Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 571/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného JUDr. F. F., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. června 1999, sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 5. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu osobně dne 17. listopadu 1999, napadl stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. června 1999 ( -51) a spolu s ním také usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 1999 (Nco 26/99), jakož i další rozhodnutí těchto soudů, jak v rubrice podání jsou označena, tvrdil, že oba označené soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d) a pokud jde o včasnost ústavní stížnosti, poukázal na to, že zákonem stanovená lhůta je zachována, když ústavní stížnost z důvodů dodržení zákonné lhůty podal formálně dne 27. srpna 1999; navrhl proto, aby Ústavní soud všechna rozhodnutí obecných soudů (viz níže) svým nálezem zrušil.

Ústavní stížností, která je podána po lhůtě stanovené zákonem, jsou napadena

1) usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 6. 1999 ( -49),

2) usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 1999 ( -37),

3) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 1998 ( -24),

4) usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 6. 1999 ( -51),

5) usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 1999 (Nco 26/99-40).

Ze spisu Ústavního soudu zn.

je patrno, že "formální stížnost" ze dne 27. srpna 1999, na níž se stěžovatel odvolává, byla dle jeho výslovného označení ("ke

sp. zn.

") založena do vpředu označeného spisu (č. l. 4), v němž bylo posléze rozhodnuto odmítavým výrokem [ , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona - č. l. 13, 14 označeného spisu].

Jestliže ústavní stížnost stěžovatele byla osobně podána Ústavnímu soudu dne

17. listopadu 1999, a jestliže jí stěžovatel napadá rozhodnutí obecných soudů jemu doručená dne 19. července 1999, je zřejmé, že takto podaná ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem ( al. 2, 3, zákona), nehledě již ani k tomu, že o tvrzení stěžovatele co porušení ústavně zaručeného práva, na soudní ochranu tím, že mu obecné soudy odepřely ustanovení zástupce ( ), bylo rozhodnuto již dříve zmíněným usnesením Ústavního soudu.

O opožděně podané ústavní stížnosti bylo proto rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. dubna 2000