Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 226/99

Ústavní soud rozhodl dne 18. 11. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. H.,

zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. 3. 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem [ , , 2, , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel v opatrovnické věci proti rozhodnutím obecných soudů (usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 4. března 1999 -67 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 1999, sp. zn. ) a tvrdí, že oběma rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené právo dané d; podle tvrzení stěžovatele stalo se tak tím, že oba obecné soudy shodně stěžovateli neprominuly zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 11. prosince 1998 (P 80/93-59), když dospěly k závěru, že stěžovatelem uplatněné důvody nesplňují podmínky omluvitelného důvodu (

odst. 1 ) se zdůrazněním, že obecné soudy ve svých rozhodnutích "uvažují o otázce, jíž naprosto nerozumí, a proto nejsou oprávněny o ní rozhodnout"; stěžovatel s odkazem na vážný zdravotní stav svého zástupce usiluje o odborné lékařské posouzení tohoto stavu a posléze o vydání nálezu, jímž by Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů, jak shora jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadených rozhodnutí, případně ze stěžovatelem předložených potvrzení plyne, že zástupce stěžovatele byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti zřejmě od 12. ledna 1998 do 1. dubna 1999 (v předložených kopiích jsou data jen obtížně čitelná); aniž by bylo třeba jakkoli se zabývat povahou jeho onemocnění, z hlediska podmínek prominutí zmeškání lhůty (a vývodů ústavní stížnosti) zcela postačí stěžovatele odkázat na zákonnou úpravu, dle níž, jestliže advokát vykonávající advokacii samostatně, a jemuž brání jakákoli překážka ve výkonu advokacie, je povinen bez odkladu ustanovit jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupcem (§ 27 odst. 1 zák.

č. ); není nejmenších pochyb o tom, že pojmem "jakákoli překážka" dlužno rozumět především fyzickou či duševní způsobilost advokáta k výkonu advokacie, a proto nesplnil-li advokát, jehož taková překážka postihla, svou zákonem mu uloženou povinnost, důsledky z takového jednání (opomenutí) jdou i v procesním smyslu výlučně k jeho tíži (shodně nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č. 87, Praha 1997).

Jestliže obecné soudy, i když z jiného důvodu neprominuly stěžovateli, resp. jeho zástupci zmeškání lhůty k podání opravného prostředku, rozhodly věcně správně a způsobem ústavně zcela souladným, neboť za způsob zastoupení, tj. za poskytnutí právní služby ( , 2 ), stejně jako za volbu (výběr) zástupce nesou odpovědnost jen ti, jichž se právní vztah volbou zástupce vzniklý týká (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6.,

vydání 1., č. 87, Praha, 1997).

Takto rozvedené důvody co do odmítnutí ústavní stížnosti zakládají podmínky její zjevné neopodstatněnosti [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], když zjevnost této

neopodstatněnosti - odhlédnuto od toho, že v téže věci zřejmě svévolně (č. l. 3) podal stěžovatel různé opravné prostředky - je dána jak samotnými tvrzeními ústavní stížnosti, tak povahou Ústavním soudem vyložených důvodů a jeho ustálenou rozhodovací praxí, jak příkladmo na ni bylo poukázáno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. listopadu 1999