Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 170/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci navrhovatele L. P., zastoupeného JUDr. M. O., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, č. j. 86/98-3152, ze dne 10. 2. 1998, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadl rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, č. j. 86/98-3152, ze dne 10. 2. 1998. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Pelhřimov - okresního pozemkového úřadu, č. j. Ž 767/92/0-Z/2, ze dne 3. 11. 1997, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení ve věci vydání nemovitostí ukončené pravomocným rozhodnutím, č. j. Ž 767/92 R, ze dne 12. 10. 1993.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podle požádala jeho matka M. F. o vydání zemědělského majetku po zemřelém manželovi B. F. Pozemkový úřad v Pelhřimově žádost zamítl s tím, že daný případ je nutno posuzovat podle , podle něhož však navrhovatelka není oprávněnou osobou. V přezkumném řízení Městský soud v Praze svým rozhodnutím, sp. zn. , toto rozhodnutí potvrdil v neveřejném zasedání, neboť považoval věc ve smyslu za jednoduchou právní otázku. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením,

sp. zn.

, ze dne 24. 5. 1995, odmítnuta. Dne 4. 5. 1995 vydal Ústavní soud v jiné věci nález,

sp. zn.

, kterým potvrdil, že i tento případ lze posuzovat podle , za předpokladu, že se ve spravedlivém procesu prokáže, že manžel navrhovatelky kolaborantem nebyl. Za této situace podal tedy stěžovatel jako procesní nástupce po zemřelé M. F. návrh na obnovu řízení, která však byla zamítnuta. Podle názoru stěžovatele ze spisu evidentně plyne, že stěžovatel je procesním nástupcem M. F., a že majetek byl státem odňat až v rozhodné době, neboť výměr ze dne 24. 5. 1947 nenabyl nikdy právní moci. V doplnění ústavní stížnosti, které si Ústavní soud vyžádal, potom stěžovatel uvedl, že od podání žádosti o vydání majetku až po odvolací řízení o návrhu na obnovu řízení nebyli M. F. ani její právní nástupce ani jednou slyšeni před správním orgánem, soudem či jiným tribunálem, který o věci rozhodoval, což je podle jeho názoru porušení a y základních lidských práv a svobod.

Ústavní soud dne 2. 10. 1998 vyzval právní zástupkyni stěžovatele k přesné formulaci petitu ústavní stížnosti tak, aby bylo zřejmé, které rozhodnutí navrhuje zrušit. Ačkoliv byla výzva advokátce doručena dne 30. 11. 1998, do dnešního dne nebyla tato vada ústavní stížnosti odstraněna. Již sama tato skutečnost by mohla znamenat odmítnutí ústavní stížnosti. Ústavní soud se však dále zabýval obsahem návrhu a zjistil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Obnova řízení ve správním řízení je upravena v a násl. , o správním řízení ( ). Cílem institutu obnovy řízení je umožnit nové projednání a rozhodnutí ve věci, pokud při původním rozhodování nebyly z důvodů v zákoně uvedených dostatečně objasněny všechny skutkové okolnosti, popřípadě pokud proces trpěl některými v zákoně uvedenými vadami. Důvody obnovy řízení jsou taxativně stanoveny v . Důvodem uvedeným stěžovatelem v návrhu na obnovu řízení byl nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, o němž se stěžovatel údajně dozvěděl dne 17. 10. 1997. Správní orgány tuto skutečnost správně posoudily tak, že se nejedná ani o jednu z podmínek obnovy řízení uvedených v . Stěžovatelovy námitky, které se týkají předchozího řízení o vydání nemovitosti, byly již Ústavním soudem projednány v řízení vedeném pod sp. zn. . Návrh byl jako zjevně neopodstatněný odmítnut dne 24. 5. 1995.

Na základě všech zjištěných skutečností Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění posledních předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 14. května 1999

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu