Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 281/95

Ústavní soud

rozhodl dne 11.12.1996 v senátě ve věci ústavní

stížnosti F.C.a A. C. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 6.9.1996, čj. -154, za účasti účastníka

řízení Krajského soudu v Hradci Králové, t a k t o :

I. ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Krajského souduv Hradci Králové ze dne 6.9.1995, čj. -154, ve výroku,kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jičíně tak, že bylazamítnuta žaloba na určení, že na žalobce A. a F. C. přecházívlastnické právo, a to každému jednou polovinou ke stavebníparcele č.33 k.ú. K., zapsané na LV č.194 pro obec S. P., k.ú. K.,s e o d m í t á.II. Ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v HradciKrálové ze dne 6.9.1995, čj. -154 ve výroku, kterýmbyl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně, jímž bylazamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že na žalobce F. a A. C.přechází vlastnické právo k domu č.21 s příslušenstvíma součástmi, které se nacházejí na st. parc. č.33 v k.ú. K.,zapsané na LV č. 194 pro obec S. P., k.ú. K., s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu

České republiky dne 23.11.1995, stěžovatelé vytýkají Krajskému

soudu v Hradci Králové porušení základního práva občanů podle čl.

11, odst.1 věta prvá a druhá d

(dále jen ) v tom, že každý má právo vlastnit majetek a že

vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah

a ochranu.

Porušení uvedeného práva spatřují stěžovatelé dále v tom, že

krajský soud svým postupem nechránil zájem osoby, jejíž újma

z minulého období měla být zmírněna. Stížností napadenému rozsudku

vytýkají výrok označený II., kterým byla zamítnuta žaloba

stěžovatelů (dále navrhovatelů), pokud se domáhali určení, že na

ně přechází vlastnické právo k domu čp.21 s veškerým

příslušenstvím a součástmi, které se nacházejí na st. p.č.33 k.ú.

K. zapsané na LV č. 194 pro obec S. P. a k.ú. K. u Katastrálního

úřadu v Jičíně.

Pokud se týká výroku uvedeného soudu označeného I., změnil

odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne

12.prosince 1994, čj. -128, podle kterého v části

označené I. bylo určeno, že na stěžovatele přechází vlastnické

právo, a to na každého jednou ideální polovinou ke stavební

parcele č.33 v katastrálním území K., zapsané na LV č.194 pro obec

S. P., kat. území K. u Katastrálního úřadu Jičín.

Změna spočívala v tom, že odvolací soud zamítl žalobu na

určení i v tomto bodě.

Stěžovatelé zdůrazňují, že jsou oprávněnými osobami podle

ustanovení v platném znění

(dále jen "zákon o půdě") a že plně splňují ustanovení § 6 odst.1

zákona o půdě, neboť předmětné nemovitosti přešly na stát

v případě F. C. podle ust. písm. a) citovaného paragrafu, neboť se

tak stalo na základě výroku o propadnutí majetku v trestním

řízení, který byl zrušen podle , o soudní

rehabilitaci. Podíl žalobkyně přešel na stát podle písm. f) cit.

paragrafu, neboť jej byla nucena darovat v tísni. Tíseň spatřovala

stěžovatelka ve skutečnosti, že jí bylo vyhrožováno ohrožením celé

rodiny, pokud svůj podíl nepředá státu, k čemuž přistupovalo i to,

že manžel byl odsouzen pro protistátní činnost a na základě téhož

rozsudku byl její švagr V. C. popraven.

Pokud se týká osob povinných a jejich povinnosti majetek

vydat, opírají svůj nárok na plnění o znění § 8 odst.1 zákona

o půdě, neboť povinní tento majetek získali v rozporu s tehdy

platnými předpisy a za cenu nižší než odpovídalo tehdy platným

předpisům.

Ústavní soud České republiky z předložených dokladů a zvláště

z rozsudku Okresního soudu v Jičíně zjistil, že soud I. stupně si

vyžádal všechny potřebné doklady a vyjádření příslušných orgánů

pro posouzení nabytí vlastnictví státem a převody, které

následovaly. Toto zjištění také uvedl odvolací soud ve svém

rozsudku, když po jeho přezkoumání konstatoval, že soud I. stupně

provedl řádně dokazování a úplně zjistil skutkový stav.

Odvolání žalovaných manželů Z. a K. J. do výroku soudu I.

stupně, kterým bylo určeno, že na stěžovatele přechází vlastnické

právo, a to na každého jednou polovinou ke stav. parc.č. 33

v k.ú. K., zapsané na LV č. 194 pro obec S. P., kat. území K.

u Katastrálního úřadu Jičín, uznal soud za důvodné. Konstatoval,

s odvoláním na zprávu Katastrálního úřadu v Jičíně ze dne

8.12.1994, že v době uzavření smlouvy s povinnými manžely J.

převádějící JZD K., nevlastnil parcelu č.33 v k. území K. Tato

parcela zůstala ve vlastnictví státu a nikdy ji žalovaní nenabyli.

Odvolací soud za těchto okolností stanovil, že žaloba měla

směřovat proti státu a nikoliv proti žalovaným. Proto změnil výrok

sub. I., kterým bylo soudem I. stupně žalobě vyhověno tak, že se

žaloba i v tomto bodě zamítá.

Ústavní soud České republiky z odůvodnění rozsudku soudu I.

stupně zjistil, že podle výpisu z evidence nemovitostí ze dne

30.9.1991 střediskem geodézie v Jičíně jsou manželé Z. a K. J.

zapsáni na LV č. 194 jako bezpodíloví spoluvlastníci na základě

kupní smlouvy ze dne 28.11.1975 registrovaní pod sp. zn.

R I 905/75.

Stěžovatelé proto svou žalobu opřeli o tento výpis z evidence

nemovitostí. Teprve v průběhu soudního řízení, a to na základě

zprávy Katastrálního úřadu v Jičíně ze dne 8.12.1994,byl

konstatován omyl v zápisu v evidenci nemovitostí, který se již

datoval od r.1960, a to v tom směru, že na JZD K. byly převedeny

pouze stavební nemovitosti a stavební pozemek zůstal nadále ve

vlastnictví státu. Stát pro potřebu JZD zřídil pouze právo

trvalého užívání. Tímto omylem v zápisu měli být postiženi pouze

restituenti, neboť vlastnického práva manželů J. se to již až do

doby uplatnění restitučních nároků stěžovatelů nemohlo dotknout,

neboť v každém případě mohli uplatnit nabytí práva vlastnického

k předmětným nemovitostem v y d r ž e n í m .

Soud I. stupně využil omylu v zápisu evidence nemovitostí pro

podporu svého enunciátu sub. I., kterým přiznal vlastnické právo

ve prospěch stěžovatelů u st.p.č.33 k.ú. K., a to tím, že manželé

J. získali vlastnické právo k tomuto pozemku v rozporu s tehdy

platnými předpisy, a že pro vydání tohoto vlastnictví svědčí

ustanovení § 8 odst.1 zákona o půdě.

Odvolací soud se s tímto závěrem soudu I. stupně neztotožnil.

Z citované zprávy Katastrálního úřadu v J. ze dne 8.12.1994

vyvodil závěr, že žalovaní manželé J. předmětnou parcelu nikdy

nenabyli a že za těchto okolností měla žaloba směřovat proti státu

a nikoliv proti žalovaným. Proto za použití , odst.1

rozsudek okresního soudu ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno,

změnil tak, že se žaloba v tomto směru zamítá.

Ze zaslaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR vyplynulo,že ústavní

stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 6.9.1995, čj. -154, byl zrušen Nejvyšším soudem

ČR, a to rozsudkem ze dne 31.6.1996, sp.zn. ve

výroku v části, v níž bylo rozhodnuto o vlastnickém právu ke

stavební parcele č.33 k.ú. K.v pro obec S. P. a věc byla ohledně

uvedených nemovitostí vrácena k dalšímu řízení. I.

Pokud se týká výroku, kterým byla ústavní stížnost odmítnuta,

Ústavní soud uvádí, že jde v této části o ústavní stížnost

nepřípustnou, neboť řízení v této části návrhu dosud běží [§ 43

odst. 1 písm. f) ve spojení s ].

II.

Ústavní soud v mnoha předcházejících rozhodnutích konstatoval,

že není součástí soustavy obecných soudů a že jako orgán ochrany

ústavnosti je povolán pouze k hodnocení ústavnosti zásahů orgánů

veřejné moci. Toto hodnocení se skládá z několika komponentů, mezi

které patří posouzení ústavnosti aplikovaných zákonů, posouzení

ústavnosti interpretace a aplikace a konečně dodržení procesních

principů chráněných v hlavě páté d.

V dané věci představuje zásah orgánů veřejné moci napadené

rozhodnutí krajského soudu jednak ve výroku ohledně vlastnického

práva ke stavební parcele č. 33 a dále ve výroku ohledně

vlastnického práva k domu čp. 21 a součástmi. Protože ohledně

vlastnictví k domu čp. 21 s přísl. a součástmi nejenže nebylo

zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení shora porušených

komponentů ústavnosti, ale ani stěžovatelé neuvedli nic, čím by

kvalifikovaně zpochybnili závěr obou soudů, v němž tyto dovodily,

že kupní smlouva ze dne 28.11.1975 uzavřená mezi prodávajícím JZD

a žalovanými, nyní vedlejšími účastníky Z. a K. J., nebyla

uzavřena tak, jak pro úspěšnost žaloby předpokládá § 8 odst. 1

, totiž v rozporu s tehdy platnými předpisy

nebo za cenu nižší než za cenu odpovídající tehdy platným cenovým

předpisům nebo na základě protiprávního zvýhodnění, nezbylo, než

ústavní stížnost zamítnout dle

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky

se nelze odvolat.

V Brně dne 11.12.1996