proto, že řízení o těchto otázkách je upraveno zvláštním předpisem
(zák. č. 152/1994 Sb. ), kdy fyzická osoba je účastníkem řízení,
jen když byla z kandidátní listin y vyškrtnuta, navíc o jiný zásah
orgánu veřejné moci dle § 72 zák. č. 182/1993 Sb. nejde proto, že
je tu "ono" rozhodnutí, kterému předcházelo řízení, jehož však
nebyli navrhovatelé účastníky. Z těchto důvodů má Ústavní soud za
to, že jde o návrh podaný osobami neoprávněnými, a proto byl návrh
zamítnut.
Konečně bylo třeba vzhledem k úpravě obsažené v § 78 odst.
2 zák. č. 182/1993 Sb. , aby Ústavní soud posoudil, zda právní
úprava, obsažená v § 28 zák. č. 152/1994 Sb. a § 200 k a 200
l o.s.ř. , která vylučuje, aby se jednotlivec v případě odmítnutí
kandidátní listin y domáhal soudní cestou práva být volen (čl. 21
a čl. 36 Listin y) a která ale přiznává toto právo vyškrtnutým
kandidátům z kandidátní listin y, není v rozporu s čl. 1 Listin y,
dle kterého jsou si lidé v právech rovni a dospěl k závěru, že
nikoliv, neboť je věcí svobodného rozhodnutí každého jednotlivce,
zda bude kandidovat za politickou stranu, čímž sebe dobrovolně
podřídí nejen vnitrostranickému režimu i s tím, že třebas vůbec
nebude kandidován, ale též právnímu režimu, který upravuje
postavení a práva politických stran ve volbách. Navíc sama soudní
ochrana, upravená v čl. 36 Listin y předpokládá slovy "stanoveným
postupem", že je k jejímu uplatnění třeba zákonného podkladu.
P o u č e n í:
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. 11. 1994