Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 254/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. T., zastoupeného JUDr. V. O., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1999, čj. - 55, a rozhodnutí ministra hospodářství ČR ze dne 28. 6. 1996, čj. 9356/96,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí ministra hospodářství v řízení o přezkoumání rozhodnutí stavebního úřadu mimo odvolací řízení. Stěžovatel se domnívá, že napadeným soudním rozhodnutím, stejně jako rozhodnutím správního úřadu, které mu předcházelo, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle a d. Navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i rozhodnutí ministra hospodářství nálezem zrušil.

V dané věci se Ústavní soud ztotožňuje se závěry Vrchního soudu v Praze, že (původně) napadené rozhodnutí ministra hospodářství mělo zcela zřetelně charakter rozhodnutí procesního, neboť jím správní orgán vyjádřil toliko nastalou procesní skutečnost, že totiž je již v důsledku uplynutí zákonné lhůty nepřípustné, aby věc byla znovu v meritu projednávána. Proto zde nelze vůbec posuzovat eventuálně existenci hmotněprávních aspektů rozhodnutí o zastavení mimoodvolacího řízení, a tedy ani uvažovat o určité analogii s judikováním Ústavního soudu v případě, kdy Ústavní soud shledal hmotněprávní aspekty u procesního rozhodnutí o obnově správního řízení (srov. nález

sp. zn.

publikovaný pod č. 78, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8).

Stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci, neboť především z důvodu řádného odborného posouzení právních aspektů je zavedeno obligatorní právní zastoupení) mohlo a mělo být zřejmé, že obecný soud se v rámci správního soudnictví nebude moci žalobou z důvodu inkompetence zabývat (srov. ). Pokud podle názoru stěžovatele nebylo zřejmé, zda je k rozhodnutí příslušný obecný či Ústavní soud, měl vedle žaloby u obecného soudu podat v zákonem stanovené lhůtě i ústavní stížnost (analogicky srov. usnesení

sp. zn.

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 311 a násl.). Ústavní stížnost však byla podána až po doručení usnesení Vrchního soudu v Praze.

Odvolání ústavní stížnosti na porušení ústavně zaručených práv stěžovatele není průkazné a činí ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že úvodní články d (včetně a , jejichž porušení stěžovatel namítá), mají charakter toliko základních, obecných ustanovení, jak ostatně napovídá název hlavy první d. Principy obsažené v těchto článcích se vztahují na všechna základní práva a svobody zahrnuté do d a jsou východiskem při jejich výkladu. Porušení zmíněných ustanovení d proto samostatně zpravidla napadat nelze, resp. nejsou sama o sobě bezprostředně aplikovatelná. Vždy je nutno také uvést konkrétní, především hmotné základní právo nebo svobodu a tomu odpovídající ustanovení d, eventuálně mezinárodního dokumentu, jež mělo být porušeno.

Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv a senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu