Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 228/98

Ústavní soud rozhodl dne 9. 9. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Podanou ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem

[ , , 2, , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] a byla podána v zákonné lhůtě ( zákona), brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

19. února 1998 ( ), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve

Frýdku-Místku ze dne 20. srpna 1997 ( -21), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na náhradu škody, a tvrdí, že tímto rozhodnutím krajský soud, jako orgán veřejné moci, "porušil právo na soudní ochranu zaručené d a právo na přiměřené hmotné zabezpečení z nezpůsobilosti k práci podle d" a navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Porušení označených ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud tím, že dovodil, "že nárok na rentu je dán pouze v případě jiných skutkových tvrzení, nesprávně aplikoval příslušný právní předpis, a tím zamezil stěžovateli uplatnění nároku domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti soudů obecných, a proto pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí stěžovatele na ustálenou judikaturu Ústavního soudu odkázat (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6.,

vydání 1., č. 137, Praha, 1997) a jen stručně postačí připomenout, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných (čl. 83 úst. zák.

č. ) je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů obecných zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem její hlavy páté, a tak svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Respektují-li však obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy, v posuzované věci podmínky , tak kautel plynoucích z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat, stejně tak jako přezkoumávat "zákonnost rozhodnutí soudů jako orgánů veřejné moci" (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha, 1995).

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení již zmíněné hlavy páté d. Obecné soudy o uplatněném nároku stěžovatele řádně rozhodly a své rozhodnutí také, jak je patrno z jejich rozsudků, řádně odůvodnily. Pouhá polemika stěžovatele se závěry obecných soudů, založená na tom, zda svůj nárok uplatnil řádným a vyčerpávajícím způsobem, nemůže být důvodem pro ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce soudů obecných. Ústavní soud neshledal svou pravomoc hodnotit a případně přezkoumávat právní závěry obecného soudu tak, jak s nimi stěžovatel vede polemiku, zejména jestliže napadené rozhodnutí obecného soudu je způsobem zákonem stanoveným řádně odůvodněno ( ).

Ústavní stížnost stěžovatele byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelem, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni příkladmo bylo poukázáno. Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. září 1999