Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 346/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.L., zastoupené advokátkou JUDr. E.K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 1996, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a 1) města P. a 2) České republiky - SB, jako vedlejších účastníků řízení, mimo ústní jednání, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadla ústavní stížností rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 1996, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Plzni ze dne 24. 5. 1996, č j. -80, a zamítnut návrh stěžovatelky na připuštění dovolání. Stěžovatelka tvrdí, že při rozhodování obou soudů došlo k porušení jejích základních práv podle věta 1 a 2 a d (dále jen ""). Rozhodnutí soudu se zakládalo na nesprávném právním názoru a v řízení tak došlo k zásahu do jejího vlastnického práva podle a práva na soudní ochranu podle y. Stěžovatelka v řízení před odvolacím soudem požádala pro případ potvrzení rozsudku soudu I. instance o povolení připuštění dovolání, čemuž ale odvolací soud ve výroku rozsudku nevyhověl. V doplnění ústavní stížnosti datovaném 16. 11. 1998 rozšířila stěžovatelka své námitky ještě o porušení a 2y ČR, když s ní stát nejednal jako se svou občankou.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelka oprávněná k jejímu podání byla zastoupena advokátkou na základě plné moci.

S ohledem na právní okolnosti podání si Ústavní soud od Okresního soudu Plzeň-město vyžádal soudní spis, vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení a na tomto základě nejdříve posoudil přípustnost ústavní stížnosti.

Stěžovatelka v daném případě Krajskému soudu v Plzni mimo jiné vytýká, že aplikoval na její postavení nesprávný právní názor a odmítl návrh na připuštění dovolání. Z vyžádaného soudního spisu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka skutečně během

1

odvolacího řízení navrhla (soudní spis vedený Okresním soudem Plzeň-město, č.l. 98), aby Krajský soud v Plzni připustil dovolání v případě, že by potvrdil napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-město. Tomuto návrhu však Krajský soud v Plzni ve výroku rozsudku nevyhověl. K této skutečnosti zaujal Ústavní soud následující stanovisko.

V případě, že účastník řízení požádá o připuštění dovolání, postupuje v souladu s ustanovením , ve znění V případě, že odvolací soud jeho návrhu nevyhoví, má odvolatel možnost obrátit se na dovolací soud podle ustanovení Pokud této zákonné možnosti nevyužije, nedošlo ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, k vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, kterým je možno zcela výjimečně zasáhnout do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím.

Povinností stěžovatelky bylo proto vyčerpat všechny jí dostupné procesní prostředky včetně dovolání, pokud je na jeho projednání nárok. Tak tomu bylo v předmětném sporu, neboť stěžovatelka požádala Krajský soud v Praze o připuštění dovolání, čímž si takový zákonný nárok zjednala. Ten ale ve stížností napadeném rozhodnutí nevyhověl, ačkoli potvrdil rozsudek soudu l. instance. Jestliže tedy stěžovatelka opírá svou stížnost mimo jiné o argument, podle kterého obecné soudy rozhodovaly na základě nesprávného právního posouzení věci a přitom se jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, měla zde zákonem zaručený prostředek, kterým se mohla proti takovému postupu obecných soudů bránit. O ústavní stížnosti, která by byla podána souběžně s dovoláním, by mohlo být rozhodnuto teprve v případě, že by Nejvyšší soud ČR dovolání neshledal přípustným.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR) nemůže nahrazovat Nejvyšší soud ČR při hodnocení toho, co je z hlediska jednotné judikatury obecných soudů otázkou po právní stránce zásadního významu. K řešení těchto sporných právních otázek je určeno v případě potvrzujících rozsudků a usnesení odvolacích soudů dovolání podle , popř. Protože stěžovatelka zákonem založenou procesní možnost dovolat se nevyužila, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že její podání nesplňuje podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, a podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 1999 Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu