Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 143/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Česká republika - Ministerstvo financí ČR, zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 1997, čj. - 45, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. , a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 1998, čj. - 77,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podává ústavní stížnost jménem státu a napadá výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze (oba posledně uvedené rozsudky následovaly až po zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR) ve věci zaplacení částky Kč 149 000,--. Domnívá se, že uvedenými rozsudky bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle y ČR a d. Navrhuje zrušení všech shora citovaných rozsudků.

Ústavní soud nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejdříve zkoumal, zda lze stěžovatele považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti. V tomto směru konstatoval, že v daném případě byl stát stranou občanskoprávního sporu, kdy zaujímá postavení právnické osoby ( ), za kterou však jedná příslušný orgán státu (Ministerstvo financí ČR). Judikatura Ústavního soudu potvrzuje, že v takovém případě má stát jako právnická osoba právo podat ústavní stížnost (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný pod č. 62, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5). Nicméně po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není způsobilý k meritornímu projednání a rozhodnutí, resp. je nutno jej považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

V dané věci stěžovatel sice namítá porušení y ČR a d, nicméně obsahem odůvodnění ústavní stížnosti je pouze opakovaná polemika s právními názory obecných soudů, pokud jde o výklad některých ustanovení Jak již bylo naznačeno výše, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - má charakter samostatné, nezávislé činnosti obecných soudů, do které Ústavní soud zpravidla nezasahuje. K tomu Ústavní soud odkazuje na svou konstantní judikaturu, ze které mimo jiné vyplývá, že skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. např. nález

sp. zn.

, publikovaný pod č. 39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3 a usnesení

sp. zn.

, publikované pod č. 22 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6).

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že jestliže se namítá porušení d, pak je třeba si z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaného článkud, jakož i z dalších ustanovení a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu