Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 426/99

Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti A. S., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, proti nečinnosti ministra spravedlnosti České republiky,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své stížnosti proti nečinnosti ministra spravedlnosti České republiky, jenž odepřel zasáhnout v jeho prospěch podáním stížnosti pro porušení zákona podle , o soudní rehabilitaci, ve znění nynějších předpisů, stěžovatel uvádí, že byl odsouzen rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 1989, sp. zn. , pro odepření povinnosti vykonat vojenskou službu z důvodu svědomí a náboženského vyznání k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. V důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 1990 mu byl celý trest prominut. Usnesením Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 1991, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 19. 6. 1991, sp. zn. 2 Rtvo 21/91, byl v přezkumném řízení vedeném podle zákona o soudní rehabilitaci zrušen původní rozsudek ve výroku o trestu, výrok o vině zůstal zachován. Novým rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 1991, sp. zn. Rtv 4/91, ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 13. 11. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 51/91, bylo od potrestání stěžovatele upuštěno. V listopadu 1998 se stěžovatel obrátil na ministra spravedlnosti s podnětem ke stížnosti pro porušení zákona, které spatřuje v tom, že i v rehabilitačním řízení byl zachován původní výrok o vině, přestože měl právo vojenskou službu odepřít. Ministr spravedlnosti však k podání stížnosti pro porušení zákona neshledal důvod. Stěžovatel je tohoto názoru, že v případech, na něž se vztahuje ustanovení zákona o soudní rehabilitaci, je ministr spravedlnosti povinen stížnost podat a že jeho odmítnutí je v rozporu s článkem 36 odst. 1 d (dále jen " "), a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto žádá Ústavní soud, aby ministru spravedlnosti byla nálezem Ústavního soudu tato povinnost uložena.

Z obsahu spisu Rtv 4/91 bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 21. 11. 1989, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 24. 1. 1990, sp. zn. , byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle ustanovení § 269 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně. Na návrh stěžovatele proběhlo v roce 1991 přezkumné řízení, ve kterém bylo podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona o soudní rehabilitaci napadené rozhodnutí zrušeno v části výroku o trestu odnětí svobody a rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 4/91, bylo nově rozhodnuto tak, že se při nezměněném výroku o vině od potrestání upouští. Z kopie dopisu 1. náměstka ministra spravedlnosti ze dne 13. 8. 1999, č.j. 550/99-SNI, zaslané právnímu zástupci stěžovatele JUDr. L. M. vyplývá, že v trestní věci stěžovatele nebyl shledán důvod k podání stížnosti pro porušení zákona.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska tvrzeného porušení y a Úmluvy a poté dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Trestný čin, pro který byl stěžovatel odsouzen, je v ustanovení § 4 písm. e) zákona o soudní rehabilitaci uveden mezi trestnými činy, za jejichž odsouzení bylo možno domáhat se zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení, a to jednak na návrh odsouzeného, jednak na návrh dalších osob uvedených v § 5 citovaného zákona, jakož i fakultativně na návrh prokurátora. Stěžovatel byl ve věci sám činný a dosáhl zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení, byť jen v části, ve které bylo shledáno vadným. Stěžovatel se však domáhá podání stížnosti pro porušení zákona na základě § 30 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci a tvrdí, že v tomto případě je ministr spravedlnosti povinen stížnost podat a nečiní-li tak, zasahuje do stěžovatelových ústavně zaručených práv. Tento závěr však Ústavní soud nesdílí, neboť jak již vyložil ve svém usnesením ze dne 18. 5. 1999,

sp. zn.

, ustanovení § 30 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, stanovící ministru spravedlnosti povinnost podat stížnost pro porušení zákona, jestliže přezkoumáním zjistí, že k porušení zákona došlo z důvodů uvedených v § 1, nelze chápat a vykládat jinak než tak, že jde o případy porušení zákona, k nimž sice docházelo v rozporu s citovaným ustanovením § 1, jež nicméně nenaplňují žádnou ze skutkových podstat uvedených v oddíle druhém, v projednávané věci pak v oddíle třetím, zákona o soudní rehabilitaci.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu