Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
28255.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 356/96
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti navrhovatele D., zastoupeného advokátem JUDr. A.P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 1996, č.j. 13 Co 463/96 -176, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení výše označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 1996, č.j. 10 C 98/92 -170, jímž obvodní soud provedl opravu svého rozsudku ze dne 25. 9. 1995, č.j. 10 C 98/92 -133, podle ust. § 164 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř. "). K opravě došlo na návrh žalobců J.P. a M.L. ohledně čísla pozemkové parcely, u níž došlo k přečíslování z č. 734 na č. 612, oproti původnímu textu dohody o vydání věcí, jejíž uzavření žalobci navrhli. Městský soud v Praze předmětné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrdil, neboť ustanovení § 164 o.s.ř. umožňuje neformální odstranění pochybení, k němuž může dojít v písemném vyhotovení rozsudku, aniž by bylo třeba takové pochybení napravovat opravným prostředkem. Jde o odstranění zjevného pochybení i ze strany účastníků řízení, nejen ze strany soudu. (Pokud tedy došlo k přečíslování parcely ještě před podáním výzvy žalovanému k vydání nemovitosti, došlo k pochybení ze strany soudu i žalobců.) Proto lze vydáním opravného usnesení napravit i tuto chybu jako zřejmou nesprávnost, neboť jinak by nebylo možno dosáhnout zápisu dohody o vydání nemovitosti do katastru nemovitostí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že výklad ust. § 164 o.s.ř. provedený odvolacím soudem není správný, neboť jakékoli pochybení ze strany žalobců, které by nebylo v průběhu řízení odstraněno, soudem by zůstalo nepovšimnuto a zůstalo by obsaženo i v pravomocném rozsudku, by mohlo být později napravováno opravným usnesením. Takový postup je dle názoru stěžovatele zcela v rozporu s ust. § 164 o.s.ř. a byl jím porušen především čl. 95 Ústav y ČR, který stanoví, že soudy jsou při svém rozhodování vázány zákonem. Důsledkem porušení cit. ustanovení bylo porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Z těchto důvodů navrhl, aby bylo napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušeno.
K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Městský soud v Praze, který uvedl, že provedení opravy rozsudku ukládajícího povinnost uzavřít s restituenty dohodu o vydání nemovitosti podle zák. č. 87/1991 Sb. , o mimosoudních rehabilitacích, je v souladu s ust. § 164 o.s.ř. , neboť není pochybností, jaká parcela je předmětem vydání restituentům, jimž nemůže být na újmu, že požadovali vydání pozemku dříve označeného jako č. 734, k jehož přečíslování později došlo.
Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že provedení opravy rozsudku podle § 164 o.s.ř. inicioval Nejvyšší soud ČR, který vrátil spis, zn. 10 C 98/92 , k provedení opravy údajů ohledně pozemku, jehož vydání žalobci požadovali. Spis byl totiž odeslán Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním žalovaného D. Nejvyšší soud ČR upozornil na to, že žalobci označili žádané nemovitosti parcelními čísly před naposled provedenou změnou, čehož si v průběhu řízení nikdo nepovšiml, takže je třeba provést opravu podle současného stavu údajů v katastru nemovitostí. Stěžovatel má pravdu v tom, že správné údaje nelze opravovat. Podle ust. § 164 o.s.ř. lze opravit jiné zřejmé nesprávnosti. Takovou nesprávností může být i chybné očíslování nemovitosti, ovšem oprava se nesmí týkat podstaty věci. Nelze jistě v opravě zaměnit jednu věc za jinou apod., leč zde se oprava týká jedné a téže věci. Proto stěžovatel nesprávně dovozuje, že soud tímto postupem porušil čl. 95 Ústav y, neboť je vázán zákonem. Naopak soud konstatuje, že opravu provedl v souladu se zákonem, totiž podle § 164 o.s.ř.
Vedlejší účastníci řízení - J.P. a M.L. - ve společném vyjádření uvedli, že ústavní stížnost považují za nedůvodnou. Napadeným usnesením nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele a ani Obvodní soud pro Prahu 1, ani Městský soud v Praze neporušily při rozhodování vázanost zákonem ve smyslu článku 95 Ústav y ČR. Soud rozhodoval o správné parcele, byť označené původním číslem podle zemských desek. Tato parcela kromě číselného označení byla specifikována jak ve výzvě, tak v žalobě a ve všech rozsudcích předcházejících napadenému usnesení jako stavební parcela s domem správného čísla popisného v P. Je tedy nepochybné, že jak výzva, tak i žaloba směřovaly právě k určení povinnosti uzavřít dohodu o vydání parcely nynějšího čísla 612. Pokud bylo tedy rozhodnuto, že navrhovatel je povinen uzavřít dohodu o vydání domu čp. 595 s parcelou č. 734, jedná se o zřejmou nesprávnost, protože žádný dům v P., kat. úz. S.M. s čp. 595, nestojí na stavební parcele č. 734, nýbrž právě na parcele nynějšího čísla 612.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 1 spis, zn. 10 C 98/92.Z citovaného vyjádření tohoto soudu zjistil, že požadovaný spis byl odeslán dne 4. 12. 1996 Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním žalovaného D. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 30. 6. 1999, č.j. 2 Cdon 1877/96 -181, dovolání zamítl. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR je patrno, že dovolání bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 1996, č.j. 16 Co 312/95 -153, a nezabývalo se usnesením téhož soudu ze dne 1. 11. 1996, č.j. 13 Co 463/96 -176, proti němuž ústavní stížnost směřuje.
Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále je "Listina") a to výhradně z hlediska postupu soudu podle ust. § 164 o.s.ř. , neboť podle jeho názoru nelze provést změnu čísla pozemkové parcely pozemku, jehož vydání žalobci požadovali, opravným usnesením podle citovaného ustanovení o.s.ř. Ústavní stížnost napadá pouze právní názor obecného soudu, v ničem jiném pochybení nespatřuje.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem působícím v soustavě obecných soudů a že mu proto zpravidla nepřísluší přehodnocovat dokazování před nimi prováděné. K porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces může v zásadě dojít pouze tehdy, jestliže jsou právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními (srov. Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 11, Vydání 1., Praha 1999 - nález č. 81).
V souzené věci se však o takový případ nejedná. Městský soud v Praze svůj právní názor týkající se ust. § 164 o.s.ř. , které soudu umožňuje opravit i jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž při vydání rozsudku došlo, řádně a přesvědčivě odůvodnil. Je zřejmé, že takovou nesprávností může být i chybně uvedené číslo pozemkové parcely, o jejíž vydání žalobci žádali, jestliže bylo zjištěno dodatečně, že došlo k jejímu přečíslování z č. 734 na č. 612. Nedošlo však k záměně jednoho pozemku za jiný pozemek, takže oprava se týkala jedné a téže věci.
Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že čl. 95 Ústav y a právo stěžovatele na spravedlivý proces, jehož se dovolává, napadeným rozhodnutím porušeno nebylo.
Z výše uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
V Brně dne 31. srpna 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu