Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 333/96

Č E S K Á R E P U B L I K A

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele RNDr. J.Ž., zastoupeného advokátkou JUDr. O.U., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 1996, sp. zn. , ze dne 11. 10. 1996, sp. zn. , a ze dne 11. 10. 1996. sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků - F.ř. pro P., a F.ú. pro P., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svým návrhem napadá tři rozsudky Městského soudu v Praze, a to sp. zn. , ze dne 6. 9. 1996, sp. zn. , ze dne 11. 10. 1996, a sp. zn. , ze dne 11. 10. 1996. Uvedenými rozsudky obecného soudu v rámci soudního přezkumu správního byly zamítnuty žaloby navrhovatele, jimiž se domáhal soudního přezkumu rozhodnutí F.ř. ze dne 28. 4. 1995, č. J. FŘ-3016/1/95, dále ze dne 2. 5. 1995, č j. FŘ3328/1/95, a konečně ze dne 2. 5. 1995, č.j. FŘ-3329/l/95.

1

Všechny tři napadené rozsudky spolu věcně souvisejí neboť vycházejí z finanční kontroly daně z příjmu za období 1990-1992, provedené u navrhovatele. Touto kontrolou bylo vytknuto navrhovateli špatné vedení účetnictví a v důsledku toho mu nebyly uznány odpisy v roce 1990 ani v letech následujících a doměřena daňová povinnost. Provedenou kontrolou bylo konstatováno porušení Zásad vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů (dále ,jen "Zásady"), vydaných bývalým Federálním ministerstvem financí pod č. j. V/2 4900/90 a uveřejněných ve zpravodaji pod č. 5/1990. Nerespektováním citovaných "Zásad" navrhovatel porušil podle názoru obecného soudu ustanovení , neboť toto ustanovení ukládalo navrhovateli povinnost vést účetnictví v souladu s těmito "Zásadami". Proto ve všech třech případech dospěl obecný soud k zamítavému výroku ohledně žalobu na soudní přezkum správní ve smyslu ustanovení

V ústavní stížnosti navrhovatel namítá, že rozhodnutími obecného soudu byly .,Zásady" povýšeny na úroveň novely zákona, neboť "Zásady" netvoří součást a podle navrhovatele "Zásady" nemají právní sílu zákona. Jelikož povinnosti, jejichž porušení je stěžovateli vytýkáno, nejsou povinnostmi uvedenými v § 25 zák. č. 105/11990 Sb., nemohlo dojít k porušení tohoto ustanovení. Rozhodnutím obecných soudů došlo ve svém důsledku ke zmenšení majetku navrhovatele. Stěžovatel dovozuje, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení y, a 11 d (dále jen , a") a Dodatkového protokolu o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se navrhovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí obecného soudu.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti, stejně jako Městský soud v Praze i F.ř. navrhlo ústavní stížnost zamítnout pro neopodstatněnost, a to s poukazem na nález ústavního soudu, sp. zn. [V. ÚS 42í94, ze dne 2. 6. 1994. ].

Spornou činí navrhovatel otázku, zda ,Zásady vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů", vydané bývalým Federálním ministerstvem financí pod č. j. V/2-4900/90, uveřejněné pod č. 14 Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č. 5/1990, jsou či nejsou pro stěžovatele závazné.

Ústavní soud již ve svém nálezu z 2. 6. 1994.

sp. zn.

. konstatoval, že tyto "Zásady" byly pro osoby soukromě podnikající závazné, přičemž nerespektování těchto "Zásad" ve svém důsledku znamenalo porušení zák. V předmětné ústavní stížnosti je navrhovatelem vytýkáno, že ,.Zásady" byly povýšeny na zákon, ačkoliv sám jejich dikci neobsahuje, a proto nemohl být navrhovatelem porušen. Ústavní soud v tomto směru setrvává na postojích uvedených již ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu ze 2. 6. 1994, tj. že ustanovení , o soukromém podnikání občanů, stanoví povinnost vést účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Podmínky a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1990 oprávněno stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 14 zák. č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění , přičemž ustanovením citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovení § 2 písm. a) a c) a k § 14 zák. č. 21/1971 Sb. a v dohodě s F.s.ú. k

3

§ 3 (účetní výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k § 2 písm. b) zák. č. 21/1971 Sb. K vymezení povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení , o soukromém podnikání občanů vydalo bývalé Federální ministerstvo financí "Zásady" vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, čj. V/2-4900/90. uveřejněné ve zpravodaji Federálního ministerstva financí pod č. 5/1990. Tímto opatřením Federálního ministerstva financí byly stanoveny zásady jednoduchého i podvojného účetnictví podnikatelů a takto byly konkretizovány povinnosti, které mají podnikatelé při vedení účetnictví. Sankci za nedodržení těchto zásad pak stanoví

V daném případě byl proto navrhovatel povinen podle ustanovení , o soukromém podnikání občanů, vést účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Pokud vedl účetnictví v rozporu s těmito zásadami, porušil zákon. Obecný soud proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že navrhovatel neprokázal pořizovací cenu základních prostředků v roce 1990 správně, pokud vycházel při ocenění základních prostředků z jím stanovených cen dílů a součástí, ze kterých byly tyto základní prostředku sestaveny. V důsledku toho navrhovatel nesprávně uplatnil v účetnictví odpisy těchto základních prostředků do daňových výdajů v letech 1990, 1991 a 1992 v rozporu s ustanovením Proto mu byla doměřena daňová povinnost ve formě dodatečných platebních výměrů.

Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo k porušení stěžovatelova základního práva zakotveného v y, v a 11 y a Dodatkového protokolu o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto

4

ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 11. listopadu 1997

JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.

soudce Ústavního soudu