Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 5/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. J. T., Csc., a V. T., obou zastoupených JUDr. V. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 1998, čj. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé napadají shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. , ve věci zaplacení částky Kč 987 000,--. Namítají, že uvedeným rozsudkem došlo k porušení d, a proto navrhují jeho zrušení.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je nutno považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Stěžovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti v podstatě toliko opakují argumentaci, kterou již uplatňovali v předchozích právních řízeních, zejména pak v řízení u Městského soudu v Praze. Ústavní soud zjistil, že těmito návrhy a argumenty se Městský soud v Praze řádně zabýval a své názory, úvahy a závěry adekvátně doložil v odůvodnění svého rozhodnutí. To se týká i námitky promlčení, která v daném řízení měla relevantní význam, neboť vedla k zamítnutí žaloby. Ani v tomto směru, v souladu s výše uvedeným, Ústavní soud neshledal důvodu, proč by se otázkou zabýval a závěry odvolacího soudu plně akceptuje. Přezkum činnosti a rozhodování obecných soudů totiž Ústavní soud provádí jen tehdy, jsou-li v té které věci v činnosti obecných soudů porušeny zásady ústavnosti, především pak ty, které jsou dányd (srov. nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 32, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1).

Obecně je třeba konstatovat, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z a z dalších ustanoveníd, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že pokud stěžovatel namítá porušení vlastnického práva ve smyslu d, je třeba konstatovat, jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, že d chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná a např. probíhá v té věci soudní řízení.

Ústavní soud návrh zkoumal pouze z hlediska eventuálního porušení tzv. práva na spravedlivý proces ( a násl.d). Jelikož však v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu