Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 6/93

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. února 1994 ve věci ústavní stížnosti 1) L.C., 2) V.B., obou zastoupených advokátkou JUDr. J.Š., proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, O.Ú. P., ze dne 3. května 1993 sp. zn. , PÚ 1856/93, Pú 1892/93, PÚ 2086/93 ve spojení s rozhodnutími sp. zn. , PÚ 1856/93, PÚ 1872/93, Pú 2086/93 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 1993 čj. - 37 za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení a vedlejších účastníků E.H., A.Ž., K.Š., L., DN, DB, L., O.ú., SS, SR, zastoupeného advokátem JUDr. J.K., Ministerstva zemědělství ČR,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

L.C. a V.B. podaly ústavní stížnost proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, O.Ú. P., ze dne 31. května 1993, sp. zn. , PÚ 1856/93, PÚ 1892/93, PÚ 2086/93 ve spojení s rozhodnutím PÚ 1842/93, PÚ 1856/93, PÚ 1872/93, PÚ 2086/93 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 1993 čj. - 37, jímž citovaná rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, O.Ú. byla v části A o neschválení dohod o vydání nemovitostí potvrzena a věc byla vrácena Okresnímu pozemkovému úřadu, O.Ú. k rozhodnutí ve věci, zatímco v části B o určení vlastnictví byla zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V této ústavní stížnosti poukazují mimo jiné na ustanovení věta poslední ve znění , kterým se podle jejich názoru rozšiřují důvody pro vydání konfiskovaného zemědělského majetku ve smyslu , a to bez ohledu na vydaný na základě zmocňovacího ustanovení ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o posléze uvedené ustanovení , pouze z jeho přesného výkladu, bez jakékoliv logiky, by bylo možno dovodit, že pouze ten, komu bylo odňato československé státní občanství a posléze vráceno, má nárok na vrácení majetku. Logická úvaha však vylučuje, aby zákonodárce chtěl vrátit majetek lidem, kteří se provinili dokonce více a pozbyli vedle majetku i občanství. Při takovém výkladu by nebylo možno hovořit o nápravě majetkových křivd, ale naopak o vytváření nových křivd. Z těchto důvodů navrhují stěžovatelky zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost vychází ze zásadního předpokladu, že na návrh stěžovatelek dojde ke zrušení ustanovení ve znění pozdějších předpisů a že naopak bude aplikováno ustanovení citovaného zákona rozšiřující dle názoru stěžovatelek důvody pro vydání majetku podle Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu ČR, čj.

-10

uvedený zásadní předpoklad úspěchu ústavní stížnosti se nenaplnil, neboť návrh stěžovatelek na zrušení ustanovení ve znění pozdějších předpisů byl odmítnut. Stěžovatelky se také zjevně bezpodstatně dovolávají ustanovení ve znění pozdějších předpisů, které směřuje k majetkové restituci občanů maďarské a německé národnosti na území Slovenské republiky, kteří byli po válce označeni za zrádce a kolaboranty jen z důvodu své národnosti, aniž by se proti československému státu provinili. Pouze obdobné situace v České republice budou nyní řešeny na základě zmocnění obsaženého v ustanovení ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení o Ústavním soudu odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

doc. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj