Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 392/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 21. října 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti V. D., zastoupeného JUDr. J. L., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 1999, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným 11. srpna 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 1999, sp. zn. , s tím, že se označeným rozhodnutím, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání, cítí dotčen na právech, obsažených v a v , 2d. Vyslovil přesvědčení, že splnil podmínky pro podání dovolání, a to konkrétně dle ustanovení . písm. f) , když jak postupem Krajského soudu v Ostravě, kdy usnesením ze dne 14. prosince 1998, sp. zn. , nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení advokáta ve sporu o ochranu osobnosti, tak postupem Vrchního soudu v Olomouci, který dne 29. ledna 1999 usnesením sp. zn. rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, mu byla odňata možnost plnohodnotně jednat před soudem. Poukázal na řízení ve věcech , a násl., v němž mu bylo v souladu s a se zákonem č. 78/1995 Sb. poskytnuto osvobození od placení soudních poplatků a na dikci , dle níž v takovém případě na žádost účastníka může mu být ustanoven obhájce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Dále uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu vytýká také to, že nebyl před jeho vydáním poučen ve smyslu a 43 ani ve smyslu .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 1999 nebyl zjištěn zásah do práv stěžovatele, kterých se v návrhu dovolává, když označený soud, v souladu s a s odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné. Na jeho závěru nemohla změnit nic skutečnost, že stěžovatel, jako dovolatel, nebyl zastoupen, jak ukládá ustanovení , a tedy ani to, zda soud o této povinnosti účastníka poučil či nikoliv. V tomto rozsahu byl tedy návrh shledán zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů]. Konečně je třeba uvést, že stěžovatel v dovolání napadal tvrzení odvolacího soudu, který v rozhodnutí, potvrzujícím usnesení soudu I. stupně, vyslovil, že ve věci, v níž se stěžovatel domáhal ustanovení zástupcem advokáta, jde zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva. Neoznačil tedy dovolací důvod ve smyslu odst. l písm. f) a nevyužil tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů).

S ohledem na uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 1999