Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 42/94

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 2. června 1994

v senátě ve věci ústavní stížnosti spol. s r. o. Š. proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. -33

t a k t o :

Ústavní stížnost se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 5 č. 27/93 ze

dne 22. 4. 1993, čj. FÚ-2-7191/93, bylo stěžovateli uloženo

doplatit na důchodové dani za rok 1991 částku Kčs 385.600,--, a to

na podkladě zjištění, že stěžovatel při přechodu z jednoduchého na

podvojné účetnictví nezvýšil za rok 1991 základ důchodové daně

o zásoby zboží k 31. 12. 1991 ve výši Kčs 713.971,--. Tím

stěžovatel porušil ustanovení

o soukromém podnikání občanů a opatření Federálního ministerstva

financí ze dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4 144/1991, označené jako

Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví.

Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu k odvolání stěžovatele

svým rozhodnutím ze dne 17. 8. 1993, čj. FŘP-2-3920/1993, napadené

rozhodnutí potvrdilo, když dospělo k závěru, že Finanční úřad pro

Prahu 5 při svém rozhodování postupoval v souladu se Zásadami

vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, vydanými FMF,

pod čj. V-2-4 900/90, které byly vydány k vymezení povinnosti

uvedené v i závaznými pokyny FMF, čj.

V/2-4 144/1991, ze dne 17. 4. 1991, uveřejněnými ve Finančním

zpravodaji č. 6-7 ze dne 30. 5. 1991. Tento výnos má povahu obecně

platného předpisu vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 14 zákona

č. 21/1971 Sb., ve znění , FMF vykonává

působnost v oborech účetnictví, rozpočetnictví a kalkulace

a v účetním výkaznictví, stanovením účetních osnov a směrnic k nim

a ostatní metodiky účetnictví.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca

140/93-33, žalobu stěžovatele na přezkoumání citovaného rozhodnutí

Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu zamítl, neboť podle jeho

názoru stanovit metodiku účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno

podle § 14 odst. 1 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě

sociálně ekonomických informací, ve znění ,

Federální ministerstvo financí, přičemž tímto zákonem ani jiným

právním předpisem nebyla tomuto ústřednímu orgánu státní správy

uložena povinnost stanovené podmínky a náležitosti vedení

účetnictví, účtové osnovy a směrnice k nim a ostatní metodiku

účetnictví, tedy opatření přijatá v této oblasti, vyhlašovat ve

Sbírce zákonů. Podle ust.

Sb. se opatření federálních ústředních orgánů státní správy

a ostatních federálních ústředních orgánů vyhlašují uveřejněním

plného znění nebo oznámením o jejich vydání, stanoví-li tak zákon.

Nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.

1991 došlo firmou Š. k porušení ustanovení § 25 odst. 2 zákona č.

tím, že nebyl respektován postup stanovený Federálním

ministerstvem financí jeho opatřením, čj. V/2-4144/1991, ze dne

17. dubna 1991.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti citovanému rozsudku

Městského soudu v Praze stěžovatel v podstatě uvádí, že

pravomocným rozhodnutím v soudním řízení, jehož byl účastníkem,

bylo porušeno jeho základní právo, zaručené mu v článku 2 odst.

4 y ČR a článku 4 odst. 1 d.

Městský soud se nezabýval otázkou souladu Postupu přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví s požadavky

kladenými na právní předpis tehdy účinným

o Sbírce zákonů, ve znění Nezkoumal, že

právní předpis nižší právní síly, než zákon, musí kromě zmocnění

v zákoně k jeho vydání splňovat též požadavky na publikaci ve

Sbírce zákonů, název, formu, platnost a účinnost, aby mohl

zavazovat i subjekty nepodřízené vydávajícímu orgánu. Připuštěním,

že akty vydávané na základě zmocnění obsaženého v citovaných

ustanoveních a zákona č. 21/1971 Sb.,

o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací nemusí

splňovat požadavky kladené na právní předpisy, se stěžovateli

ukládá povinnost dodržovat interní normativní akty, které mu

nejsou dostupné a jejichž obsah si nemůže objektivně ani zjistit,

natož je dodržovat. Předpisy ministerstev mohly sice "obecně

zavazovat" vymezený okruh subjektů, avšak jen tehdy, jestliže

prošly stanovenou publikační procedurou v souladu se zákonem

o Sbírce zákonů. Na stěžovateli bylo tudíž žádáno, aby v roce

1991 plnil povinnosti stanovené Postupem, o kterých nevěděl a ani

vědět nemohl, neboť tyto povinnosti byly stanoveny způsobem

a formou neslučitelnou s tehdy účinným zákonem o Sbírce zákonů,

přičemž předpisy typu Postupu nebyly konvalidovány jako předpisy

právní ani Ze všech těchto důvodů proto

stěžovatel navrhl zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu

v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. -33.

Účastník Městský soud v Praze a vedlejší účastník Finanční

ředitelství pro hl. m. Prahu ve svých vyjádřeních v podstatě

poukázaly na stanoviska a závěry uvedené v napadených

rozhodnutích.

Pokud jde o základní otázku, totiž, zda Postup přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví, vydaný

Federálním ministerstvem financí dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4

144/1991 a uveřejněný pod č. 19 ve Finančním zpravodaji

Federálního ministerstva financí 6-7/1991, má povahu normativní

instrukce, nesdílí Ústavní soud stěžovatelův názor, že zmíněný

Postup vskutku takovou instrukcí je. Vydávání instrukcí je pouhou

realizací oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je

zachováváním právní povinnosti řídit se ve služební činnosti

příkazy nadřízených. Tato oprávnění a povinnosti vyplývají

z právní normy, jež stanoví vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Interními instrukcemi se proto jen konkretizují úkoly a povinnosti

podřízených složek a pracovníků.

Jak konstatoval ve svém rozhodnutí již Městský soud v Praze,

byla v ustanovení , o soukromém

podnikání občanů, zakotvena povinnost vést jednoduché nebo podvojné

účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Podmínky

a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno

stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 14

zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických

informací, ve znění , přičemž ustanovením §

35 odst. 3 citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně

zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovením § 2 písm. a) a c)

a k § 14 a v dohodě s Federálním statistickým úřadem k § 3 (účetní

výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k § 2 písm. b). K vymezení

povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení § 25 zákona č.

o soukromém podnikání občanů vydalo Federální

ministerstvo financí Zásady vedení účetnictví při soukromém

podnikání občanů, čj. V/2-4 900/90, uveřejněné pod č. 14

Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č. 5/1990.

Tímto opatřením Federálního ministerstva financí jsou stanoveny

zásady jednoduchého a podvojného účetnictví podnikatelů a takto

konkretizovány povinnosti, jaké vznikají podnikatelům při vedení

účetnictví, a nejen to, v ustanovení § 29 odst. 1 a 3 je

deklarována odpovědnost podnikatele za stav účetnictví i sankce

spojená s porušením povinnosti podle ,

o soukromém podnikání občanů a nedodržením ustanovení těchto

zásad. Na uvedené opatření, stanovící zásady vedení účetnictví při

soukromém podnikání občanů, pouze navazuje stěžovatelem napadené

opatření Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.

V/2-4 144/1991 uveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 6 - 76/1991

a označené jako Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na

podvojné účetnictví. Den, kdy toto opatření nabývá účinnosti,

v něm sice není výslovně uveden, konstatuje se však v něm, že

přechod z jednoduchého účetnictví na podvojné se uskutečňuje vždy

k 1. 1. běžného roku, v daném případě k 1. 1. 1992, kdy stěžovatel

na podvojné účetnictví sám přešel.

Pokud jde o stěžovatelem vytýkanou nedostatečnost publikace

posléze uvedeného opatření, lze stěžovateli jistě obecně

přisvědčiti v tom, že podmínkou platnosti normativních právních

aktů ústředních orgánů je publikace ve Sbírce zákonů. V případech,

kdy není účelné vyhlásit znění obecně závazného právního předpisu

ústředního orgánu státní správy, je vydání takového předpisu ve

Sbírce zákonů oznámeno. V projednávané věci jde o opatření

federálního ústředního orgánu, jež vzhledem k ustanovení § 8 odst.

1 písm. b o Sbírce zákonů vyžadovala

vyhlášení v této Sbírce, jen stanovil-li tak zákon, což v případě

ustanovení tak tomu není. Ke změně

režimu vyhlašování opatření ústředních orgánů, týkajících se

účetnictví, došlo teprve vydáním ,

o účetnictví, v němž je sledováno mimo jiné právě to, aby v tak

závažné oblasti, jakou představují finance, bylo i u opatření

ústředních orgánů učiněno zadost požadavku jejich publikace ve

Sbírce zákonů. V ustanovení § 38 odst. 2 citovaného zákona

zařazeném mezi společná přechodná a závěrečná ustanovení se totiž

uvádí, že ode dne účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 1992,

nepostupuje Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 4

odst. 2, § 14 a § 35 odst. 3 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné

soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č.

Je tomu tak proto, že vzhledem k ustanovení

odst. 2 citovaného zákona Federální ministerstvo financí, stanovící

rozsah a způsob vedení účetnictví, vyhlašuje je vždy oznámením

o jejich vydání ve Sbírce zákonů. Těmito ustanoveními zákona č.

, o účetnictví, je tedy sice na jedné straně požadavek

publikace opatření ústředních orgánů ve Sbírce zákonů v těchto

případech učiněn nepodmíněným, tím současně však je stvrzeno, že

do vydání tohoto zákona platil v uvedené oblasti režim ustanovení

o Sbírce zákonů, jež

tuto nepodmíněnost nestanovilo.

Určující v projednávané věci je tedy to, že stěžovatel byl

podle ustanovení , o soukromém

podnikání občanů, povinen vést jednoduché nebo podvojné účetnictví

v souladu se stanovenými účetními zásadami. Městský soud v Praze

proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že zjištěným

nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.

1991 došlo v daném případě k porušení ustanovení § 25 odst. 2

, neboť nebyl respektován postup stanovený

opatřením Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.

V/2-4 144/1991.

Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo

k porušení stěžovatelova základního práva uvedeného v článku 2

odst. 4 y ČR a v článku 4 odst. 1 y základních práv

a svobod a z těchto důvodů ústavní stížnost jako neopodstatněnou

zamítl.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. června 1994