Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
27127.html
HTML · 0 B
No categories available
Pl.ÚS 2/94
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. února 1994 ve věci návrhu 1) L. C., 2) V. B., obou zastoupených JUDr. J. Š., na zrušení ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelky podaly současně s ústavní stížností návrh na zrušení ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a to pro jeho rozpor s ustanovením § 6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů se totiž ČNR zmocňuje, aby zákonem upravila restituci majetku československých občanů trvale žijících na území České republiky, kteří ztratili majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinili se proti Československému státu a nabyli zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb. , jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národností německé a maďarské. Naproti tomu v ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů se mimo jiné uvádí, že za osoby, kterým vznikl nárok na vynětí zemědělského majetku z konfiskace podle zvláštních předpisů, je třeba považovat pro účely tohoto zákona i státní občany České a Slovenské Federativní republiky, kteří mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní republiky a kterým byl konfiskován zemědělský majetek a nebyly odsouzeny podle zvláštních předpisů. Pokud tento majetek byl už před rozhodným obdobím přidělen v rámci předpisů o pozemkových reformách, řeší se nárok těchto oprávněných osob podle § 12 . Současně uvedly, že zákon ČNR č. 243/1992 Sb. , jenž byl vydán na základě zmocňovacího ustanovení uvedeného v § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a jenž v ustanovení § 2 odst. 1 stanoví, že oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní republiky, trvale žijící na území České republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy, neprovinil se proti Československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb. o nabývání a pozbývání československého státního občanství nebo zákona č. 34/1953 Sb. , jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát, je normou nižší právní síly, což znamená, že v projednávané věci jde o rozpor jednotlivých zákonů různé právní síly.
I kdyby tvrzený rozpor mezi ustanovením § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb. , a ustanovením § 6 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů existoval, bylo by třeba vzít v úvahu článek 2 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb. , podle kterého v případě rozporu mezi právními předpisy České republiky vydanými před zánikem České a Slovenské Federativní republiky a předpisy uvedenými v článku 1 odst. 1 téže právní síly (tedy zákony České a Slovenské Federativní republiky), se postupuje podle právního předpisu České republiky. Navíc, což je podstatné, Ústavní soud rozhoduje podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republik y o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení pouze tehdy, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústav y. K rozhodování o zrušení zákona proto, že tento zákon je v rozporu s jiným zákonem, není tedy Ústavní soud vzhledem k článku 87 oprávněn.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh na zrušení ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. února 1994
doc. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj