Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 311/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.L., zastoupené advokátkou JUDr. E.K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6.1997, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 2. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 27. 1. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která po stránce formální splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení ( , , , 4 ), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 1997 (sp. zn. ) a tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo "do jejího práva vlastnit majetek", a to tím, že byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město (ze dne 17. 2. 1997, sp. zn. ), jímž byl zamítnut její návrh na uložení povinnosti žalovaným uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání nemovitosti, a to ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 105/384 zastavěné plochy č. 369 a domu čp. 116, obou v obci a katastrálním území P.

Stěžovatelka v postupu obecných soudů spatřuje porušení d, y ČR a čl. XI odst. 1, čl. I dodatkového protokolu ke Konvenci o ochraně lidských práv a svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je dána jeho pravomoc zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy (k tornu srov. např.

).

1

Ze spisového materiálu v jiné ústavní stížnosti stěžovatelky, vedené před Ústavním soudem (

sp. zn.

), je patrno, že usnesením ze dne 21. 11. 1967 (sp. zn. ), bylo podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 8. 1967 (sp. zn. ) rozhodnuto o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti v národní správě, a to včetně podílu na domu čp. 116 v P., byl takto nařízen výkon rozhodnutí prodejem všech spoluvlastnických podílů navrhovatelky k nemovitostem, včetně toho podílu, jehož vydání se v řízení před obecnými soudy domáhala (a proti jejímž rozhodnutím směřuje posuzování ústavní stížnosti). Na základě realizace rozhodnutí, stran jeho výkonu, stěžovatelka pozbyla své vlastnické právo k podílu na domu čp. 116 ke dni právní moci rozhodnutí Státního notářství ze dne 18. 12. 1968, čj. -18 (které nabylo právní moci dne 20. 12. 1968), jímž byl nařízený výkon rozhodnutí proveden a je tedy zřejmé, že o ústavní stížnosti stěžovatelky, která pozbyla své vlastnické právo na základě pravomocného rozhodnutí, nepřísluší Ústavnímu soudu provádět v řízení jakoukoli přezkumnou činnost, která by vybočovala z rámce oprávnění daných Ústavnímu soudu u ČR ( úst. ), neboť k tvrzenému porušení "práva vlastnit majetek" nemohlo dojít rozhodnutím obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost stěžovatelky směřuje.

Ústavní stížnost stěžovatelky je proto zjevně neopodstatněná a zjevnost této neopodstatněnosti plyne jednak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, a jednak ze samotné povahy ústavní stížnosti, proto bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. 1. 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR