Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 101/99

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci ústavní

stížnosti stěžovatele města S., proti rozsudku Krajského soudu

v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. - 46, takto:

Rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. - 46, a Okresního soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, - 28, se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 9. 2. 1999 napadá

rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 1998, čj. 18 Co

299/98 - 46, a požaduje jeho zrušení. Stěžovatel je toho názoru,

že tento rozsudek je v rozporu s y ČR, ve spojení

s a y základních práv

a svobod.

Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního

soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. - 28, kterým

bylo určeno, že žalobce Lesy ČR, státní podnik Hradec Králové, má

právo hospodaření k lesnímu pozemku parcela č. 123 v katastrálním

území V. u S., obec K., který zapsán na LV č. 10 pro katastrální

území V. u S.

Stěžovatel má za to, že v průběhu řízení dostatečně prokázal,

že v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona č.

, o přechodu některých věcí z majetku ČR do

vlastnictví obcí, se stal vlastníkem předmětného lesního pozemku,

když podle zápisu o odevzdání lesů městu S., vyhotoveného Národním

pozemkovým fondem dne 19. 7. 1948, se město S. ujalo dne 1. 7.

1948 držby a užívání předmětného pozemku. Považuje za nepochybné,

že pozemek byl přidělen před datem 31. 12. 1949. Pokud Krajský

soud v Plzni ve svém rozhodnutí vycházel z pouhé existence

přídělové y vydané Národním pozemkovým fondem při

Ministerstvu zemědělství v Praze dne 30. 12. 1950 a nepřihlédl ke

dni 1. 7. 1948, kdy se stěžovatel ujal držby, tyto úvahy podle

stěžovatele nemají oporu v platné právní úpravě a neodpovídají

skutkovým okolnostem případu.

Krajský soud v Plzni podal vyjádření k ústavní stížnosti dne

12. 8. 1999, v němž předseda senátu 18 Co uvedl, že odkazuje na

odůvodnění rozsudku ze dne 7. 12. 1998, čj. - 46,

domnívá se, že stěžovatel nebyl vlastníkem nemovitosti ke dni 31.

12. 1949 a upozornil v této souvislosti na usnesení Ústavního

soudu

sp. zn.

ze dne 11. 8. 1998.

Lesy ČR, s. p. Hradec Králové, jako vedlejší účastník ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999 konstatovaly řadu

rozhodnutí a stanovisek, v nichž byl jednoznačně zastáván názor,

že z hlediska aplikace ustanovení je

právně významným teprve den vydání přídělových listin, nikoli již

předchozí faktické převzetí věci. Poněvadž v daném případě

přídělová byla vydána až dne 30. 12. 1950, nemohlo dojít

ke splnění podmínek podle

Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 4

C 194/97, při projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní

soud zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 1998,

čj. - 28, kterým bylo vyhověno žalobě žalobce, se mimo

jiné opírá o zjištění, že stěžovatel neprokázal vlastnictví

k předmětnému pozemku ke dni 31. 12. 1949. Krajský soud v Plzni

v důvodech svého potvrzujícího rozsudku ze dne 7. 12. 1998 uvedl,

že přídělové řízení v projednávané věci bylo dokončeno dle dekretu

č. 28/1945 Sb., a to přídělovou u vydanou Národním

pozemkovým fondem Ministerstva zemědělství v Praze dne 30. 12.

1950. K oprávněné držbě předmětných nemovitostí dle názoru

krajského soudu mohlo tedy dojít až tímto uvedeným dnem

a stěžovatel tedy nemohl být vlastníkem předmětných nemovitostí

k datu rozhodnému pro přechod vlastnictví věcí z vlastnictví ČR do

vlastnictví obcí, tj. ke dni 31. 12. 1949.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není

soudem nadřízeným obecným soudům a že mu nepřísluší posuzovat

celkovou zákonnost napadených rozhodnutí, případně nahrazovat

hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Na druhé straně však

Ústavnímu soudu nepochybně přísluší posoudit, zda řízení jako

celek bylo spravedlivé, resp. zda v něm byla naplněna ustanovení

hlavy čtvrté y ČR, týkající se soudů, a hlavy pátéy

základních práv a svobod, týkající se práva na soudní a jinou

právní ochranu, se zřetelem k Úmluvě o ochraně lidských práv

a základních svobod, zejména čl. 6 odst. 1.

V tomto směru Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů

aplikovaly ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.,

obsahující otázku přechodu vlastnictví přídělem, v rozporu

s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.

zn. , a dále v rozporu se závěry vyslovenými

v nálezech Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

a IV.

ÚS 99/99. V těchto rozhodnutích jak Nejvyšší soud ČR, tak

i Ústavní soud konstatují, že přidělená půda podle § 5 odst. 2,

dekretu č. 28/1945 Sb. přechází do vlastnictví přídělce dnem

převzetí do držby. Pojem "den přídělu" ve smyslu přídělovéy

je sice nutno chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu,

kdy přídělce je podle § 5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb. povinen

ujmout se držby, okamžik přechodu vlastnictví přídělem však určuje

den, kdy se přídělce držby ujal (§ 5 odst. 2), který však může být

jiným (a to i dřívějším) dnem, než je "den přídělu". Podmínkou

a okamžikem nabytí vlastnictví bylo i při pozdějším vydání

přídělovéy skutečné převzetí držby přidělené půdy.

Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn.

, stěžovatel v průběhu řízení tvrdil a prokázal, že se

ujal držby předmětného pozemku již dne 1. 7. 1948, Krajský soud

v Plzni ve svém stížností napadeném rozsudku vycházel z odlišného

právního názoru, když konstatoval, že před vydáním rozhodnutí

o přídělu šlo jen o držbu bez právního důvodu. Otázkou, kdy se

stěžovatel držby ujal, se vůbec nezabýval jak odvolací soud, tak

i soud prvního stupně.

Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že v napadeném

rozhodnutí Krajský soud v Plzni porušil y

základních práv a svobod a v něm zakotvené právo na spravedlivý

proces, jakož i a y ČR. Proto podle

ustanovení ,

o Ústavním soudu, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

Současně zrušil z důvodu procesní ekonomiky i rozsudek Okresního

soudu v Tachově ze dne 5. 1. 1998, čj. - 28.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. listopadu 1999