Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 13/99

Ústavní soud rozhodl dne 27. 5. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. T., spol.

s r. o., zastoupené P. N. a ing. R. P., právně zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. , rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 12. 2. 1998, čj. 6969/120/97, a rozhodnutí Finančního úřadu v Ostravě I ze dne 23. 10. 1997, čj. 95797/97/388/931/525, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem

[ , , 2, , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], a která byla podaná v zákonné lhůtě ( zákona), brojí stěžovatelka proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1998 (sp. zn. ), jímž byla zamítnuta její žaloba o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, stran uložené pokuty, a tvrdí, že tímto rozhodnutím obecný soud "neposkytl ochranu jejím právům a uložil jí povinnost, kterou neupravuje zákon", čímž mělo dojít k porušení a d, jakož i y. Porušení označených ústavně zaručených základních práv a svobod pak stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud, jako soud příslušný k přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, nesprávně posoudil pravomoc finančních úřadů k ukládání pokuty účetním jednotkám za porušení zákona o účetnictví (č. ).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti soudů obecných, a proto pro odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela postačí stěžovatelku na ustálenou judikaturu Ústavního soudu odkázat (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č. 137, Praha, 1997) a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných ( úst. ), je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem hlavy páté, a tak svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Stejné oprávnění přísluší Ústavnímu soudu i tehdy, jestliže před obecnými soudy je vedeno řízení

o přezkum správních rozhodnutí. Respektují-li však obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy, v posuzované věci podmínky , tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení již zmíněné hlavy páté d. Pouze v té skutečnosti, že krajský soud rozhodl ve věci žaloby stěžovatelky zamítavým výrokem, nelze spatřovat porušení jejich ústavně zaručených práv, jak stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí; Ústavní soud proto neshledal svou pravomoc hodnotit právní závěry obecného soudu tak, jak s nimi stěžovatelka vede polemiku, zejména jestliže napadené rozhodnutí obecného soudu je způsobem zákonem stanoveným odůvodněno ( ).

Ústavní stížnost stěžovatelky byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelkou, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno.

Nezbylo proto, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. května 1999