Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 297/99

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu navrhovatelky J. L., zastoupené JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1999, čj. -11, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, čj. -6,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka podala dne 17. 6. 1999 návrh na zahájení řízení, v němž požadovala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1999, čj. -11, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, čj. -6, protože jimi měla být porušena její základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského obchodního soudu v Praze, sp.zn. (který byl původně veden jako spis Okresního soudu v Kladně, sp.zn. ) a z něj zjistil, že dne 28. 12. 1998 podala navrhovatelka žalobu proti Stavebnímu bytovému družstvu H., o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do jejího vlastnictví. Okresní soud v Kladně dne 27. 1. 1999 usnesením, čj. -4, vyslovil svou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému obchodnímu soudu v Praze, jako soudu věcně příslušnému. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle písmeno c) (dále jen " ") krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti (členském vztahu k družstvu). Okresní soud vyslovil svou nepříslušnost, když v dané věci vycházel jednak z ustanovení , obchodního zákoníku a , o vlastnictví bytů. Dovodil, že z ust. posledně jmenovaného zákona vyplývá, že převodem bytu zaniká členství v družstvu. Součástí smlouvy o převodu jednotky je přitom vypořádání vztahů mezi družstvem a členem včetně vypořádání podílu nabyvatele jednotky. Smlouva o převodu bytové jednotky podle je speciální úpravou zániku členství v družstvu. K řízení o žalobě v této věci proto není věcně příslušný okresní soud, ale krajský obchodní soud.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, které odůvodnila tím, že předmětem sporu je uzavření občanskoprávní smlouvy, ve které je příslušný okresní soud. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 1999, čj. -11, usnesení soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění se zcela ztotožnil se závěrem soudu I. stupně.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka Ústavnímu soudu včas návrh na jeho zrušení. Stížnost odůvodnila tím, že se v dané věci nejedná o běžný členský či obchodní vztah mezi členem a družstvem, jak je má na mysli ustanovení písmeno c), bod aa) , nýbrž o specifický vztah založený , který je v podstatě vztahem občanskoprávním, nikoliv obchodněprávním. Zásadně pak nelze podle navrhovatelky souhlasit s tím, že s převodem bytu do vlastnictví je spojeno skončení členství v družstvu a stanovení vypořádacího podílu. Postupem obecných soudů tedy byla, podle navrhovatelky, porušena její základní práva, daná d (dále jen " "), podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 5. 8. 1999, odkázal na odůvodnění usnesení. Poukázal rovněž na to, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s právním názorem obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. [Sb.s.r. 99, 1: 37].

Návrh není důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

V souzeném případě se jedná v podstatě o "kompetenční" spor o to, zda věc má projednávat obecný okresní soud nebo soud s působností ve věcech obchodních. Ústavní soud má za to, obecné soudy postupovaly ústavně konformním způsobem, když smlouvu o převodu bytové jednotky podle a násl. považovaly za speciální úpravu zániku členství v družstvu, kde spory v první instanci projednávají krajské soudy s působností ve věcech obchodních.

Podle ustanovení k řízení v prvním stupni jsou zásadně příslušné okresní soudy. V ustanoveních až 5 zákon stanoví, ve kterých případech jsou k řízení v prvním stupni věcně příslušné jiné soudy než soudy okresní. Podle ustanovení bod aa) krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních m.j. spory z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu). Při nedostatku vymezení pojmu "věc obchodní" v je třeba příslušnost posoudit se zřetelem k hmotněprávní povaze právního vztahu. Jde tedy o to, zda právní vztah, jehož se spor (řízení) týká, je upraven obchodním právem, což však nelze redukovat jen na úpravu v obchodním zákoníku.

V souzené věci je při posuzování věcné příslušnosti proto nutno vycházet nejen z ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ale také z hmotněprávní úpravy převodu tzv. jednotky v domě bytového družstva, která je obsažena v zákoně č. , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění Ve své části šesté citovaný zákon upravuje převod vlastnictví k bytu v budově ve vlastnictví, popř. spoluvlastnictví bytového družstva, jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva ( až tohoto zákona). Z ustanovení vyplývá, že jednotka ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví družstva může být převedena pouze na člena družstva, který je zároveň nájemcem bytu. Z ustanovení téhož zákona vyplývá, že převodem jednotky družstva podle ustanovení odstavců 1 až 8 zaniká členství v družstvu. Součástí smlouvy o převodu jednotky je přitom vypořádání vztahů mezi družstvem a členem včetně stanovení vypořádacího podílu nabyvatele jednotky.

Vzhledem k tomu, že byla smlouva o převodu bytové jednotky podle ustanovení a násl. zákona učiněna součástí právního řádu jako speciální úprava zániku členství v družstvu a vypořádání vzájemných vztahů mezi družstvem a jeho členem, je k řízení o žalobě, kterou se člen družstva domáhá uložení povinnosti družstvu uzavřít s ním takovou smlouvu, věcně příslušný krajský soud s působností ve věcech obchodních [ bod aa/ - srovnej rovněž rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 4. 1998 sp. zn. uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, pod poř. č. 3)].

Z uvedených důvodů proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva navrhovatelky, zaručená ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y a proto návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimi ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 1999

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu